Vracím se do minulosti,
do svých spletitých myšlenek,
do ran velké lítosti,
do místa nerozluštěných tajenek.
Vracím se nenaplněným časem,
proti silnému proudu řeky,
proti slovy mým hlasem,
proti slzám plných vzteky.
Vracím se do dálky, tam,
kde voní ticho a klid,
kde nestojí lež a klam,
kde láska by měla žít.
Vracím se do minulosti,
plné žalu, smutku i bolesti,
plné štěstí, lásky i radosti,
až přeplněna jsem dosytosti.
ČTEŠ
Básničky...
PoetryPapír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤
