Básničky...

Neviditelný konec

Proč stále čekám a doufám,
v něco, co stále nepřichází.
Sama sebe přemlouvám,
avšak mému srdci to nedochází.

Mám ještě v jiný konec nějakou naději,
nebo ten konec už dávno přišel?
Chci zažít chvíle, kdy se zas pousměji,
ale zatím jen brečím v koutě tiše.

Zkoušíš mojí trpělivost,
nebo jsem ti úplně lhostejná?
Existuje vůbec nějaká spravedlnost,
nebo co to všechno znamená?

Chtěla bych znát odpověď na tvoje hádanky,
ale tu se asi nikdy nedozvím.
Otevřel jsi mého srdce všechny zámky,
a kvůli tomu teď upadám do rukou bezmoci.

Nevím, zda-li jsi mluvil pravdu celou dobu,
nevím, zda-li jsi byl ke mně vždy upřímný,
nevím, zda-li chci od tebe slyšet vše znovu,
myslela jsem si, že to všechno bude jiný.

Svými řečmi a činy si odporuješ,
a to mi ubližuje nejvíc.
Na hodně tenkém ledě se pohybuješ,
chci pravdu, ať už to bolí sebevíc.

Má trpělivost už pomalu umírá,
moje důvěra k tobě pomalu mizí.
Bolest moje srdce svírá,
za chvíli si budeme úplně cizí.

Básnička aneb když přijdou slabé chvilky... Děkuju vám všem ❤