Někdy se sama sebe ptám,
zda-li má to všechno cenu.
Proč se všeho nevzdám,
proč na to nezapomenu.
Má smysl ještě bojovat,
snažit se, když nevím, co bude dál?
Mám si malovat všechno do růžova,
a promítat si sen, co se mi zdál?
Proč se tím vším tak ničím,
čekám, čekám až přijde můj čas.
Ticho svým trápením překřičím,
slyším sténat mého srdce hlas.
I přes tu veškerou bezmoc a utrpení,
zažívám ale nejkrásnější chvíle.
Chvíle upřímnosti a souznění,
dodává mé odvaze na síle.
Azase jsem tu. Budu se snažit aspoň každých 14dni něco přidat, doufám, že se vám to líbí a děkujuuu 🖤🖤🖤
YOU ARE READING
Básničky...
PoetryPapír a tužka. Pocity a slzy. To všechno stačí k tomu, abych mohla psát. #22 .... 19.12.2016 #17 .... 2.1.2017 #13 .... 3.1.2017 #8 .... 13.12.2017 #7 .... 14.12.2017 #4 .... 16.12.2017 #1 .... 7.8.2018 🖤
