Na plavání už jsem dlouho takhle rychle nespěchala. Stále jsem se ohlížela a musím říct, že jsem se docela bála, že mě ten cvok sleduje. Snad měl teď něco lepšího na práci než obtěžování sedmnáctileté holky. Došla jsem až k bazénu, kde už na mě čekala Martina.
,,Ahojkyyyyys!'' vrhla se na mě a objala mě.
,,No čaau, ty se na mě vždycky tak vrhneš, jako kdybys mě rok neviděla.''
,,Láskou k nejbližším se nikdy nesmí šetřit, to si zapamatuj!!!''
,,Jistě, jistě," smála se u toho jako blázínek, vždy byla mým sluníčkem a vykouzlila mi úsměv na tváři.
V šatnách už byl zbytek holek z týmu. Náš tým se skládá pouze z holek takže máme pochopitelně i holčičí název, který kdysi dávno vymýšlela naše trenérka ,,Pearls''. Někteří lidé si z nás samozřejmě dělají srandu, protože berou název ,,Pearls'' jako příliš dětinský. Ale my jsme v týmu vyrůstaly, takže pro nás byl tento název srdečnou záležitostí. Trenérka se objevila ve dveřích.
,,Čau holky! Dneska budem pořádně makat! Budeme se připravovat na závody v Itálii."
,,To jako poletíme do Itálie? Senza!!!!"
,,Ano, přesně tak! A půjdeme jim tam natřít zadky!!!"
Po tréninku jsem byla pěkně vyřízená. Zrovna jsem se vracela domů, když mi opět zabzučel telefon.
Patrick: ,,Ahoj Federico nechceš vzít? Jel jsem kolem autem, když jste zrovna vycházeli z bazénu :)"
Proč by mě chtěl vozit? Hmm, divný. Ježiš, proč by to mělo být divný. Však ho znášod dětství ty káčo, praštila jsem se do hlavy, abych se vzpamatovala, alestejně jsem se nezbavila toho zvláštního pocitu, strachu z toho, že by mohl býttím anonymním mužem.
Já: ,,Jo klidně, budu čekat na zastávce :)"
Patrick: ,,Ok :)"