-Aisha's POV-
Celý den ve škole byl nudný. Kellen tu nebyl, a tak jsem se poflakovala s ostatníma holkama. Ne, že bych nezapadala, spíš jsem nechtěla zapadnout.
Při obědě jsem se od nich vzdálila a sedla si do rohu venkovní jídelny. Bylo tu vcelku ticho. S nechutí jsem začala jist to, čemu tady říkají jídlo. Všimla jsem si Bety Declara jak s telefonem ruce přechází sem a tam přes parkoviště.
Pozorovala jsem ho. Sice vypadal nervózně, ale na rtech se mu pohrával úsměv. Jakmile skončil hovor a zadíval se mým směrem, dělala jsem, že nic. Věnovala jsem se poznámkám na biologii.
,, Dobrou chuť, Lu...Aisho." Řekne a postaví se vedle mě. ,, Potřebovala jste mě? Všiml jsem si, že jste mne pozorovala. " Z toho zdvořilého hlasu se mi dělá zle. Je to divné, vždyť je tak o 15 let starší než já.
Kývla jsem k židli naproti mě. ,, Máte mě hlídat, že Beto Declare?" Zeptám se nevrle. Nejsem malá holka. Nepotřebuju chůvu. Kývl a posadil se.
,, Prosím, říkejte mi Lucane. Je to příjemnější." Kývnu a věnuju se zápiskům. Po chvíli je s povzdychnutím strčím do tašky.
,, Máte hlad?" Zeptám se a on zavrtí hlavou. Nadzvednu obočí. ,, Možná trochu. Ale najím se až budete zpátky u Cassiana." Usměje se na mě. Zamyslím se. Mám ještě dvě hodiny.
Popostrčím k němu svůj oběd. Mělo to být něco jako maso s bramborami, ale moc se to tomu nepodobalo. Nejdřív se na mě divně zadívá, ale pak si vezme.
Sedím tam s ním až do konce pauzy. Povídáme si a já se o něm dozvídám nové věci. A nejen o něm. O většině členech smečky, o smečce samotné. Nejdřív se mi zdál jako ten přísný typ, ale není takový.
Jakmile zazvoní, zvednu se a s kývnutím odcházím do třídy. Jdu pomalu a ztracená ve svých myšlenkách. Stejně taková jsem následující dvě hodiny. Teprve až s posledním zazvoněním vyjdu ven a nadechnu se.
Konečně konec, ozve se Laura.
,,To tedy. Jsem nějaká unavená." Řeknu jí nazpátek a pomalu jdu ke školním vratům. Někdo mi položí ruku na rameno a já sebou trhnu.
,, Omlouvám se. Volal jsem na Vás, ale neslyšela jste mě. " Lucan pokrčí rameny a kývne směrem k autu. ,, Pojďte, je na čase jet domů. Dnešek byl dlouhý den."
-Cassian's POV-
V kanceláři už jsem nedokázal vydržet. Vůbec jsem neměl náladu na to, abych celý den jen seděl za stolem a kontroloval nějaké papíry. A Samuel mě štval svojí přednáškou o tom, že jsem měl ležet, aby se mi neudělalo zle a tak dále.
Naštvaně se zvednu a s hlasitým prásknutím dveří se rozejdu pryč. Musím se jít uklidnit. Moje kroky okamžitě vedou do našeho patra s Aishou a pak do posilovny.
Sundám si košili a vydám se k boxovacímu pytli.
Antistresový pytel, podotkne můj vlk a já se musím zasmát.
,,To jsi přímo vystihl." Opáčím mu a začnu do pytle sázet rány. Nejdřív jsou to jen údery pěstmi, následuje zapojení celého těla.
Slyším jen ozvěny od svých ran a svůj rychlý dech. Něco na tom jedu muselo být nebezpečného, protože takhle udýchaný nikdy snad ani nebývám.
,, Alfo Cassiane." Ozve se ode dveří a já tam spatřím Lucana. S úsměvem jdu za ním, protože vím, že to znamená i Aishinu přítomnost.
,, Lucane." Kývnu mu na pozdrav. ,,Máš volno. Jdi si odpočinout." Řeknu mu a stisknu mu rameno. Děkovně se na mě zadívá a odchází.
Pokývu hlavou a s košilí v ruce jdu za Aishou. Když jí najdu jak sedí v kuchyni u stolu a před sebou má rozložené nějaké učebnice, ušklíbnu se.
,, Dobré odpoledne. " Zašeptám ji do ucha a vtisknu jí letmý polibek na krk. Zavrtí sebou, ale nijak moc mě nevnímá. V hlavě mi blikne nápad.
Rychle se dojdu osprchovat a vrátím se k ní zase už oblečený. Opřu se o linku a pozoruji ji. Z učebnice si něco přepisovala do sešitu.
,, Mám nápad. " Prolomím to ticho mezi námi a ona zvedne hlavu. Nakloní ji na stranu a čeká, co řeknu. ,, Nechceš se jít proběhnout? Nebo si i zalovit. Trocha relaxu ti určitě neuškodí. "
Pozorujeme se navzájem a já čekám na její odpověď.
-Aisha's POV-
Dívala jsem se na něj. Mojí vlčici se to líbilo a mně celkem taky. Jen jsem se bála, aby toho nějak nevyužil. Pak to ale hodím za hlavu a kývnu.
Vede mě někdy ven. Nejdeme přes hlavní vchod. Cestou potkáme Lucana.
,, Dobrý lov, Alfo, Luno. " Usměje se na nás. Cassian jen kývne a dal nereaguje.
,, Děkujeme, Lucane. " Usměju se na něj nazpátek a on zmizí v domě.
,, Říkáš mému Betovi jménem, jo?" Zeptá se nevrle. Přikývnu a jdu mu po boku.
,, Dneska když jsme spolu obědvali,tak jsme se víc seznámili. " Řeknu zamyšleně. Během chvilky jsem natisknutá na Cassianově pevném těle.
,, Říkáš mému Betovi jménem, snažíš se s ním seznámit a ještě k tomu jste spolu jedli ?" Zavrčí totálně naštvaný. Leknu se, protože nechápu co jsem udělala špatně. Proto jen kývnu a sklopim hlavu.
,, Snažíš se mě odkopnout?" Zeptá se hrdelním hlasem. Trhnu sebou.
,, Samozdřejmě, že ne. " Zašeptám a hlavu si položím na jeho hruď.
,, Dobře. Ale už s nim nikdy nesdílej jídlo ano? Pro některé vlky znamená hodně sdílet s někým jídlo. " Řekne a já to tak nějak pochopím.
Vezme mě za ruku a vykročíme k lesu. Snažím se mu vytrhnout, ale nechce mě pustit.
Hned za prvním stromy se přeměníme a vběhneme do temna lesa. Běžím mu po boku a připadá mi to správně. Takhle s ním být.
Jediné, co mě trochu zaráží je jeho velikost. Jeho vlk je o hodně větší, než má vlčice.
Závětřím pach srny a zadívám se na něj. Kývne hlavou a rozdělíme se.
-Cassian's POV-
Jakmile jsme se rozdělili, věděl jsem, že musím zabít tu srnu sám. Když se chcete někomu dvořit, ukažte mu/jí, že se o něj/ní dokážete postarat. Lovte pro ně.
Rozeběhnu se jako první a srně se zakousnu do krku. Zmáčknu co nejvíc a počkám, než se přestane hýbat.
V zubech ji táhnu na místo, kde stojí zmatená Aisha. Srnu položím před ní a začnu ocasem házet ze strany na stranu.
,, Je to dar ode mne pro tebe. Na znamení, že se o tebe a naše budoucí děti dokážu postarat."
Výraz v jejích očích je k nezaplacení. Pak společně zavyjeme. Je to krásný pocit.
Pokračování příště.
Ahojte.
Další kapitolka je zde.
Aisha