Když se Harry ráno probudil, byl zmatený, chvíli netušil, kde se vlastně nachází. Musel se pousmát, jakmile se zorientoval. Opatrně vyšel z pokoje. Za jídelním stolem spatřil Petera. Hlavu měl položenou na stole, před ním hromádka sotva tknutých toastů. Isabella kouzlila v kuchyni. Jakmile ho spatřila, mile se usmála.
„Harry, dobré ráno. Lívance?" Zdála se být plná energie.
„Ehm, jo, jasně," odpověděl a usedl ke stolu. Peter něco zamumlal, zřejmě to mělo znamenat: „Dobré ráno," nebo tak něco. To už ale před Harrym přistával talíř naložený lívanci, příbor a sklenice s džusem. Nebyl zvyklý na to, že jídlo běžně létalo vzduchem. Celou dobu se usmíval jak měsíček na hnoji. Bella si přisedla a usrkla kávy.
„Není zrovna ranní ptáče," řekla a pokývla směrem k Peterovi, „viď?" Pohladila ho po vlasech. Harry jen stočil oči k jídlu. Z dálky se ozvalo zahoukání sovy, která se v momentě objevila v bytě. Peterova ruka se natáhla po toastu a zvedla ho. Sova toast vzala a spokojeně se i s ukořistěnou snídaní usadila na bidýlku u okna. Její majitel konečně pochopil, že dělit se s ní o snídani je nejlepší nápad.
Onen majitel konečně zvedl hlavu, prohrábl si vlasy a vzal hrnek stojící před ním. Tmavé oči zabodl do Harryho. „Asi si na tebe nezvyknu," prohlásil po chvíli teatrálně s pobaveným podtónem v hlase.
„Ale no tak," spražila ho Isabella podobným tónem. „Slíbil jsi, že budeš hodný."
„Já vždycky..."
Chvíli bylo ticho, které nakonec porušil Harry. „Jak se vůbec cítíš? Myslím po tom..." Hlavou pokynul na Belliin krk.
„Jde to..." prohlásila vyhýbavě.
„Každý úplněk se s ní stává Šípková Růženka," uchechtl se Peter. Isabella mu věnovala nebezpečný pohled.
„Jsem trochu slabší, nic víc. Ale zlepšuje se to."
***
Harrymu se u kmotry líbilo. S Peterem byla legrace a famfrpálové novinky měl z první ruky. Stejně tak i novinky z Ministerstva o Siriusovi od Belly. Dokonce si zvykl i na to, že ti dva spolu skutečně jsou a svou lásku si dávají najevo. Harry si za tu dobu, kterou tady trávil, nejednou představoval, zda by bylo takové žít s rodiči. Také by se navzájem milovali a milovali by i jeho.
V den Harryho narozenin ho Isabella vzala na Příčnou ulici a řekla mu, že si může vybrat cokoliv k narozeninám. Harry byl ztracen. Nakonec však zabrouzdal do obchodu s famfrpálovými potřebami a nakoupil si tam.
„Děkuju," řekl své kmotře.
„Všechno nejlepší," usmála se Bella na oplátku.
Společně procházeli ulicí.
„Myslíš, že se dívají spíše na mě, nebo na tebe?" zeptal se opatrně Harry a obratně se snažil vyhýbat pohledům kouzelníků okolo.
„Mají hned dva důvody zírat," pokrčila rameny Bella. „Ještě, že s námi není i Peter, moc by nám nepomohl." Harry se ušklíbl a po vzoru své kmotry se hrdě napřímil a prorážel si cestu davem.
Byl to příjemně strávený den.
***
Ten večer s Peterem v obýváku roztáhli Harryho Kulový blesk a zkoušeli na něm veškerá udělátka, která si pořídil k narozeninám. Bylo poznat, že Peter tomu skutečně rozumí a je to jeho velkou vášní.
„S tímhle opatrně," začal Harrymu vysvětlovat, „je to docela zrádné. Hlavně když..."
„Musím na Ministerstvo," vběhla do místnosti Bella a ještě se ve spěchu oblékala. Harry tak spatřil její spodní prádlo a automaticky sklopil oči. Peter si toho jistě všiml, ale nekomentoval to.
„Co se děje?" zeptal se místo toho.
„Nevím, nějaká pohotovost," zahučela Bella skrz hůlku, kterou držela v zubech a zapínala poslední knoflíček hábitu. „Neobraťte to tu vzhůru nohama," dodala ještě.
„Harry mě pohlídá, neboj," prohlásil Peter. Isabella jen protočila oči, vhodila do krbu hrst letaxu a zmizela v záplavě zelených plamenů.
„Tak," promluvil do ticha Peter a sklonil se zpět ke koštěti. „Uspořádáme párty?"
„Cože?" Harry nechápal.
„No... když máma není doma..." zazubil se.
***
Hodiny ubíhaly a Bella nikde. Peter se posadil na pohovku a zdálo se, že začíná být nervózní.
„Jdi už spát, počkám na ni," promluvil směrem k Harrymu.
„Počkám taky," nedal se chlapec a posadil se vedle Petera.
„Kdybych byl tvůj otec, poslal bych tě spát," prohlásil na oko přísně. Harry se jen ušklíbl.
„Může se jí něco stát?" zeptal se nervózně.
„Vždycky se může něco stát," povzdychl si Peter. „Hlavně, když to nejméně čekáš. Jako třeba to v Bradavicích. A proto vždy čekám a zatím se nic nestává."
„To zní hrozně moudře," okomentoval to Harry, „ale něco na tom bude."
***
Muž a chlapec sebou trhli, když je o půl druhé v noci osvětlily zelené plameny z krbu. Isabella se zdála být v pořádku.
„Neměli jste čekat," usmála se smutně.
„Nic se nestalo? Jsi v pořádku?" Peter vyskočil na nohy a objal ji.
„Jsem v pořádku."
„O co šlo?" Isabella se kousla do rtu a unaveně se posadila.
„Další hlášení skupiny smrtijedů. Začínají nějak vystrkovat růžky. Vůbec se mi to nelíbí. A už vůbec ne takhle před Mistrovstvím." Zněla frustrovaně.
„Určitě to nic nebude, jen planý poplach," snažil se situaci uvolnit Peter. Harry si to ale nemyslel. Vyděsilo ho to, zvláště když ho opět pobolívá jizva. Mlčel ale, nechtěl je zbytečně znepokojovat. Byl tedy vděčný, když Isabella oficiálně rozpustila jejich večírek.
***
Den na to se Harry měl stěhovat k Weasleyovým. Když ráno vstal, za stolem seděl pouze Peter.
„Kde je Bella?" zeptal se.
„Další nouzovka," vysvětlil stručně. „Dopravím tě tam já. A abych nezapomněl, tohle ti přišlo." Podával Harrymu dopis. Chlapec jej s nadšením otevřel. Pár dní zpátky společně s Bellou psali Siriusovi.
Drahý Harry,
je fajn, že tenhle rok už ty mudly neuvidíš. Snad se to s Bellou a tím jejím „kamarádem" dá přežít. Pozdrav ji (jeho ne) a užij si mistrovství. Měj se hezky.
Sirius
P.S.: Všechno nejlepší!
I tento stručný dopis chlapce neskutečně potěšil. Byl rád, že je Sirius v pořádku a udržuje si smyls pro humor. Teda doufal, že narážky na Petera myslel z legrace...
***
„Harry, chlapče!" ozvalo se hned, jakmile vystoupili z krbu u Weasleyových. Okamžitě si ho přitáhla mocná náruč paní Weasleyové.
„Bacha ať ho neudusíš, mami," ozvalo se. Byl to Ron.
„Kde je Isabella?" zeptal se pan Weasley Petera, když si na přivítanou potřásli rukama.
„Něco s Blackem?" vyjekla paní Wealeyová a konečně Harryho pustila.
Peter naprázdno otevřel a zavřel ústa, jako ryba. „Ne, to zrovna ne," vykoktal. „Mají jen nějaké rutinní problémy, nic závažného," zalhal nakonec a významně se podíval na Harryho.
„Je fakt, že v oddělení bystrozorů se v poslední době můžou všichni zbláznit," prohlásil pan Wealey.
„Doufáme, že letos Anglie vyhraje," ozvala se dvojčata.
„Rozhodně," usmál se najednou Peter. „Jen bych zrovna dvakrát nevěřil chytači... Ale žádné vynášení informací," dodal naoko důležitě. Chlapci po sobě mrkli.
„Snad uvidíme skvělý zápas," přidal se pan Wealey a poplácal Petera po rameni...