,,Sophie?!"
To bylo to první, co jsem své sestře řekla, když jsem ji spatřila na prahu našeho domu. Ona se jen slabě usmála a pevně mě objala.
,,Kde jsi tak dlouho byla?" zajímalo mě a ona si sedla do křesla v obývacím pokoji.
,,Teta May mě vzala na sever Anglie, kde jsme si povídaly a tak," odpověděla mi a ona chápavě přikývla.
,,Je těžké si to připustit," povzdechla jsem si a ona si všimla mého narostlého bříška.
,,Už víš, jestli to bude holčička nebo chlapeček?" vyzvídala a já se šťastně usmála. ¨
,,Vím," přisvědčila jsem. ,,Bude to Isabelle."
,,To je krásné," rozplývala se. ,,A co James?"
,,Nakonec jsem to byla já, kdo mu dal kopačky," uchechtla jsem a Sophie se zasmála.
,,A co bylo to divadlo se Siriusem?" chtěla vědět a já se zasekla jako bych zkameněla.
,,Někdy v lednu se Sirius nabídl, že bude hrát otce, ale já ho odmítla. Lily to ale někdy odhalila, to těhotenství a James to svedl na Siriuse," říkala jsem jí nepříliš nadšeně. ,,Tohle mělo všechny ujistit, že je to pravda."
,,Neuraž se, ale máš příšerný vkus na kluky," ušklíbla se a se popadla za břicho.
Zakřičela jsem bolestí a Sophie vytřeštila oči.
,,Budeš rodit?!" vyjekla starostlivě a já převrátila očima.
,,Myslíš?" odsekla jsem a ona zaječela.
,,Co mám dělat, Scar? May odjela do Evropy s nějakým novým slaďoušem, babi je merlin-ví-kde-"
,,Scarlett? Jsi doma?" ozvalo se od dveří a já když poznala, kdo to je, myslela jsem, že vyletím z kůže.
,,A tohle je sakra.. jé, ahoj, pane náhradní taťko!" vypadlo z Sophie a Sirius se zděsil, když mě takhle viděl.
,,Taky tě rád vidím, malá Jamesová, ale teď musíme dostat tvojí sestru do nemocnice," chytl mě do náruče a chytl Sophie za ruku, což mi sice připadalo trochu úchylné, ale v ten moment mi to bylo celkem ukradené.
Přemístil nás do nějaké nemocnice rovnou před porodní sál a Sophie mezitím volala mým kamarádkám, Pandoře a Leone.
Když mě Sirius položil na bílé lehátko, já přemýšlela nad tím, jestli bude Sirius takový sobec, že se nechá zapsat jako otec nebo zda to nebude právě teď řešit.
,,Moje kamarádka bude rodit, mohla byste.." nedokončil větu a já zahlédla mámu Pandory.
,,Jistě," přikývla a já se snažila psychicky připravit na tu bolest, kterou jsem si ani ve snu nedokázala představit. Zatlačila jsem a z očí mi vytryskly slzy. Když jsem svoje oči otevřela, na sále byla jen doktorka a mám sestřiček.
Naposledy jsem ucítila tu nesnesitelnou bolest, ale vzápětí se celou místností ozval dětský pláč. Otevřela jsem oči a poprvé doopravdy zahlédla svojí dceru. Znovu jsem se rozbrečela, ale tentokrát to bylo z toho neskutečného štěstí.
,,Můžu si ji pochovat?" vypadlo ze mně a jedna ze sestřiček mi podala zabalenou Isabelle.
,,Moje maličká Isabelle, vítej na světě."
***
Tak tohle je ono 😍😍😍
Co si o tom myslíte?😯🙊❤
☕Sharie