52.-Je divné, být rodina

1.9K 192 62
                                    

Od doby, kdy James odešel a začal bydlet s námi, uběhlo už pár měsíců a já začala Jamese Belle představovat jako jejího tátu. Ona se do něj zamilovala a brala ho jako otce.

Jednoho dne se u nás zastavil Sirius, ale když jsem ho viděla, nevím, nemohla jsem se mu podívat do očí.

,,Kde si byl, kamaráde?" zasmál se James a objal hnědovlasého muže s dlouhými vlasy.

,,Však víš, to jsem já," pokrčil rameny Sirius a když mě zahlédl v tomhle bytě s Jamesem, který byl v pyžamovém triku, došlo mu, že se něco mezi námi děje.

,,Jak se vlastně vy dva máte?" snažil se konverzovat a James mě objal okolo ramen.

,,Jsme rodina," zazubil se James a Sirius vypadal jako by ztratil řeč.

,,A-aha, o co jsem ještě přišel?" vydechl a já poznala, že tu jeho ironii hraje.

,,Dáš si kafe?" snažila jsem se to z části zamluvit a on přikývl.

,,Černé, díky," odpověděl a já šla ke kávovaru.

,,Mám Bell uložit?" zeptal se mě a já přikývla.

,,Dej jí do postýlky, polož vedle ní tu plyšovou lvici a ona usne, lásko," usmála jsem se a vzpomněla jsem, když ji jí dala. Moje zvěromágská podoba je lvice, takže mi jí to symbolizovalo.

James vzal Isabelle do jejího pokojíčku a já Siriusovi podala jeho hrnek s kafem.

,,Asi mě ukamenujete, když jsi tu zapálím," ušklíbl se a já zavrtěla hlavou.

,,Ty si nenapravitelný," sykla jsem. ,,Ne, nemůžeš."

,,Je fajn, že má Isabelle oba rodiče," zalhal mi, protože já jsem v pusu cítila tu nepříjemnou rezavou chuť.

,,Siriusi, proč tohle děláš?" zajímalo mě, ale řekla jsem to nejpotišeji, co jsem mohla.

,,O čem mluvíš?" nechápal a zakroutila hlavou.

,,Nedělej blbého," vydechla jsem a cítila jsem, že oba začínáme být nervózní. ,,Proč se chováš jako bys byl v pohodě s tím, že jsem s Jamesem."

,,Já jsem s tím v pohodě," přesvědčoval mě, ale i on věděl, že je to pohádka.

,,Jsem Veratomág," odvětila jsem prostě. ,,Poznám, když někdo lže, nebo by mi není upřímný."

,,Ať je tvoje intuice jakákoliv, já s tím nemám nic společného," snažil se to zakrýt a já naproti němu sedla.

,,Nelži a řekni mi, co ke mně cítíš," vybídla jsem ho a on se zasekl.

,,Nic, já přísahám," třásly se mu ruce, to jsem viděla na půl metru a já si povzdechla.

,,Nelži sám sobě, to je to nejhorší, co můžeš udělat. Věř mi, vím, o čem mluvím," zamumlala jsem a zvedla se od stolu, abych umyla nádobí od oběda.

,,I kdybych to řekl, já bych to Jamesovi ani Belle neudělal," ozvalo se po chvíli a já slyšela, jak se ke mně blíží.

,,Co se teď chystáš udělat?" zašeptala jsem a otočila se k němu, tak abych mu viděla do očí.

,,Chceš, abych byl upřímný?" otázal se, ale než jsem stačila zareagovat, pokračoval sám. ,,Miluju tě, Scarlett Isabelle Jamesová, zanedlouho Potterová."

Tohle byla ta pravda. Když mi to říkal, nebyl daleko. Srdce mi bilo jako o závod a dech se mi zrychloval. Bylo neskutečně divné a zvláštní to slyšet nahlas, ale bylo to tak. Řekl to. Nadechl se a sjel rukou do kapsy od jeho roztrhaných džin pro svou hůlku, což symbolizovalo, že až dokončí svou myšlenku, zmizí, přemístí se.

,,A protože tě miluju, chci, abys byla šťastná. A já vím, že budeš. Ty a on jste jako spřízněné duše, tomu se říká osud. Můj nejlepší kamarád si tě zaslouží, ale já ne. Takže sbohem, Scarlett, lásko mého života." 

***

Co na to říkají shipeři Scarius, hm?😂😇💖

Budu moc ráda za všechny ohlasy💖💟💖

☕Sharie

Some faulting girl I. ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat