Some faulting girl I. ✔

9.-Neodpovídej na otázku otázkou

Milovala jsem pokaždé, když mi někdo řekl, že patřím do Havraspáru. A od něj jsem si toho vážila ještě víc.

,,Fajn, schovej se pod něj," dal mi instrukce a já ho poslechla. Viděla jsem, jak něco dělá s tím svitkem pergamenu.

,,Přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti," odvětil a já mlčky pozorovala, co se bude dít. Na pergamenu, který byl ještě před chvílí prázdný se objevila písmena.

,,Kdes to vzal?" chtěla jsem vedět a on se uchechtl.

,,To bys chtěla vědět, co?"

,,Neodpovídej na otázku otázkou."

,,Vyrobil," opravil mě. ,,S mojí partou."

Otevřel ho a já zahlédla jakousi mapu na které se pohybovala jména.

,,Počkat! To jsou Bradavice! A co tohle sakra je?! Ty stolkuješ lidi se svou bandou-"

,,V klidu, Le-"

,,Řekla jsem, ať mi takhle už neříkáš!"

,,Fajn, tak Scar," protočil panenkami. ,,Vidíš tohle jméno?"

Přikývla jsem.

,,Tak to je Filch," pokračoval a já vydechla.

,,Já umím číst, Pottere," odsekla jsem a on se na mě vyčítavě podíval.

,,Co jsi takhle nepříjemná?" přivřel oči a já jako bych ztratila řeč.

,,Můžeme se odsud jen prosím dostat?" zklidnila jsem hlas a on pohodil hlavou.

,,To zní rozumně."

Také se schoval pod ten plášť a pomaličku jsme se proplížili ven. Na chodbě nikdo nebyl a tak za několika rohy jsme se té neviditelnosti zbavili.

,,Ta tvoje sestra mě mrzí," vypadlo z něj a já zůstala stát jako přibitá.

,,Můžu se tě jen na něco zeptat?" zvedla jsem pohled a on přikývl.

,,Když jsi jí ty vlasy obarvil, co si myslel, že se stane? Co si od toho očekával?" položila jsem mu tu otázku a on nevěděl, co odpovědět.

,,Já vlastně ani nevím," zamyslel se. ,,Když někomu něco uděláme, ostatní nás milují, protože to je sranda."

,,Ale ten člověk tě nesnáší," namítla jsem a on pokrčil rameny.

,,To je sice pravda, ale přejde ho to a potom se přes to přenese," řekl mi a potom si mě změřil pohledem. ,,Když jsi zjistila, že jsem jí obarvil vlasy, co tě štvalo víc? Že má růžový vlasy nebo že jsem to udělal já?"

,,Proč by mě mělo štvát, že jsi to byl ty?" pozvedla jsem obočí, ale lhala jsem. Věděla jsem to.

,,Protože by ses ve mně spletla," odpověděl prostě a já přešla z místa na místo. Vlastě jsem mu na to nechtěla odpovídat a neměla jsem jakouliv povinost mu dávat odpověď.

,,Díky za zbavení trestu," poděkovala jsem mu se sklopenou hlavou.  ,,Dobrou noc."

Pomalým krokem jsem zamířila do společné společenské místnosti, kde slavily sedmé ročníky všech kolejí. Ai jsem nectěla myslet na to, co si on myslí a proto jsem pokusila myslet nad ničím jiným.

Otevřela jsem dveře a viděla spousty lidí, jak se smějou, tančí, pijou a zkrátka se baví. Mým plánem bylo najít Leone, ale tak trochu jsem předpokládala, že má jistě dobrou náladu a já bych ji jí jenom zkazila.

Takhle sobecká jsem být nemohla. Otočila jsem se a zamířila do Havraspárské věže. Na druhou stranu, pořád jsem byla hodně dobrá v přetvařování se. Plány se mění. Jde se pařit!