Some faulting girl I. ✔

17.-Vzhůru do obchodů!

Září uteklo jako voda a letní počasí definitivně skončilo. Stejně rychle utekl i Říjen. Celé tyto dva měsíce se točili okolo přípravy na OVCE, přihlížení sladkého rozplývání Leone nad Remusem a vyhýbání se většině Nebelvírských holek a kluků. S Jamesem jsem tu dobu skoro vůbec nemluvila a když jsem musela, nestalo se nic extra. Dnes je Hallowen a to znamená, že se dnes pořádá Hallowenská párty.  

,,Scar! Musíme do Prasinek a koupit si nějaký šaty," povídala nadšeně. ,,Zboříme mýtus o tom, že jsou Havraspárky jsou suchaři."

,,Ano," plácla jsem si s ní a vzala jsem si na sebe kabát. Přes rameno jsem si dala kabelku a i s Leone jsme se vydaly se do malé vesničky, která byla plná obchodů se sladkostmi, žertovnými předměty a nás hledanými obchody s šaty, střevíci a šperky.

Cesta do Prasinek nebyla tak dlouhá a navíc bylo dopoledne sobota, takže to nebyl problém. Spousta holek mělo šaty poslané od rodičů, konkrétně od matek, ale rodiče mě a Ley bojovali proti armádě Smrtijedů.

,,Pozval tě Remus?" zeptala jsem se po cestě a Leone nadšeně přikývla.

,,Chce, abychom se dneska z plesu záhadně vytratili," začervenala se a já se zasmála.

,,Takže Remus John Lupin konečně roztál," usmála jsem se a ona přikývla.

,,Ale dost o mně," mávla rukou moje hnědovlasá kamarádka. ,,Jaký princ pozval tebe?"

,,No, s Jamesem jsem nemluvila," zamumlala jsem posmutněle, ale potom se se tajemně usmívala. ,,Ale pozval mě například Max Hilton-"

,,No počkej!" přerušila mě s nadšením Lea. ,,Pozval tě ten Max Hilton?! Ten Hilton z Mrzimoru, co je brankář?"

,,Jo, přesně ten," vypískla jsem a pokračovala jsem. ,,Potom se taky zmínil, že by se mnou chtěl jít Isaac Wood z Nebelvíru a potom jeden Havraspárský mimoň, myslím Anthony Rollins z Havraspáru." 

,,A s kým tedy jdeš?" zajímalo jí a já rozhodila rukama.

,,Jasně, že s Maxem," odpověděla jsem a Leone mě objala.

,,Jsem vážně šťastná, že jdeš s někým, kdo se ti líbí," odvětila a já se nadechla.

,,Už jsem se přenesla přes Potter-blbce," odfrkla jsem si, i když to byla asi jen z poloviny pravda. Věděla jsem, že ve mně bude taková část, která ho bude vždycky milovat.

,,Jde se nakupovat!" zavřeštěly jsme obě najednou a vyrazili ještě svižnějším tempem k obchodu, kde jsme už několikrát nakupovaly.

Když jsme do něj vstoupily, vykoukla na nás hromada stojanů s šaty, regály s boty a šperkovnice s náušnicemi, náramky a náhrdelníky.

Mě padly do oka rudé šaty, které mi sahaly po kolena a na zádech měly mašli. K tomu jsem si vybrala boty na vysokém podpatku ve stejné barvě a náušnice ve tvaru čarodějnického klobouku.

Leone si naopak vybrala šaty černé, které jí byly pod kolena a byly bez ramínek. Ona nesnášela podpatky, takže si koupila černé baleríny a vzhledem k tomu, že zbožňuje náramky, tak si jich taky pár koupila.

Zaplatily jsme a ještě se zastavili U tří košťat. Když jsem ale zahlédla, kdo tam seděl u jednoho ze stolů jako by mi všechna krev v žilách ztuhla.

James Potter.

Ano, máte pravdu, říkala jsem, že jsem se přes něj přenesla, ale když jsem ho viděla, chtěla jsem ho obejmout, políbit, říct mu, že kvůli němu trpím.