Každý den jsem se dívala na tvůj šťastný úsměv. Na tvůj krásný život, který byl bez jediné chyby. Moje malé chyby byly na mých zápěstích, stehnech, břichu... Všude kde se dalo, cigarety už byly málo. Myslel jsi někdy na mě?
Podívala jsem se do školního zrcadla a viděla bezmocnou holku. Holku, která o vše přišla a má sama sebe. Nezvládala jsem to. Rychle jsem vyhodila nedopalek cigarety z malého okna a opláchla jsem si obličej vodou. Po tomhle malém procesu jsem vyšla z toalet. Když jsem vyšla ze dveří tak jsem do někoho omylem vrazila. Rychle jsem zvedla zrak a zamumlala tiché promiň. Až po chvíli mi došlo, že mám vyhrnuté rukávy, a že ten dotyčný je Thomas.
,,Co to je Caro?" Zeptal se tvrdě a přejel mi po mém zápěstí. S brekem jsem se mu vytrhla a s horkými potůčky slz na mých tvářích jsem se rozběhla po chodbě pryč.
,,Caro!" Zavolal a rozeběhl se za mnou. Neměla jsem velkou výdrž. Cigarety dělaly svou práci, ale stále jsem utíkala.