Dneska jsem tu stála sama... Sama v zimě, sama opuštěná, sama na všechno. V ruce už mi hořela cigareta, která pro mě byla poslední naděje na můj vysněný klid a štěstí. Thomas tu nebyl a předpokládám, že tím, co jsem mu řekla, už se ani nikdy neobjeví.
Pořád jsem cítila hřejivé objetí, studené hodinky na mé ruce, úsměv na mé tváři, když jsem si na něj vzpomněla. Odehnala jsem ho schválně... Všichni dobří lidi okolo mě umírají a já nechtěla, aby umřel i on. Jediná moje radost v tomhle šedém světe.
Předpokládala jsem, že se teď někde směje se svýma kamarádama u piva nebo čte své sestře pohádku či projevuje polibkami lásku k jeho dívce. Bylo mi z toho tolik úzko. Srdce mě bolelo a chtěla jsem jediné.
Umřít...