Vydechla jsem bílý kouř a přešlápla na druhou nohu.Podívala jsem se k nebi a skousla si ret, protože jsem se pokusila zahnat slzy. Bohužel se nepodařilo.
,,Proč brečíš?'' Zeptal se Thomas, když uviděl, že mi po tvářích stékají horké slzy. Znovu jsem si přiložila cigaretu k ústům a nadechla se. Po chvíli jsem kouř vydechla a podívala se Thomasovi do očí.
,,Když táta onemocněl rakovinou, tak řekl, že bude čekat v nebi, víš?'' Odpověděla jsem a zahodila nedopalek cigarety.
,,To je mi líto.'' Šeptl a vtáhl mě do objetí.
,,Žádný soucit, Thomasi. Pořád chci umřít.'' Řekla jsem a odstoupila. Se zkřiveným úsměvem jsem si přehodila vlasy na druhou stranu a sedla si na dřevěnou lavičku.