Bylo Mikuláše. Nyní v mudlovském světě chodil Mikuláš, anděl a čert. Malé děti se bály, dokázala jsem si představit, jak se krčily za zády svých rodičů, od níž chtěly ochranu. Samozřejmě že se jim nic nestalo. Nic takového neexistovalo. A kdyby ano, rodiče by je ochranili, čerty ba ani anděly by k nim nepustili.
Proč to říkám? Protože ten den mi došel balíček s adventním kalendářem.
Drahá Hermiono,
i když nejsem mudla, dokázal jsem postřehnout, že se dneska slaví Mikuláš. A proto ti posílám čokoládový adventní kalendář. Vím, že čokoládu miluješ, zdálo se mi to tedy jako dobrá volba. Otevírej ho každý den, každý den, když se ti bude na jazyku roztékat čokoláda, vzpomeň si na mě...
Tvůj tajný ctitel
Díky jeho dopisu jsem měla další indicii. Není to kouzelník mudlovského původu, ale něco o nich ví. Na chvíli, abych řekla pravdu, nenapadl pan Weasley. Hned jsem to však zavrhla, s paní Weasleyovou jsou šťastní.
Na kalendáři byly jako podklad zvoleny Bradavice. Otevřela jsem si prvních pět okének, protože už bylo pátého. Čokoláda chutnala výtečně.
„Dáš mi taky?" zeptal se Harry.
„Sežeň si vlastní," vyplázla jsem na něj jazyk.
„Hermiono, proč sis objednala adventní kalendář?"
„Já ho dostala," odvětila jsem Harrymu.
„Rodiče?"
„Ne, od nich bych určitě nedostala čokoládu, Harry, jsou to zubaři."
„Takže to je člověk mudlovského původu?"
„Ne."
„Tak proč by ti posílal kalednář?" zeptal se udiveně Harry.
„Nevím," přiznala jsem.
Kalednář jsem si šla uložit do ložnice, jelikož Harryho hladový pohled naznačoval, že by si dal, což jsem opravdu nechtěla, byl přece jenom můj. Podívala jsem se ještě jednou a pak ho pro jistotu začarovala, kdyby náhodou Parvati nebo Levanduli napadlo, že ochutnají.
Byla jsem odhodlaná zjistit, kdo to je, i když jsem vůbec netušila, jak to mám udělat... A také jsem se bála zklamání, mohl to být třeba i Brumbál...