Ten blbec mi dal facku! A že to bolelo, ale to je jedno. Tak moc, až jsem málem začala brečet.
,, Ještě nejsem tvoje, tak toho nechej." ,,Ale budeš, a to stačí." Ani jsem se nenadála, a byli jsme v temné uličce. ,,A teď se mi poddáš, nebo to s tebou špatně skončí." Pošeptá mi do ucha, tak tajemně, až mi proběhne mráz po zádech. Nato mě políbí. Ale ne tak, drsně. Sladce. Tak strašně sladce. Nevím kde se to v něm vzalo. Byl to idiot, ale teď, je tak... nevím. Lepší? Jo, dost výstižné. Rozhodně lepší. Začal mě líbat, a já se k němu připojila. Má tak teplé rty. Tak hebké. A já jak nějakej zamilovanej maniak se nad ním rozplývá. A to před chvílí jsem ho oslovila blbcem. Ale, proč je takový. No, on mě nikdy nepolíbil. Vlastně nikdo. Odtrhne se ode mě a hlasitě vzdychá. Líbali jsme se dostali dlouho. Opře si svoje čelo o to moje. ,,Nevěděl jsem, že jsi tak dobrá." Řekl mi. To mě dovedlo k červenání. ,,A tak roztomilá při červenání. Ale už musím. Potom běž rovně, doprava pak zase doprava, nahoru, doleva a pak to poznáš." A nechal mě tam samotnou. Teď si připadám jako v mé oblíbené knížce.
Šla jsem podle jeho rad, akorát podruhé vpravo jsem šla nalevo. Inteligence level Am. Nakonec jsem se objevila v pokoji přes tajnou ventilaci. Jak o ní věděl, to je záhadou. Jako by mě špízoval. No, strašně dobrá zpráva. Moc potěšující. No nic. Převleču se, vezmu Lenovo Yoga Tablet a jdu se dívat na Papírová Města. Můj nejoblíbenější. Ale nejoblíbenějších filmů mám asi padesát. Užuž jsem zavřela oči, tu ale zazněl domem výstřel. To mě probralo natolik, že jsem skočila do kufru pro zbraň. Asi po půl hodině jsem ji našla. Zatím se domem ozvaly dva výstřely a tři výkřiky. Zvedla jsem zbraň a zrovna v tu chvíli se ozývalo tiché lomcování s klikou. Já byla vyklepaná strachy, ale i přesto jsem namířila zbraň na dveře, a byla pevně rozhodnutá, že vystřelím. Vlastně, byla jsem ráda že jsem nevystřelila. Jinak bych toho litovala dost dlouho.
New capitol is hereeee.
Snad někoho potěším 😊😊😗