Jdeme na to ! 👏
Lukáš:
Byl jsem jen jeho potěšení na jednu noc. Člověk, kterého jsem z celého srdce miloval mi nabulíkoval do hlavy to samé. Lhal mi do očí!
Tohle mám za to, že jsem s ním založil skupinu? Za to, že jsem mu splnil sen stát se zpěvákem?
Každý nádech mi dělal problémy, protože mě tak neskutečně bolelo u srdce. Jakoby do něj někdo bodal horkou jehlou.
Jel jsem směrem do Universal Music. Slzy mi tekly proudem. Ani jsem se je nesnažil zastavit.
Už mi je jedno, že mě málem srazil kamion, že jezdím na červenou, že nedávám přednost v jízdě. Chtěl jsem jen jediné. Zničit Petra přesně tak, jak on zničil mě.
Vycházím do budovy našeho vydavatelství. Oči mám opuchlé. Všichni na mě divně koukají, ale mně je to fuk. Jdu přímo do kanceláře našeho "šéfa".
,,Dobrý den pane Bundile."
,,Dobrý."
,,Ehm...jste v pořádku?"
,,Když řeknu, že ne, tak se mě budete ptát, co se stalo. A když řeknu jo, tak budu lhát. Takže, co si mám vybrat?"
,,Dobrá, nechám to tak. A co vás sem přivádí?"
"No, jde o naší skupinu. O Slzu."
,,Ano?" Svezl jsem se na židli před jeho stolem.
,,Končím."
,,Jaký máte důvod?"
,,Petr mě strašně zradil. A já. Já se mu nedokážu podívat do očí. Nechci ho ani vidět."
,,Takže opouštíte skupinu, nebo končíte celkově jako kapela?" Musel jsem se zamyslet. Je to dost těžký. Mám Petra zničit celkově, nebo jen z části? Přece jenom ho pořád miluju. Bez ohledu na. Ehm. To. Že. Políbil. Pavla. Ne, Lukáši. Nebudeš měkota.
,,Končíme celkově."
,,Nechcete to ještě zvážit ?"
,,Ne, jsem plně rozhodnutý."
,,Dobře. Kontaktujeme pana Lexu o vašem rozhodnutí."
,,Děkuju. Na shledanou."
,,Na shledanou."
Odcházel jsem o něco uvolněnější. Teď budu mít hodně času, když už Slza není. Jenže. Musel jsem Petra nějak vytrestat.
Ale když nad tím tak přemýšlím. Není to až moc velký trest? Nebude si chtít Petr něco udělat, když jsem mu zničil sen?
Ale já mu ho nezničil. Klidně může zpívat sám za sebe. A navíc. Je YouTuber. To ho jistí. A myslím, že to pro něj bude veliké uvolnění, když nebude mít kapelu. Bude mít o hodně víc času. V kapse mi začal vibrovat mobil, tak jsem ho vytáhl. Při pohledu na displej jsem ztěžka polkl.
Petr:
1 zvonění, 2, 3, 4, položil to. Co se mu sakra stalo? Proč mě ignoruje? Nechápu, co jsem mu udělal. Bylo mi z toho na nic.
,,Petře?" Přerušil mě v přemýšlení Pavel.
,,Hmm?"
,,A co když to viděl?"
,,Co měl vidět?"
,,Co když viděl, jak si mě ze srandy dal pusu?" A sakra. Co když opravdu? Tohle by mě vážně nenapadlo. Najel jsem na zprávy, zadal Lukyho číslo a začal ťukat písmenka do klávesnice.
P: "Není to tak, jak si myslíš."
L: "Dej mi pokoj."
P: "Dovol mi vysvětlit to, co si dneska ráno viděl, prosím."
L: "Nechci nic vysvětlovat ! Jdi do háje!"
P: "Udělal jsem si z Pavla jen srandu. No tak."
L: "Jo, já z tebe taky! Jedna sranda ti dneska zavolá z vydavatelství. Čau!"
Chtěl jsem mu odpovědět, ale zablokoval si moje číslo. Pěkně jsem to podělal. A jak to myslel s tím vydavatelstvím, sakra.
,,Pavle, pojď sem."
,,Co je ?"
,,Nechtěl by jsi ject s Pájou na dovolenou?"
,,Kam?"
,,Do Řecka."
,,Kdy?"
,,Na. Tady máš lístky."
,,Co za to chceš?" Hned mě napadla jedna věc. Udělám si z Pavla prdel.
,,Nooo...ehm.."
,,Co?"
,,Vyspíš se se mnou." Musel jsem se hodně přemáhat, abych nevybuchnul smíchy. Jediné co udělal bylo, že mi beze slova vrátil lístky a odešel.
,,Pavle, já si dělal srandu!" Vrátil se. A koukl mi přísně do očí.
,,Já myslím, že té srandy bylo dneska až až! První mi ráno dáš pusu, čímž úplně zničíš Lukáše a teď si děláš srandu znova?! Je mi z tebe špatně!" Zabouchl za sebou dveře tak silně, že to otřáslo bytem.
Výborně Lexo. Jako vždy jsi všechno podělal, a vyšel z toho jako ten nejhorší. Zazvonil mi mobil. Vydavatelství. Zvedl jsem to.
,,Lexa. Prosím?"
,,Máme pro vás zprávu ohledně vaší skupiny."
,,Ano?"
,,Dnes za námi přišel pan Bundil. Mám vám oznámit, že kapela končí." Zastavilo se mi srdce a mobil mi vypadl z ruky. Jako by mi někdo vyrazil dech. Pavel to celé sledoval ze dveří. Jen se ušklíbl.
,,Karma je svině." Zašeptal a šel pryč.
Tohle nemůže být pravda. Nevím, co mě to popadlo, ale sebral jsem se k sobě do pokoje. Sedl si za klávesy a začal zpívat.
(Koho nebaví texty, tak ať to přeskočí)
Přál jsem si, aby se mi to jen zdálo, je to noční můra po který přijde ráno
Dávno už vim, že čas nejde ovládnout, nejtěžší rozsudek s tímhle pocitem stárnout
Dal bych cokoliv klidně se upsal ďáblu, za vteřinu jistoty, že to bez tebe zvládnu
Proti prázdnu mám ukolébavku v prášku, mít na paměti DELETE, tak rychle ho zmáčknu
Až zasáhne tma a zhasnou mi světla, až se zastaví čas a zmizí cesta, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit
Až zavane bouře do bezvědomí, až tě to zasáhne hluboko do svědomí, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit
Jsi všude kolem mě, nejde tě obejmout, jak zámek na mým srdci, kterej nikdy nejde odemknout
Už víš, proč se lidi otáčej, když kolem jdou, páč se každým krokem od tebe propadá země podemnou, tak zapomeň, nebo tě vzpomínání sejme, mám opustit něco bez čeho dejchat nejde
Kdykoliv tvý jméno tančí na mejch rtech, tak zastaví se čas, na vteřinu ztratim dech
Až zasáhne tma a zhasnou mi světla, až se zastaví čas a zmizí cesta, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit
Až zavane bouře do bezvědomí, až tě to zasáhne hluboko do svědomí, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit
Nejde to, nejde to, nejde to vrátit, já vim nejde to, nejde to vrátit zpátky, i kdybych si to přál, ani kdybych o to prosil....
Až zasáhne tma a zhasnou mi světla, až se zastaví čas a zmizí cesta, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit
Až zavane bouře do bezvědomí, až tě to zasáhne hluboko do svědomí, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit...
Jen co jsem to začal zpívat, tak mi začaly stékat po tvářích horké slzy, které dopadaly na klávesy. Nahrával jsem si to na mobil. Dal jsem to na Instagram. Konečně už Instagram umožnil dávat delší videa než 15 sekund.
Přidal jsem k tomu jen jediný popisek: 💧= 💔
Chytří pochopí.
Zamkl jsem obrazovku, dal mobil na stolek a lehl si na postel. A jelikož mám úžasné fanoušky, tak mne začali spamovat. Jedno upozornění za druhým. Proto jsem vypl zvuk a dál se věnoval teď momentálně mé oblíbené činnosti; koukání do stropu.
Po chvilce jsem se začal vážně nudit. Poprvé za sto let se nudim. To bych měl oslavit. Rozhodl jsem se podívat na Instagram, co mi píšou.
Jenže když jsem se tam podíval...
,,Proč brečíš?!!"
,,Lol...Hoggy brečí."
,,Uletěly ti včely?"
,,Peťulko, proč brečíš? My tě máme rádi. Nebreč, prosím. Jinak vážně nádhera."
,,ubrecenej hogy. To si dam na tapetu.... :D "
,,Rozbecel si mne."
,,toje buzerant"
Tentokrát máš pravdu hochu. Opravdu jsem buzerant. Musel jsem mu na to odpovědět.
,,Jo. Kápl jsi na to. 😶"
Povzdechl jsem si a pročítal další komentáře. Až jsem narazil na jeden...jediný člověk, který to pochopil.
(F- fanynka; P- Petr)
F: ,,Nemyslíš tím popiskem, že se Slza rozpadla, že ne?😭"
P: ,,Jsi jediná, která to pochopila."
F: ,,Ale, neeeeee. To je hrůza! Co se stalo?"
P: ,,To nesmím říct."
F: ,,Moc mě to mrzí Petře. Tohle se nikdy nemělo stát."
P: ,,Řeknu k tomu jen tolik; je to moje chyba...."
Plno fanynek i fanoušků mi napsalo, že by chtěli vědět, jak vypadám, když brečím. Tady mají odpověď.
Konec. :3
Dnešního dílu....