Mé jméno je Kathrin Johanesová. Je mi šestnáct let. Mám dlouhé, blond vlasy a modré oči. Nejsem moc zajímavá. Když mi bylo jedenáct, tak se mě moji rodiče zřekli nebo spíš jim mě vzali. Táta je nevyléčitelný alkoholik a máma už delší dobu jede na drogách. Takže čtyři roky "bydlím" v děcáku a čekám, že mě třeba někdo adoptuje.
Celý můj život se skládá z jedné a té samé, nudné denní rutiny. Ráno vstanu, jdu do školy, přijdu a když mi ta protivná vychovatelka dovolí tak hraji na starý rozladěný klavír co je dole v přízemí a potom jdu spát.
Jediné co mi dělá radost je hudba, miluji ten pocit, když si nasadím sluchátka, ten pocit když si můžu zazpívat a uniknout pryč, mimo realitu, daleko od všech těch protivných vychovatelek.
Pořád věřím, že mě někdo adoptuje a můj život konečně začne mít smysl.
Tak tady je jen takový kratičký začátek.
Doufám, že se vám bude příběh líbit.
Děkuju za přečtení.💕