Nevinná

Moje pravidla

Z pohledu Kathrin:
Vzala jsem si černé mini kraťasy a vypůjčila Dylanovu bílou košili.

Ve společenské místnosti jsem uviděla Brada. A sakra. Ten mě zrovna vidět nesmí.

Přeběhla jsem do obýváku, ale Brad mě zahlédl. Vyšel za mnou a kousl se do rtu.

Brad: „Kam pak jdeš kočko?"
Já:„No za tebou ne. A uhni, stojíš mi v cestě."

Neuhl, chytil mě za ruce a vrazil polibek. Okamžitě jsem cukla hlavou.

Z pohledu Brada:
Sakra, je tak sexy. Ale strašně nevychovaná. Bohužel když je tu Dylan, tak s tím nic neudělám. Chtělo by to ho někam poslat. Třeba do krámu nebo tak. Večer zkusím zavolat Rebece kdy se vrátí. Mohl by pro ni Dylan dojet na letiště.

Zatáhl jsem ji do nejbližšího volného pokoje.

Z pohledu Kathrin:
Tak zo ne. Nechci s ním být v jedné místnosti. Mile jsem se na něj usmála, přiblížila se k jeho uchu a z plných plic zakřičela: „Brade, pusť mě sakra. Stejně se ti nic nepodaří."

Přivřel oči a bolestně se chytil za uši. Drze jsem ho obešla a zamířila za Dylanem.

Hrála jsme si na úplně novou Kathrin (to byl účel mé "hry"). Už nejsem sebekritická ani se nebojím. Odhodlaně jsem otevřela dveře od Dylanova pokoje a vešla dovnitř. Ale to co jsem uviděla mě schodilo na zem.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. 😳