Nevinná

Jiná

Začala jsem plnit to, co jsem si včera slíbila. Šla jsem na to pěkně od začátku. Poprosila jsem Marka (mého kadeřníka), aby mi vyžehlil vlasy. Prý to vypadá líp, než mé "nezkrotné kadeře".

Vyhodila jsem staré věci, které jsem měla ještě schované z děcáku a přijala oblečení od Benyho, mého "stylisty".

Amy mě decentně namalovala a já začala chodit. Ano přesně tak, podle Benyho nedokážu chodit jako dáma. Takže mi dal na hlavu knihu a začal pozorovat a zároveň kritizovat mou chůzi. Nebyla jsem zvyklá chodit na vysokých podpatcích, a proto jsem se snažila hlavně o to, abych si nezlomila nohu.

Do pokoje vstoupil Dylan a když uviděl co tu děláme, začal se smát. Nejdříve jsem se taky smála, ale potom jsem mu chtěla ukázat, že jsem se opravdu změnila a jsem dívka na úrovni.

Uklidnila jsem svůj smích, povýšeně zvedla hlavu, sedla si na pohovku, dala nohu přes nohu a řekla: „Nevím co ti na tom přijde vtipné? Omlouvám se, ale já se tu snažím pracovat."  Už jen to, jakým tónem jsem to řekla, mě donutilo k hlasitému výbuchu smíchu.

Já:„Promiň, asi to nezvládnu. Já se musela zasmát."
Dylan: „Nevadí to je v pořádku, to zvládneš, teď ti opravdu věřím. Snad mě nezklameš. Ale musím ti ještě něco říct."

Nejspíš chtěl udělat dramatickou pauzu, takže nastalo trapné ticho, ale to já nevydržela.

Já:„Ano ? Co se děje? Mluv!"
Dylan: „Vím, že ti to asi bude nepříjemné, ale zítra přijede James a bude tu s námi celý týden, protože od něj potřebuju pomoct."
Já:„Cože? Proč potřebuješ zrovna Jamese?"
Dylan: „Protože potřebuju poradit s nějakými smlouvami a on tomu dobře rozumí."

Naštvaně jsem odešla z místnosti. Za sebou jsem hlasitě práskla dveřmi a abych se trochu uklidnila, začala jsem si zpívat.

Slyšela jsem jak Dylan ťuká na dveře, ale nevnímala jsem ho. Vtrhl dovnitř a začal křičet: „Kathrin, uklidni se. Můžeš mě poslouchat? Proč ti James tak vadí?"
Já:„Ty to nevíš, ale dělal věci, které..."
Dylan mě nenechal domluvit a pokračoval: „Jo takhle, už vím co tím chceš říct. To je celý James, ale neboj nic mu nedovolím".

Odešel a já začala přemýšlet nad jeho poslední větou. *Neboj nic mu nedovolím*...hm to si říkal i předtím a jak to dopadlo? Ale tentokrát si nenechám nic líbit.

Tak je tu další díl
Líbí se vám?
Omlouvám se, že je po tak dlouhé době, ale nějak nebyl čas.
Moc děkuju za 10k reads, je to úžasný 😱 a taky děkuju za vaše komentáře, votes a přečtení tohodle dílu. 😳