Nevinná

Nebezpečně drzá

Zvedla jsem hlavu z měkkých polštářů a ve dveřích uviděla Tonnyho, který se otočil směrem ke kuchyni a potom zase zpátky k nám. Podívala jsem se mu do očí a on se začal smát.

Já:„Co se děje?"
Tonny:„Nic, jen planný poplach."

"Aha": řekla jsem naštvaně a znovu plácla hlavou do polštářů.

************************************

Otevřela jsem oči. Vedle sebe jsem uviděla Dylana. Asi si všiml, že ho pozoruju, protože se na mě sladce usmál.

Já:„Ahoj,spala jsem asi hodně dlouho, že?"
Dylan: „Jo, prospala jsi skoro celý den" začal se smát a starostlivě se zeptal: „Nebolí tě hlava?"
Já:„Ani ne, ale mám hlad".
Dylan;„Tak si dojdi do kuchyně a něco si tam vezmi, já pojedu pryč, ale neboj za chvíli se vrátím. Vezmu Jamese s sebou, potřebujeme něco vyřídit."
Já:„Ok, zvládnu to tu".

Z ledničky jsem vytáhla jogurt a sedla si s ním na gauč. Dylan s Jamesem už odjeli, takže jsem tu byla jen já, Jessica, Tonny a Brad. Ani jednoho jsem moc neznala.

Po včerejším náročném dni jsem si rozhodně zasloužila sprchu. Můj zvyk nebo spíše zlozvyk zpívat si ve sprše mi nikdo neodpáře. Dveře od koupelny jsem nezamykala, protože jsem nemohla najít klíč. Snad sem nikdo nepůjde, když všichni vědí, že je tu obsazeno.

Začala jsem si zpívat písničku od Eda Sheerana - Photograph.

So you can keep me
Inside the pocket
Of your ripped jeans
Holdin' me closer
Till our eyes meet
You won't ever be alone

And if you hurt me
That's okay baby only words bleed
Inside these pages you just hold me
And I won't ever let ...

Nedozpívala jsem ji, protože do koupelny vtrhl Brad. Nechápu co tu dělá, snad vidí, že je obsazeno, ne? Popadla jsem ručník a vyděšeně si ho hodila přes sebe.

Brad: „Zpíváš krásně maličká".
Já„Co takhle místo těch komplementů začít třeba ťukat? Víš, když si nejsi jistý, že tu někdo je, tak je slušné zaťukat".
Brad: „Ty mě nebudeš poučovat o tom, co je a co není slušné, maličká. Jsi pěkně nevychovaná, co s tebou ten Dylan dělá."

Musela jsem se zasmát, abych mu navodila hříšné myšlenky. Hodil po mě přísný pohled a rázným tónem řekl: „Teď tu Dylan s Jamesem nejsou takže jsi moje. Co takhle si udělat menší převýchovu".

Já:„Nejsem tvoje, nejsem ničí. Nejsem kus Pizzy, abyste si mě půjčovali a hádali se, kdo si kousne první."
Brad: „Ale podívejme, kočička má drápky".
Já: Potřeboval by jsi se trochu schladit, pejsku".

Vzala jsem sprchu, natočila kouhoutek na studenou a začala stříkat vodu po Bradovi. Můj smích se rozléhal po celé koupelně, ale jemu asi do smíchu nebylo, spíš naopak. Byl naštvaný. Ale já se mu nedivím, vždyť ho ztrapnila malá holka (jak on mi s oblibou říká).

Zvětšily se mu zorničky a zrychlil dech. Smích mě najednou přešel. Co teď? Uvažovala jsem v duchu. Ale nestihla jsem nic udělat, protože Brad byl rychlejší. Vzal mě za vlasy a stáhl k zemi.

Brad:„Popros, jinak nevstaneš. Nepustím tě!" dořekl větu a začal mě tahat za vlasy.
Já: „Nebudu tě prosit, ještě jsem neztratila všechnu sebeúctu".
Brad: „Co jsi to řekla" vyjekl na mě a zatáhl mě ještě víc než předtím.

"Au" zakřičela jsem bolestí a z očí mi vytiskly slzy.
Já:„Dobře, pusť mě...prosím".

Brad se zasmál. Nejdřív mě vytáhl za vlasy nahoru, ale potom mě už konečně pustil a odešel se slovy: „No vidíš jak to jde. Neboj pokračování bude příště".

Rukou jsem setřela zamlžené zrcadlo a podívala se na sebe, jestli mi Brad nechal na hlavě alespoň nějaké vlasy.

Oblékla jsem si župan, který ležel na malé bílé skříňce.

Bála jsem se vylézt z koupelny. Bála jsem se, co mě všechno ještě čeká.

Tak je to tu. Další díl se mi podařilo vyplodit.
Líbí se vám?
Omlouvám se, že po tak dlouhé době, ale nějak jsme to prostě nestíhala, škola a tak...asi chápete.
Teď už snad budu přidávat každý den.
Děkuju za přečtení. 😳