Pohled Kim:
Austin se odtáhl.
,,Miluju tě."pravil. ,,Už strašně dlouho tě miluju."
Začervenala jsem se. To jsem netušila.
,,Musel jsem ti to říct."vydechl. ,,Každou noc na tebe myslím. Pořád a každou minutu. Nemůžu tě vyhnat z hlavy. Prosím, řekni, že cítíš to stejné."
Koukala jsem se mu do očí. Místo odpovědi jsem ho políbila.
Pohled Justina:
Byl jsem naštvaný. Nevěděl jsem proč a co se se mnou děje. Prostě jsem byl naštvanej a musel jsem si to vybít. Także to, překvalivě, skončilo hádkou se Selenou.
,,Mám toho dost!"zařval jsem. ,,Všeho!"
,,Tak proč ses ke mě vracel?"vyjela Selena. Bylo vidět, že má na krajíčku.
,,Sám nevím!"rozhodil jsem rukama na všechny světové strany.
,,Tak až se rozmyslíš, buď té lásky, a zavolej."řekla. ,,Já jedu pryč. Už tady nebudu ani minutu."
Selena vytáhla z pod postele kufr.
,,Sel počkej!"chytil jsem ji za rameno.
Po tváři jí tekla slza.
,,Sel promiň."zašeptal jsem. ,,Je toho na mě moc. Nechtěl jsem tak hnusně vyjet."
Utřel jsem jí slzu. Objala mě.
,,Promiň."šeptal jsem jí, zatímco jsem ji hladil po vlasech.
Pohled Kim:
Odešli jsme s Austinem ruku v ruce domů.
,,Díky za dnešek."usmál se.
,,Já děkuju tobě."
Znovu mě políbil:,,Měj se."
,,Ty taky."
Vešla jsem do paneláku a ve výtahu se se zavřenýma očima opřela. Je tohle jen sen? Jestli ano, nikdy se nechci probudit. Možná jsem na Austina nemyslela jako na někoho, s kým bych měla chodit, ale jsem teď moc šťastná. Víc než to.
Najednou jsem ale posmutněla. Proč?
Druhý den na mě Austin čekal před panelákem. Byla jsem šťastná. Vzal mě za ruku a vedli jsme se až ke škole. Tam na mě ale čekalo překvapení.
,,Justin?"