"Dobrý den, mluví k vám kapitán letadla. Za malou chvíli zahájíme přistání na Mezinárodní letiště Chicago O'Hare. Dnešní teplota je docela chladná, jenom necelých 8°C a je zataženo. Místní čas je 11:30. Doufám, že jste si let s aerolinkami Midwest užili a těšíme se na další shledání."
"Doháje," řekl Cole a rozepnul si bezpečnostní pás, "letadlo do Colorada odlítá v poledne. Budem si to muset zarezervovat ještě tady v letadle."
"A přesně proto jsem trvala na tom, že poletíme první třídou," usmála jsem se na něj, "z letadla budeme vystupovat jako první. Buď v klidu, máme dost času."
"Jo, ale je to strašně drahý," odporoval Cole a schoval si iPod do džínů.
"A proč ti to vadí?" zívla jsem a protáhla se, "stejně nic neplatíš."
Cole si něco zabrumlal pod vousy a já na něj protočila oči. Myslím, že z něj mluvila ukřivděná pýcha, že se styděl, že neměl dost peněz, aby si letenku koupil sám.
Cítila jsem, jak mi luplo v uších, když jsme začali přistávat. Popadla jsem kabelku a prohledala jsem její dno, abych našla balíček mentolových žvýkaček. Strčila jsem si jednu do pusy a začala žvýkat, aby ten tlak povolil.
"Chceš taky?" nabídla jsem Colovi.
Ten jen potřásl hlavou a s úsměvem řekl: "Ne, ukradl jsem Alexovi celý balíček," a mávnul mi balíčkem Bubble gumu před obličejem.
Otočila jsme se na Alexe a zasmála se. Byl rozvalený přes celé sedadlo, s pusou dokořán otevřenou a chrápal jako divoké zvíře.
"Možná jsem mu neměla dávat ty prášky na spaní," zasmála jsem se.
"Ne, je dobře že spí. Řekl mi že na cestě do New Yorku mu bylo celou dobu špatně."
"Miluju létání," odpověděla jsem zamyšleně a s pohledem na spícího Alexe jsem potřásla hlavou. Vzpomněla jsem si, jak mi říkal, jak super asi musí létání být. Jeho názor se očividně změnil.
"No," usmál se na mě Cole, "tohle je teprve můj druhej let v životě, ale je to docela cool."
Souhlasně jsem přikývla a vydala se vzbudit Alexe. Dala jsem mu ruku na rameno, jemně s ním zatřásla a zašeptala: "Vstávej. Budeme přistávat."
Alex něco hloupého zamumlal, potom se přetočil a spal dál.
"Blbečku!" zakřičel Cole bráchovi do ucha, "vstávat!"
Alex okamžitě vystřelil ze sedadla do pozoru. "Co?" dožadoval se nechápavě vysvětlení.
S Colem jsme se snažili nerozesmát, protože na nás letuška vrhla nesouhlasný pohled. Když ale odešla, vybuchli jsme.
"Jste hrozní," stěžoval si Alex.
*****
"Jdeme špatně!" zakřičela jsem, zatímco jsme běželi napříč letištěm. Měli jsme patnáct minut, abychom došli k letadlu, a byli jsme beznadějně ztracení.
"Máme jít k Terminálu B," řekl Cole a ukázal na ceduli, "ale tady se píše, že jsme na Terminálu D."
"Ne," řekl Alex a ukázal před sebe. "Jdeme dobře, podle mapy." Snažil se nás už deset minut nasměrovat ke správnému terminálu, díky pozornosti Cola, který ukradl tu malou mapku letiště v letadle z kapsy ze sedadla před ním.
"Ale dej mi to!" dožadoval se Cole a sebral ji mladšímu bráchovi z rukou. Chvilku ji studoval, potom se zamračil: "Idiote! Je vzhůru nohama!"
Alex neodpověděl, překřížil si ruce na hrudníku a zamračil se, vypadal na sebe docela naštvaný.
"Musíme se vrátit tudy, kudy jsme přišli," řekl Cole o pár vteřin později. Otráveně jsme se všichni otočili a razili si cestu zpátky davem.
"Pořád žádný terminál B nevidím," řekla jsem hlasem vyšším než obvykle; začala se ve mně usazovat panika. Nikdo z nás nechtěl zmeškat letadlo a zůstat zaseknutý ve městě, které jsme neznali.
"Já taky ne," rozhlížel se kolem dokola Cole.
"Promiňte, pane?" řekla jsem a zastavila pracovníka ochranky, "nevíte prosím, kde je Terminál B?"
"Samozřejmě," usmál se. "Právě teď jste na Bčku. Je to trošku matoucí, ale minulý měsíc terminály A a B spojili a ještě se nestihly opravit cedule. Jaké je číslo vašeho letu?"
"452," odpověděla jsem, mé nervy se pomalu začínaly uklidňovat.
"To je přímo támhle. A nedělejte si starosti, myslím, že váš let byl zpožděný," řekl a ukázal nalevo od nás.
"Díky bohu," oddechl si potichu Cole.
"Mockrát vám děkuji, pane," poděkovala jsem s úsměvem.
"Bez problému," řekl a odešel.
Náš let byl kvůli počasí v Coloradu zpožděný. Všichni jsme bez dechu dopadli na řadu sedaček v čekací části, s úlevou, že nám letadlo neuletělo.
"Jestli se stane ještě něco špatnýho, přísahám, že..." zakoktal se naštvaně Cole.
Usmála jsem se. Cítila jsem se daleko líp než před pěti minutama. "Všechno je v pohodě. Musíš se takovým věcem zasmát, jinak tě život k smrti vytočí," řekla jsem mu.
Místo odpovědi na mě vrhnul zamračený pohled.
"Co?" zeptala jsem se ho vesele.
Chvilku neodpovídal a jen se díval kolem sebe po letišti. "Nic, jenom se mi zdá, že se dnešek nevyvíjí dobře."
"Podívej se na to z té lepší stránky. Co ještě by se mohlo pokazit?"
"To jsi neměla říkat," vyskočil Alex poplašeně z místa.
"Proč?" zeptala jsem se. Vážně, už se nám toho na jeden den stalo až moc; nic dalšího už se nestane.
"No," řekl Alex a ukázal na někoho za mnou, "ten chlápek právě odchází s tvojí taškou."
"Moc vtipný, Alexi," protočila jsem oči a otočila se na Cola. "Vidíš? Ten má aspoň smysl pro humor."
Cole taky vstal a usilovně se díval někam za mě.
"Jackie, já jsem nežer-" začal Alex.
"Hej ty!" zakřičel Cole, "zastav se!"
Otočila jsem se a uviděla chlápka utíkat pryč. Když uslyšel Cola křičet, otočil se. Přes rameno měl přehozenou moji fialovou tašku.
**********************
AUTORSKÁ POZNÁMKA:
Já jsem úplně úžasná, že jsem to dneska stihla! :D Ale dopředu vám říkám, ZÍTRA S KAPITOLOU NEPOČÍTEJTE!
Všem přeju nádherné Vánoce, spoustu dárků, výborné cukroví a hlavně rodinnou pohodu! :)
Knížkou dnešní kapitoly je trilogie Zbožňuju New York / Londýn / Paříž (už netuším, v jakém pořadí :D) od Lindsey Kelk. Jsou to romány, ne úplně "teen", ale jsou napsané strašně dobře. Půl knížky jsem se vždycky prosmála a čtou se jedním dechem! :)
--jinak jestli máte tipy na nějakou další Knížku Kapitoly, posílejte tipy! do komentářů nebo do zpráv, kvůli škole teď nestíhám moc číst a dochází mi inspirace (ty starší, co jsem četla, už si nevzpomínám :D). Díky!