My life with the Walter Boys (CZ translation)

17. kapitola: Umíš vařit?

Asi po třiceti minutách jsme s Colem konečně odešli z nemocnice. Doktor na pohotovosti mi popáleninu vyčistil a prohlédl si ji, potom ruku znovu zavázal a předepsal mi léky proti bolesti. Řekl nám, že to není tak hrozné a že budu v pořádku. Vyčetla jsem Colovi, že bychom to zvládli ošetřit i doma, ale trval si na tom, že bylo lepší jet do nemocnice a ujistit se, že je všechno v pořádku. Navíc tu prý je výhoda předepsaných prášků.

"Hlavně si zapamatuj, neprotrhávat puchýře," řekl mi na rozloučenou doktor.

Když jsme došli k autu, vyskočila jsem si na přední sedadlo a uvelebila se mezi klukama.

"Jak hrozný to je?" zeptal se Alex s pohledem upřeným na mou obvázanou ruku.

"Popálenina druhého stupně na předloktí," odpověděla jsem.

"Jau," zašklebil se. Zbytek cesty domů byl hrozný. Všichni jsme zírali rovno před sebe a nikdo nepromluvil. Když jsme konečně dojeli k domu, všichni honem pospíchali z auta ven.

"Ahh, dík, kluci," řekla jsem trapně.

"Bez problémů," odpověděl Cole.

"Kdykoliv," řekl Alex. "A mimochodem, promiň." Přistoupil ke mně a rychle mě obejmul.

"To je dobrý," setřásla jsem ho.

"No, um, uvidíme se později," řekl a vykročil k domu.

"Dobře," zamumlala jsem a strčila si zdravou ruku do kapsy.

"Dobrá, no já taky půjdu," ukázal Cole směrem k domu a nechal mě u auta stát samotnou. Chvilku jsem počkala a následovala je dovnitř.

Když jsem došla do pokojíku, zavřela jsem za sebou dveře a hlasitě vzdychla úlevou. Tohle odpoledne bylo rušnější, než by se mi líbilo, ale tak nějak jsem věděla, že se to napětí mezi námi třemi zlepšilo. Nikdo nic neřekl, ale vyvodila jsem si to z toho, jak se na mě kluci dívali. Na vařících kuřecích nudlích musí být něco, co lidi spojuje.

***********

"Čína!"

"Pizza!"

"Čína!"

"Pizza!"

Seděla jsem v kuchyni a bouchala hlavou o stůl, zatímco Cole s Alexem se hádali o to, co si objednáme k večeři.

"Vsadím se, že Jackie by si raději dala pizzu, že, Jackie?" řekl Cole. Obě jejich hlavy se otočily ke mně.

"Um?" zamumlala jsem a hrála si s obvazem.

"Vidíš? Chce pizzu!" otočil se Cole zpátky na bratra.

"Opravdu?" zvedl Alex obočí. "Nikdo mě neinformoval, že slovíčko pizza bylo nahrazeno slovem um."

"Nebuď chytrák," vysmíval se mu Cole do obličeje.

"A co s tím asi tak uděláš?" odstrčil Cola od sebe. Protočila jsem oči. Pitomí kluci a jejich testosteron.

"Hej, kluci?" zeptala jsem se. Obě klučičí hlavy vystřelily nahoru a podívaly se na mě. Jejich naštvané výrazy mě znervózněly a o kousek jsem couvla.

"Jo?" Alexův obličej se uvolnil, když si všiml, že jsem nesvá.

"Co kdybych tu večeři prostě uvařila já?" Alex i Cole na mě zírali, jako kdybych byla sedmihlavý mimozemšťan. Možná jsem neměla nic říkat. "Dobře, nevšímejte si toho," vzdala jsem to, nechtěla jsem, aby zaútočili na mě.

"Ty umíš vařit?" zeptal se překvapeně Cole.

"Proč bych neměla?" oplatila jsem mu otázku otázkou a dala si ruku v bok. Cosi myslel že jsem, neschopná?

"No, z toho, co jsem odposlechl z rozhovoru našich, jsi byla malý, bohatý, rozmazlený spratek," řekl Cole. Alex ho šťouchl loktem do boku.

"Vaše máma řekla že jsem rozmazlená?" zeptala jsem se šokovaně.

"Ne, ale říkala, že jste měli příliš moc peněz."

"Jenom to, že mí rodiče měli peníze, ze mě nedělá spratka," podívala jsem se na něj nasupeně.

"Cokoliv si chceš myslet," ušklíbl se na mě Cole. Snažil se mě vytočit.

"Fajn, víš co, Cole? Uvařím jen pro mně a Alexe. Ty se na nás můžeš dívat jak jíme, a pak mě můžeš nazývat spratkem."

"Wow, New Yorku, nemusíš hned být tak defenzivní. Jenom si tě dobírám."

"Jo, mám pocit, že tuhle větu slyším pokaždé," protočila jsem oči a vytáhla nějaké přísady z lednice.

Když jsme dojedli dušené kuře se zeleninou, kluci se rozhodli, že by byl dobrý nápad pustit si nějaký strašidelný film. Přemlouvala jsem je, že nechci - byla tma a pršelo jako hrom. Dobírali si mě, že jsem poseroutka, tak jsem nakonec souhlasila, a nakonec v pátek večer skončila na gauči mezi Colem a Alexem Walterovými.

Skylar by mě napomenul, že si stěžuju a Heather by měla infarkt, kdyby mě slyšela je odmítnout, ale já se s nima na horor dívat nechtěla. Smůla je, že věci nikdy nejsou po mým...

Cole a Alex se střídali ve smání, zatímco já na obrazovku prakticky ječela.

"Nechoď ven!" křičela jsem na tu hloupou holku, která pomalu otvírala vchodové dveře.

"Awww, Jackie se bojí?" šťouchl mě zboku Cole.

"Ne!" zamračila jsem se, zatímco déšť pořád vytrvale bušil do okna za námi.

"Ale jo, bojíš," zasmál se a obrátil se zpátky k obrazovce. Jen co ta hloupá holka vyšla ven do temné noci, televize zhasla a s ní i všechna světla.

"Aaaaaaaaaaaa!" zakřičela jsem a zabořila hlavu Colovi do ramene.

"Nebojíš, že?" řekl Cole sarkasticky.

"Um, možná trošičku?"

"Neboj," uklidňoval mě Alex, "při velkých bouřkách elektřina vypadne pokaždé. Táta se to snaží spravit už roky."

"Alexi, vezmi Jackie a jděte najít nějaký svíčky a já půjdu zkusit nahodit pojistky," rozkázal Cole a zvedl se.

Alex mě vzal za ruku a dotáhl do kuchyně. Když vykročil ke dveřím do sklepa, dostala jsem pochybnosti.

"Alexi? snažila jsem se neznít nervózně.

"Jo?"

"Ty svíčky nejsou ve sklepě, že ne?"

"Jop," řekl nedbale.

"Bezva," zamumlala jsem a vykročili jsme ke dveřím.

**************

Autorská poznámka:

Tak jsem si říkala, jaké jsou vaše oblíbené knížky? Klidně tady na Wattpadu, nebo v reálu? Já úplně zbožňuju historický detektivky od Vondrušky, nepohrdnu ani Pattersonem nebo Nesbom, no a samozřejmě jakýmkoliv teenage románem :))

-Z.

***

1. 11. 2015 Jste strašně moc úžasní, děkuju za dosažení 1k přečtení, když jsem začínala, ani mě nenapadlo, že by se mi to někdy mohlo povést. DÍKY. :)