50. kapitola: Svatební hostina

10.9K 670 75
                                    

Sammy odjela před třemi dny, zavalená objetími a slzami, a mně se po ní už začínalo stýskat. Slíbila jsem jí, že se brzy uvidíme, protože paní Walterová mi slíbila, že během prázdnin tam budu moct na pár dní odletět. Možná, že bych mohla z té plavby letět do New Yorku místo do Colorada.

Měsíc prázdnin už byl za námi. Popravdě, já už jsem si začala přát, aby zase začala škola, protože to by znamenalo, že jistý někdo už bude pryč na vysoké. Hned jak jsem objevila ty květiny mi bylo jasné, že ten vzkaz byl od Cola. Ano, byly nádherné, ale vážně si myslel, že jsem tak povrchní? Na to, aby si mě udobřil se bude muset snažit daleko víc. Rozhodně mi měl co vynahrazovat.

Rozhodla jsem se, že budu Cola ignorovat, dokud mi nedokáže, že si zaslouží můj čas. V důsledku toho se dynamika v domě Walterových změnila. Místo aby byl namyšlený a otravný jako vždycky, byl Cole tichý a odtažitý, většinu času trávil ve svém pokoji. Bez jeho extrovertní povahy, která byla lepidlem držícím různorodé povahy všech kluků dohromady, byl dům tichý. Každý si dělal to své. Baseballové zápasy a filmové večery byly minulostí.

Když už jsem na Cola výjimečně narazila na chodbě, usmál se na mě. Nikdy to ale nebyl pravý smích, nikdy mu nedosáhl až k očím.

Samozřejmě, že Alex choval jako šťastný blázínek, kdykoliv byl jeho bratr kolem, nevšímající si toho, co se děje kolem, flirtující, vtipkující, a vůbec chovající se jako by nic. Když jsem zahlídla Cola, snažila jsem se Alexovu hru na šťastný pár trošku tlumit, ale Alex měl pocit, že proto, že se jeho bratr nezlobí, je vše v pořádku.

Pro mě to byl boj, být kolem obou dvou zároveň, když jsem v jednom viděla tolik radosti a v tom druhém tolik bolesti. Vědět, že vše jsem způsobila já, mi k lepšímu pocitu zrovna nepřidalo. 

I když už jsem vyhlížela školní rok, kdy nebudu muset vidět Cola, nemohla jsem si pomoct, ale těšila jsem se i na tento víkend. Will se konečně bude ženit!

"Jdeš, Jackie?" zeptal se Danny a vzal z linky klíče od auta.

"Jop," odpověděla jsem a vystřelila z kuchyňské židle, na které jsem se pokoušela číst si knížku. Bylo těžké se soustředit, když na mě jeden určitý kluk celou dobu zíral z obýváku.

Nathan seskákal posledních pár schodů. "Já jdu taky!" přidal se.

Usmála jsem se. Bylo super vidět ho zdravého a znovu veselého. Samozřejmě, že se i teď každou chvíli naštval, protože na něj všichni chtěli pořád dávat pozor. Stále byla šance, že může kdykoliv dostat další záchvat. Myslím, že během posledních pár týdnů se smířil s tím, co se stalo. Jen množství obrazů, které dokončil, se pomalu zdvojnásobilo.

"Zdárek párek, kluci," houkl Danny na Zacka s Bennym, kteří se zrovna snažili zakrýt, že počmárali stěny hlavní chodby voskovkama.

Potom jsme Nathan, Danny a já zamířili ke dveřím a do letního horka.

"Sedím vepředu!" vykřikla jsem, seskočila z verandy a pelášila k náklaďáčku.

Nathan se usmál a rozběhl se za mnou. "Ne pokud se tam dostanu dřív!"

Pod mýma Converskama se po každém odhodlaném kroku v letním parnu vířil prach. Bohužel, moje krátké nožky mě nedonesly nijak daleko a Nathan mě nakonec porazil o několik metrů.

"Aww, ale no tak, zamluvila jsem si to," zkoušela jsem smlouvat.

"No a?" ušklíbl se na mě. Překvapilo mě, jak moc vypadal jako Cole.

"Kámo," prohlásil Danny, když obcházel Nathana, aby se dostal ke dveřím řidiče, "autopravidla stanovují, že kdo si to zamluví, ten to má."

My life with the Walter Boys (CZ translation)Kde žijí příběhy. Začni objevovat