Lenka seděla v kuchyni a přemýšlela co má dělat dál. Petr už byl ve městě týden a ona za ním byla jen párkrát, protože nedokázala snášet jeho krutá odmítnutí. Doslova jakoby ho její přítomnost obtěžovala a nebyl v její přítomnosti rád. Naštěstí si toho nikdo krom Sid nevšiml. Všichni jeho podrážděnost přisuzovali jeho stavu a tomu, že se nelepší tak rychle jak by si přál. Podle lékařů si vedl více než skvěle, ale on si to asi nemyslel. Sid si naštěstí rychle zvládla dát dvě a dvě dohromady a buď chodila s ní nebo nenápadně navedla Adélku, aby s ní šla ona. Prostě jen, aby s ním nebyla sama, protože to se stalo ve středu a on jí z pokoje vyhodil, že nepotřebuje přehnanou starostlivost. Pokud všechno půjde dobře tak ho za pár dní pustí z nemocnice a pak bude tady. Vůbec nevěděla jak to zvládne a možná by bylo dobré se mu vyhýbat. Nikdy se k ní tak nechoval a ona přesně nevěděla co si o tom má myslet. Nakonec nechala hloupých myšlenek a zadívala se na papíry před sebou. Byly z nemocnice a chápala, proč si Petr přeje, aby už mu skončila dieta. On miloval tučné věci jako bůček nebo žebírka, miloval smažené jídlo a toho všeho se teď musel vzdát. Jediné co mu vyhovovalo bylo sladké pečivo, které mohl a naštěstí Sid ráda pekla.
Zaslechla otvírání brány a viděla, že Sid a Adam už jsou doma. Měli jet koncem ledna na pár dní na Šumavu, ale Petrovo zranění všechno změnilo. Původně to zrušili úplně, ale nakonec je všichni včetně Petra přemluvili, aby jeli alespoň teď na víkend. Za chvilku už slyšela jak oba prošli chodbou a Sid se objevila v kuchyni. "Ahoj, vypadáš skvěle asi jste si víkend užili a možná jste i odpočívali." Lenka si všimla jak Sid jemně zčervenala a začala se smát. "Ahoj, no i tak by se to dalo říct. Adam šel dát věci nahoru a co ty?" "Pořád stejně, já mu už prostě nerozumím, ale to je jedno. Tady máš ty papíry z nemocnice." Sid si sedla vedle Lenky, která byla pořád smutná. Petr jí přehlížel a dokonce jí odsekával. Nějak si začala myslet, že to není úplně normální a něco se tu děje. Teď ovšem bylo důležité postupovat obezřetně. "Super chtěla jsem to vidět, abych věděla co budeme moct vařit a co ne. Není to tak hrozné a navíc to nebude na dlouho." "Sid já mám strach až tady bude, víš já..." Sid rychle Lenku objala a pak se na ni podívala. "Leni neboj, bude to dobrý, možná to všechno jen souvisí s jeho zraněním a s tím, že nemá rád, když musí někoho prosit o pomoc."
Lenka byla tak ráda, ze se Sid svěřila a nemusí být na to všechno sama. "Snad máš pravdu no nic já si půjdu nahoru číst a vy tu nezlobte." Nechala smějící se Sid za sebou a na chodbě minula Adama. Nahoře v pokoji si sedla k počítači a znovu otevřela články co četla. Měla stažené informace o léčbě zranění jaké Petr utrpěl. Četla si o dietách a o cvičení co pro něj bude vhodné. Hlavní byli až se bude cítit pomalé procházky a plavání. Takže vnitřní bazén domu pro něj bude to pravé. Pořád jen nevěděla co má dělat se svými pocity a city k němu. Zraňovalo jí jeho odmítavé chování, protože nevěděla jak proti tomu bojovat. No musí to nějak vydržet a až Petr zmizí zpátky do Prahy tak to bude hned zase snazší. Zavřela počítač a vzala si návrhy na nové figurky pro zoo. Chystali další rozšíření o nové druhy co v zoo byly a díky vášni Sid pro mláďata želv chtěla zkusit dělat právě mláďata. Až se všechno uklidní tak zkusí Sid poprosit o pomoc a možná zkusí do zoo zajít a mláďata si nafotit. Zvykla si tam chodit a chápala už co tam Adama táhlo ještě než byl se Sid. Byl tam klid a mír, který jí přinášel příjemné pocity. Občas o víkendu vypomohla s přípravou krmení a vážně jí to bavilo. Prostě tak jako Adam a Sid měli běhání, tak ona si našla práci v zoo.
V kuchyni si Adam přitáhl Sid do náručí a snažil se jí rozptýlit od čtení materiálů z nemocnice. "Víš moc dobře, že se to snažím číst a ty mě rozptyluješ." Adam jí zajel rukou pod tričko a druhou jí hladil po stehně. "Hm a jak mi to jde?" Sid to vzdala a začal ho líbat, což nakonec vedlo k tomu, že jí v náručí odnesl nahoru do ložnice, kde s ní doslova hodil na postel. Během pár vteřin už leželo oblečení všude kolem a oni se věnovali je sami sobě. "Jsi nenasytný, ale nestěžuju si." Adam dal Sid pusu a posadil se tak, aby na ní viděl. "Miluju tě, víš asi mám tendenci ti chtít vynahradit tu původní dovolenou. Měli jsme tam být déle a nakonec to byl jen víkend." Sid ho pohladila po tváři. "Lásko nic se neděje, mě nevadilo ani úplné zrušení. Teď jsou prostě důležitější věci a Petr nás všechny teď potřebuje." Nakonec si dali sprchu, oblékli se a sešli zpátky dolů, kde si v klidu sedli na pohovku. "Snad opravdu Petra teď v týdnu pustí a snad se nám ho podaří přesvědčit, aby se šetřil a zůstal tu dokud bude potřeba." Sid si všimla jak se Adam ztvářil. "Sid, nech si to zatím pro sebe, ale on tu zůstane už na stálo, má domluvené, že půjde na oddělení majora Kabáta." Sid se zarazila a úplně nevěděla jak reagovat, ona byla ráda, ale bála se jak tuhle informaci vezme Lenka. Nakonec se přiměla usmát a přikývnout.