Ve chvíli kdy jsem skončila s pomocí Beacon Hills, mi zbývalo jenom běžet rychlosti blesku, abych ti stihla stejně rychle jako kolo, což znamená za čtyři dny.
Přesně za tuhle dobu jsem doběhla do Mystic Falls, moje nohy mě zavedli rovnou do školy, kde mi během krku skočili dvě holčičky, Hope a Angelika. Je jejich přivítání byla čistá radost a vykouzlilo mi úsměv na tváři, když po chvilce přišli i ostatní, taktéž jsem se je rozhodla obejmout a potom jsme se vydala do ředitelny za Rickem, který mě přivítal zajímavou otázkou: „Ahoj vítej zpátky, kdo je Malivor?" „Proč se na něho ptáš?" „Bezva, takže víš kdo to je, teď mi řekni co je zač" „Ricku to opravdu netuším, je to stvoření ohavné, nedá se na něho pořádně ani koukat. Podle mých přepočtů a dlouhých let na této zemi vím, že se to stvoření podobné člověku nazývá Golem." „fajn a co chce na téhle škole?" „jak jako na téhle škole? To není možný... Nemůže tady být, ale pokud je to opravdu tak ... Strhne se tady poradna mela" Rick zaváhal než odpověděl, to způsobilo že jeho slova náhle přerušil zvuk u chodby. Moje oči spočinuli na něho a když mi jenom přikývl hned jsem pochopila, kdo to asi bude.
Bez dalšího zaváhání jsem vběhla dolů kde děti hodně panikařili, neměla jsem tušení jak je uklidnit tak jsem jenom a pouze zakřičela: „TICHO!" k mému přesvědčení to zabralo a během relativně krátké doby, byl v místnosti absolutní klid a všechny oči zírali na mě, jediný co jsem však udělala bylo gesto pokrčení rameny a nic víc. Malivor nějakou dobu zíral asi nechápal ,že předním stojím, když nakonec promluvil byl to hodně nepříjemný hlas: „Ale kdopak se na mě přešel podívat Tribrid Viktorie Mikaelsonová, jaká to čest. Popravdě už jsem si říkal, že proč bys nechávala svoji neteř semnou samotnou" já se zasmála dost nahlas, aby pochopil moji ironii: „víš Malivore, Hope není a nikdy nebyla sama, celá rodina stojíme při ní za každou cenu ..." Hope se usmála přistoupila ke mě chytla mě za ruku a dodala: „Vždy a navždy" já ji úsměv oplatila a zopakovala jsem ty slova „vždy a navždy" to bylo heslo pro zbytek rodiny rozrazili se dveře a vešel Nik s výrazem, jasná smrt pro Malivora, kdyby se však k němu přiblížil nevím co by se mu stalo, proto jsem natáhla ruku aby nemohl projít: „Ale no tak sestřičko co to děláš? Už jsem šel na něj..." „Vím přesně proto jsem tě zastavila" „Nemusela si ho zastavovat, Klaus Mikaelson. Tvůj bratr a vrah" dodal naprosto klidně Malivor „tak to ne nadávat mu rozhodně nebudeš máš vůbec ponětí kdo jsme?" přidala se Freya.
Malivor se zasmál mohutným hlasem jeho smích se rozléhal celou školou, byla to děsivá chvilka a děti se schovávali za záda dospělých, přesto že se Nik snažil chovat nenaštvaně, nevydržel to ve chvíli kdy mu Hope pošeptala: „tatí já se ho bojím" tahle věta jakoby v něm probudila rodičovský pud a mávnutím ruky se proměnil v běsnící monstrum, jelikož se jedná a naši malou čarodějku pro Nika teda vlčka, rozhodli jsme se společně bránit její čest. Za pomocí celé rodiny a pár věrných přátel Caroline s Rickem odvedli děti, když na poslední chvíli přiběhl Kai, plán porazit Golema mohl začít.
Původně jsme tedy chtěli využít schopnosti syfona, který budu čerpat moc z někoho z nás a když se tam objevil Kai a Jo nebyl v tom, až takový problém. Tak nějak jsme se chytli za ruce a dělali všechno pro to, aby Malivor umřel, jenže k našemu překvapení stal jako socha a ani se nehnul: „Dobře tak tohle je divný" řekla po nějaké době Devina. Můj pohled spadl téměř hned z ní na něj a začala jsem ho propalovat pohledem, nechtěla jsem promluvit přesto on se rozhodl, že mlčením nic nevyřeší a trpné ticho, tak nakonec prolomil: „co se děje? Nemůžete mě porazit? Už před lety jsem ti říkal, kdo mě dokáže porazit a jsem mnohem silnější, než jsem kdysi byl" „Co myslí tom kdy Viktorie?" Řekla rázně Nik a já se podívala z Malivora na bratra, mlčela jsem ale když se tu samou otázku zeptal Eliáš, musela jsem jít s pravdou ven: „před téměř sto lety jsem s Malivorem měla tu čest, tehdy mi řekl že ho porazím jenom dočasně, jediná stvoření co ho může porazit je plnohodnotný tribrid a to je Hope Niku" on se na mě podíval s výrazem kde byla čistá zlost: „Takže ty si s touhle potvorou měla tu čest a tajila si to celý roky? Děláš si ze mě prdel?!" „No na moji obranu, téměř všechny si uspal Niklausi. Měla jsem pocit, že mě všichni opustili a to včetně tebe, jediné co tě zajímalo byl Mikael a jeho lov na tebe" „no tak počkej to ty si byla ta co odešla, když si popravila toho člověka a potom si vzala nohy na ramena" „fajn uznávám, ale ty si uspal Kola a něco později i Eliáše a Rebeku, fakt jsem neměla pocit, že můžu zůstat. Hlavně protože by Mikael pochopil, že ho Esther podvedla 2x ... No stejně to později zjistil, ale to není to co se snažím říct. Omlouvám se, že jsem vám to neřekla, nebyl to můj záměr, ale nepovažovala za důležitou informaci, jediný komu jsem to řekla byla Hope a to po téměř sto letech" snažila jsem se vysvětlit „To je zní jako dost zásadní důvod proč to neříct, ale jednu věc nechápu proč ses to rozhodla říct Hope?" Zeptala se opatrně Freya „no mám-li být upřímná před pár měsíci se mě zeptala na Malivora, musela jsem ji to říct... Vždyť ten bastard jí lezl do snů" „chceš říct, že naši malou Hope obtěžoval ve snech?" Otázal se Kol, když jsem mu přikývla Finn pokračoval: „ten hajzl je mrtvý"
Přesto, že chtěl Golem něco říct mlčel, šel z něho neskutečný strach a neskutečný zápach bahnem, přes dlouhé ticho však promluvil: „Proč jim neřekneš zbytek proroctví?" „o jakém proroctví to mluví Viktorie?" podíval se na mě rázně Eliáš „Malivor se měl vrátit ve chvíli, až bude Hope připravená stát se tribridem" „To si ze mě děláš prdel? Však je není ani vlkodlak a navíc mojí holčičce není ani osm/ odsekla naštvaně Hayley. „Hope je velmi mocná už teď a když se spojí s tím malým sifonem budou nejmocnější dvojce v historii lidstva" „Malivore, Malivore, ale do prdele pochop, že mojí neteři teprve osm ... to tě nezajímá?!!" „nevím kolik jí je, ale proroctví je proroctví" „ale jí je osm ty vyšinutý psychopate!!!" začala jsem řvát a podívala jsem se vážně na Devinu, Freyu, Kaie a Jo, ti téměř hned pochopili co mám teď v plánu ... Během vteřiny stáli vedle mě a Kai se prohodil s Nikem, ten přesto že se tvářil zlostně nechal to na těch více mocných, dáli se to tak nazvat, když jsme spojili síly Malivor zmizel, ale ještě stačil říct, že se vrátí za deset let. Podle něho v té době by Hope mohla být alespoň vlkodlak a její moc se tak nejméně zdvojnásobí.
Ve chvíli kdy bylo po všem přišel Stefan podívat se na malou Adrianu, jak se jí na škole daří. Netrvalo to dlouho a přišel tak i Damon, který když uviděl celou Mikaelson rodinu udivil se, nebo aspoň to bylo vidět na jeho očích, Eliáš chvíli váhal jestli mu má něco říct, ale nakonec to nevydržel: „Uvědomuješ si, že tě nemáme v plánu zabíjet že jo?" ta věta způsobila, že spolkl na prázdno „má pravdu, ti co nás zradili nejvíc jsou tuhý, když teda nepočítám Luciana ta svině asi ještě žije" pokračoval Kol „ale já si nemyslím, že mě máte v plánu popravit" „nevypadáš tak" odvětila jsem jednoznačně, Stefan pořádnou dobu sledoval naši skoro hádku, když nakonec promluvil stálo to za to: „Nemáte tady někde savčí krev?" „Savčí krev? Myslíš lidskou, pokud ano tak tu máme dole ve sklepě" „Ne, tu nemyslím mám na mysli, třeba ze zajíce nebo tak něco" „Řekni mi, proč by si vůbec pil tenhle druh krve. Vždyť to nechutná dobře a ubírá ti to na síle" „no to vím taky i bez tebe, ale já nejsem schopný přestat, když se nápojů lidské krve. Upřímně si myslím, že savčí maso je zdravá náhražka krevní konzervy" „Bože Stefane, to že nedokážeš přestat je jenom v tvojí hlavě a konzervy opravdu nepiju" „na tak transfuse z nemocnice vyjde na stejno" „Dobře? Dobře, měl by ses normálně najíst, ty zvířata ti začínají lézt na mozek bráško" odsekl mu Damon. Stefan mu na to nic neřekl, jenom ho probodl pohledem, když potom odešli pomalu a jistě byl čas začít trénovat Hope, Lizzie, Jossie a Angeliku, na boj s Malivorem za dobu deseti let.
Moc ráda, bych řekla, že jsem je šetřila ale opak je pravdou, snažila jsem se z nich vyždímat co nejvíce aby měli svoji magii pod kontrolou. Jendou jsem je měla na starosti já jindy zase Kai, který se tam čas od času ukázal, když jsme nemohli ani jeden měla to na starosti Josette. Děti se opravdu snažili a potom tady byla skupina dětí, kteří ještě neměli nic společného magií, alespoň do určité doby ty měli hodiny buď semnou či s Freyou, která jim vyprávěla historii ohledně nadpřirozené světa. Hope si zatím nestěžoval na Malivora, takže jsem to brala jakože že drží svoje slovo na dobu deseti let, nevím jak vyřeším to že podle té příšery bude z mojí malý čarodějky už vlkodlak. Stefan se čas od času ukázal jako mírumilovná duše jindy jako rozparovač co koukal kde se zakousne, jeho výmluva byla vždycky stejná: „dělá to kvůli ..." pokaždé řekl jiné jméno, ať už to svedl na Nika, Damona, Elenu, Katharinu či Caroline, vždycky měl někoho, kvůli komu to udělal v uvozovkách osobně si myslí, že nikdo takový nebyl, ale dle krvelačného rozparovače jo. Přesto, že jsem chtěla, by na škola byli všichni nešlo to, hlavně kvůli tomu, že nebyl čas na učení Hope, Lizzie, Jossie i Angelika potřebovali trénovat opravdu poctivě a tak se škola na nějaký čas změnila na školu čar a kouzel, připadala jsem si, jako ve filmu Harry Potter a ta jeho škola Bradavice, hodně debilní název ... Netrvalo to moc dlouho a Kol s Devinou to nevydrželi a adoptovali si chlapečka, kterému dali jméno Leo bylo mu už dobrých deset let, což znamená, že mohl začít trénovat. Jednoduše řečeno hodně rychle jsem si vzala do hlavy, víc lidí vetší šanci zastavit Malivora, jenže jak se smířím s tím, že Hope musí dostat na povrch i svou upíří stránku nevím. Pokaždé když se mě někdo zeptal na otázku jak to mi to jde a proč mám takový plán odpověděla jsem jednoduchou větou: „a já jsem to vymyslela to bude v pohodě" Několikrátse taky stalo, že školu napadla nějaká ta nepřirozená entita, však za pomoci přátelse ji podařilo vždycky dostat na míso odkud přišla či přišli.
Jednoho dne mi zavolal můj starý známý Lucifer, že se jeho bratrovi narodil syn, který je napůl anděl a napůl člověk. Do telefonu mi řekl, že se doslechl o naší škole a že by ho tam rád zapsal, když řekl, že mu je pět nebyla jsem vůbec proti a on ho hned druhý den přistál u brány naší školy, kde jsem stála a povídala si s Hope, zmohla jsem se na zařvání a Lucifer se zasmál: „taky tě rád vidím" „vyděsil si mě mohli si napsat, že se blížíš a ne sem přiletět" „Kdo to je této?" přerušila můj záchvat hněvu malá Hope, které mě zatahala za rukáv. Ihned jsem se nadechla a otočila jsem se na ni: „tohle je Lucifer a tohle jeho synovec Charlie on je taky nadpřirozený a bude tady s námi" Hope se mile usmála a bez dalšího zaváhání mu šla podat ruku: „jsem Hope moc ráda tě poznávám" Charlie ji ruku obětoval a šli spolu dovnitř, kde mě Lucifer následoval. Ve chvíli kdy jsme překročili prak školy, řekla jsem si, že by bylo fajn jít za Rickem přece to má dočasně na starost. Jakmile jsem překročili dveře jeho kanceláře zatvářil se zmateně, když uviděl Lucifera: „co ten tady dělá?" „možná jsem ti to mohla říct, už včera, ale nepovažovala jsem to za důležité. Každopádně sem zapsal svého synovce, který je napůl člověk a napůl naděl. Dost se hodí do naší školy" odvětila jsme mu klidně a bez emocí, Rick neřekl ani slovo neboť věděl, že nemá cenu se semnou hádat. Jediná věc na kterou se zeptal byla jestli Charlie prošel zkouškou do naší školy, nechtěla jsem mu říct, že jsem tohle nedělala a řekla jsem mu jednoduše, že samozřejmě. Lucifer se s námi potom rozloučil a mimo kancelář se mě zeptal: „jakou zkoušku?" „mlč je to upír Lucifere poslouchá tou zkouškou Charlie prošel, bez jakýchkoliv zábran je to šikovný chlapec" pak jsem Lucifera vzala a co nejrychleji s ním vypadla před školu: „je to něco co vymyslel Rick, že ty děti jsou skutečně nadpřirozený, upřímně řečeno je to fakt otrava, proto jsme mu řekla, že ano začal by tě vyslýchat a někdy je to opravdu otravná záležitost" Lucifer se zasmál a potom odletěl, domluvili jsme se že kdyby cokoliv mu zavolám.
Druhý den potom co byl Charlie na naší škole přišel Finn, který vypadal unaveně jak kdyby nejedl nejmíň půl století: „pane bože jsi v pohodě?" „jo jasně, vím že ti to bude připadat zvláštní, ale viděl jsem Esther poslední týden jí vidím moc často a nejradši bych ji zabil hned" „to není možný, pokud je to tak tím pádem bych neměla mít svojí moc" Finn na mě hodil šokovaný pohled a pokročoval: „neztratila si svoji moc? To nevypadá na nic dobrého" „přesně to si říkám" Finn otevřel pusu, že něco poví, ale začalo pršet a v tom největším dešti tam vběhl Damon, byl promočený, že se dal ždímat. Jednoduše jsem se začala smát, ale zatím jsem nic neřekla, místo toho jsem běžela do sklepa a podala bratrovi sáček s krví, ten se usmál a poděkoval mi. Teprve až potom jsem se zaměřila na Damona: „Čau vypadáš jak kdyby si chtěl někoho zabít Damone, tady ne" „to je tím, že venku prší, když prší mám vždycky náladu pod psa" „to snad všichni můj ..." zarazila jsem se v půlce věty neměla jsem tušení jak ho mám oslovit přesto on potom pokračoval: „příteli?" pokrčila jsem rameny a Damon dál mluvil: „vím, že nevíš jak mě nazvat, ale jsem neskutečně vděčný, že jsem stále naživu." Mile se usmál a potom jsme mu řekla plán co se stane za deset let.
V době kdy všem bude tak nějak kolem 17- 18 či 19 je podle mě na čase, aby se stali upíry, ale v té době jsem ještě netušila, že se ta blonďatá mrcha vrátí a udělá z Isabel, něco mnohem horšího...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ahojky další kapitola, jak napovídá konec se bude odehrávat o deset let později a objeví se postavy z the Legacies. Budu moc ráda za každou podporu a stále si vážím, že to pořád čtete.