Mezitím co já jsem propadala beznaději dáli se to tak nezvat, zavolal mi můj starší brácha Eliáš, když si Caroline všimla, že m je telefon úplně jedno zvedla to: „Ahoj, Viktorie se rozhodla čumět do stropu a ignorovat okolí" to způsobilo, že jsem se probrala z dřímoty a hodila po Caroline vražedný pohled bez váhání jí vytrhla mobil z ruky „Eliáši moc ráda tě slyším" „sestřičko, proč to vzala Caroline místo tebe" „rozhodla jsem se ležet a čumět do stropu" „Co se stalo?" „Proč si myslíš, že se něco děje?" „Ale no tak, znám tě nečuměla by si do stropu bez důvodu" „Jo asi máš pravdu ... přišel za mnou Daniel a tak nějak mi vyznal lásku, chce abych mu odpověděla, ale moje hlava neví co chce, Damon mi zlomil srdce před více jak rokem, ale pořád to nějak bolí" „Rozumím měl jsem to stejně, trvalo mi než jsem dostal Giu z hlavy, ale pamatuj si jednu věc malá sestřičko, když někoho miluješ a ten někdo miluješ s ten na oplátku miluje Tebe jsi zranitelná. Mají moc Ti ublížit, jako nic jiného" „Jenže ty si teď šťastný, to samé se dá říct o Kolovi, našel si Devina a je z něho hodný a zodpovědný kluk, přesto, že si pořád vytváří pravidla ... Finn je naprosto to stejný, sice to nepřiznal, ale domnívám se že se zabouchnul do Lexi a ona je důvod proč se mění, Ty si se dal dohromady s Hayley, Klaus s Caroline, co se Rebeky týče zřejmě si myslí, že nevím a těch telefonátech s Marcelusem, nevím co víc ti mám odpovědět všichni kolem mě jsou spokojeni, ale já ne. Nechci se nechat rozptylovat, ale zároveň nevím co dělat" „Takhle to rozhodně není, poslouchej hlavně neskákej nikam po hlavě. Moje lásky byli vždycky zajímavý a měl jsem mezi nima rozestupy téměř stovky let, nemusíš si nutně někoho hledat a už vůbec po tom co se ti stalo, už to nebude tak dlouho co Caroline odrodí ty děti Jo a Ricka, jakmile se tak stane obě můžete přijet do New Orleans, pokud budeš chtít ten Daniel může jít s tebou" spokojeně jsem se usmála rozloučila se s bratrem a položila telefon na noční stolek: „jak dlouho víš o mě a Marcelovi" zeptala se opatrně Rebeka „popravně řečeno, docela dlouho, když se snažím usnout naše rozhovory jsou ubíjející a vás všech, kromě Lexi teda." „Damonem mluvím před spaním" namítla Elena „o to přesně jde ... copak ti to nedochází Petrovová? Já Damona milovala celé ty roky, pak se objevíš ty a dělá jakoby se nic nestalo" „Jsem Gilbertová a moc mě mrzí, že tě tak ranil, on mi řekl, že to bylo v dobrém" „Vím jak se jmenuješ ... celá tvoje rodina jde po upírech už roky, sice jsem stará něco přes tisíc let, ale rozhodně ne blbá" „to si o tobě nemyslím" „no to bych ti taky radila" „Co přesně se stalo a tom Matově pohřbu?" „jo tak to sama nevím, když měla proslov Vicki, Damon házel oko pořád na Elenu, nešlo to přehlédnout nikomu jsem to neřekla, ale hrozně mi v tu chvíli ublížil, když jsme se rozdělili oznámil mi, že miluje jinou ... téměř hned mi došlo jak to myslí" „tohle jsem netušila je mi to moc líto, ale vím, že to omluva nespraví" „ty za to nemůžeš" odvětila jsem ji naprosto klidně „Jsi si tím jistá?" Ujišťovala se, úsměvně jsem se na ni usmála, bylo mi celkem nepříjemné pokračovat v této konverzaci.
Navrhla jsem jiné téma: „no nevidím tomu, že Hope zanedlouho bude rok, není to tak dávno co se narodila" „Jo přesně, tak... Však to bylo včera, nebo mám ten pocit, že to bylo včera, prostě ta škola je psychicky náročná" přidala se Rebeka „Jo ty měsíce začínají splývat a fakt nemám tušení čím to je... Prostě chci mít konečně pokoj, mám pocit jakoby zbýval týden a já budu muset použít školní volno ... To věta nedává smysl, ale jistě víš co se snažím říct" řekla zamyšleně Caroline. „no řekla jsem si, že potom co porodíš, dáli se to tak říct se vrátím do New Orleans, ale opravdu se tam chci vrátit? Začínám se těžce ztrácet" odsekla jsem „jasně, že se tak chceme vrátit nemůžeme váhat v Los Angeles je moc lidí, co nejsou lidi" zarazila se Rebeka „moc lidí co nejsou lidi? Cože?!" Udivila se Katharina „Uvědomuješ si, že to nedává smysl, že jo?" Dodala Lexi „Dává, podívej se na to takhle. Ďábel pekel pán sám, dělá u policie a žije tady se svým bratrem" Bránila se Rebeka „no máš asi pravdu, přesto to logiku jakoby si řekla, že dveře nejsou dveře.." „Co to plácáš? Můžeš mi říct, kdy dveře nejsou dveře?" „Když jsou zavřené" řekla jsem klidně, pyšně a rozhodně.
Najednou jsme uslyšely střelu: „Ale no taak, už zase?" Řekla otráveně Lexi „Děláte si ze mě prdel, že opět někdo někoho zabil?" Přidala se k ní Elena „No přesně to je důvod, proč chci vypadnout pryč" řekli jsme s Rebekou najednou. Nezbývalo nám nic jiného, než jít dolů neboť se ozval školní poplach „bylo to omylem" zaslechla jsem Ricka hned potom co jsme došli dolů: „Ale no tak Ricku, nedávno jsem ti říkala, že nemusíš nikoho zabíjet" ozvala jsem se „Ale já to nebyl, nebo nevím o tom" „No evidentně jo, co byl omyl, když ne vražda?" „Ale no tak nechytej mě hned za slovo Viktorie, vytrhla si to z kontextu" „Jo tak, tak mi to řekni celý, ať jsem v obraze chápeš" „říkal jsem, že ať už je vrah Liama kdokoliv, tak bude tvrdit, že to bylo omylem" „Jo, tak kdyby si řekl, tohle rozhodně bych tě nepřeslechla takhle blbě" „Fajn, takže mě chceš obvinit z vraždy?" Moji i Rickovi hádku náhle přerušil hlas, známého člověka: „Zeptám se zcela jednoduše, máte možnost přežít?" „Ne, Lucifere nemám, ale pokusím se o to" „Dobře dáš mi svoje ledviny, až umřeš?" Zeptala se úsměvně Caroline „Co? K čemu ti budou moje ledviny a proč bych měla umírat? Co se tady děje?!" „No já nechci, aby přišli vniveč. Postarám se o ně" „Tak jo, co ti na to říct?" „Nevím třeba děkuju Caroline si fakt kamarádka" „Tak určitě..." usmála jsem se a chtěla jsem něco dodat, ale ozvalo se: „Ehm..." byla to Ella „Je úplně jsme zapomněli na koncept, proč jsme tady" odsekla mile Caroline „No takže, nebudu se rýpat v tom, proč by někdo další měl umřít a už vůbec proč by si měla dávat svoje ledviny, ale umřel další člověk" „No lidi umírají, nemusí se to tak moc hrotit" řekla Rebeka „Musí ti zaletět i na lidech přece" odvrátila jsme k ní oči „dobře malinká sestřičko" „hej přestaň mě nazývat malá!!" Zakřičela jsem na ni „Dobře to by stačilo!!!" Ozvala se Caroline.
Luciferovi pomalu a jistě docházeli nervy, ale docela se držel a téměř klidně řekl: „Dobře takže jméno mrtvého je Liam? Tak nějak" „jo to je asi jméno toho týpka a někdo ho zastřelil" „Jak si to zjistila?" „Ello jelikož si taková miloučká řeknu ti to co nejmileji umím: slyšela jsem výstřel" „No to mi taky mohlo dojít" zašklebila se. Vyšetřování vraždy pokračovalo, ale k našemu překvapení se nikdo neozval, že ho zabil „Fajn, už mě to přestává bavit, jaká svině ho zabila?" řekla jsem do vzduchu decentně podrážděně „No na mě se nedívej, já to nebyl" řekl Rick „Tebe nikdo neobviňuje, přestaň všechno překrucovat" „Můj bože, můžete přestat? Už mě to fakt nebaví, je tady nálada jak na pohřbu" řekla otráveně Caroline „No pohřeb to rozhodně je pro týpka jménem Liam" odsekla Katharina a podívala se na mrtvého člověka, jak leží na zemi „on už nežije, je po něm... Ale věděli jste že ve středověku neměli koupelny? Umíte si to vůbec představit?" Řekl úplně random Rick „beztak je někdo rozboural na motorce" odvětila Car „No k těm koupelnám, nemám ponětí, jak sis při pohledu na mrtvolu vzpomněl na koupel ... Asi chápu, tvoje choutky, dáli se to tak nazvat." Pak jsem se zaměřila na Caroline se slovy: „Car drahoušku to že si blondýna, tě dost omlouvá. Přesto doufám, že to byl vtip, protože to bylo celkem dobrý" hodila po mě vražedný pohled, pořád ho mám před očima, já se na ni pouze sladce usmála.
Na nás všech, už zkrátka bylo hodně vidět, že nám tak nějak že všechen ten hluk a problémy kolem, už jich bylo až příliš už jenom to, že Rick začal patlat pátý, přes devátý, Caroline byla zmatená a o Rickovi radši nemluvě, hlavně nejdivnější bylo, že tam nebyla Jo, která má tu školu na starosti, ale rozhodla jsem se neptat. Můj předpoklad byl, že ji zastupuje Rick, který se aktivně ujal vyšetřování, dáli se to tak nazvat.
Nemám nejmenší tušení, jak ale přes všechny dohady, neshody, hádky a úplně náhodný věty jsme nakonec dospěly k vrahovi: „Mám pocit, že to byl někdo kdo celou dobu zírá do země, někdo jako je ... On" ukázala jsem na člověka stojícího přímo v rohu a celou dobu zíral do prázdna jakoby hypnotizoval podlahu, v tu chvíli se otočil a naprosto chladně a bez emocí řekl: „Možná jsme to byl já, ale co máte z toho, že jste mě našli?" po těchto slovech vytáhl pistol a vystřelil s ní mým směrem, stála jsem ani to semnou nehnulo, zahleděl na mě překvapeně a s lehkým nádechem strachu „O můj bože, boj se víc, miluju, když se mě někdo bojí" řekla jsem nadšeně „Co ... Co... Si... Si... Zač?" Vykoktal pomalu ze sebe „jsem tribrid, nemůžeš mě zabít ... pistolkou" „Tribrid?" „Přesně to jsem řekla, může mě zabít jediná věc a tu ti rozhodně neřeknu" „Viky broučku děsíš toho chudáčka vraha" chytla mě za rameno Rebeka „já vím, nechci ho děsit, ale někoho zabil ... nelíbí se mi, když zabíjí někdo jiný, než já"
Chloe se zatvářila překvapeně a usmála se mým směrem, Lucifer se rozhodl nějak do celé té záležitosti nezapojovat a abych řekla pravdu ani se mu nedivím. Daniel, který tam celou dobu stál a nepromluvil ani slovo, se svého řemesla držel a vypadal dosti překvapeně, ale svoje mlčení neprolomil. Mezitím co Ella s Chloe zatýkali vraha Lucifer se rozhodl, že zjistí informace: „Po čem nejvíc toužíš?" Došel přímo, až za Rebekou „to je moje sestra, to nebude fungovat" odsekla jsem mu „bezva, takže na ni to taky nepůjde, fajn a kdo je normální" „Nevím, tam tu holku neznám tak třeba ona" „No nerad to přiznávám, ale ta mi nic moc neřekne vypadá zamyšleně jestli ke to to slovo, prostě mi řekněte co víte" „povídali jsme si v pokoji a najednou, BUM výstřel jak hrom, bylo mi hned jasný, že je to střela, když se pak ozval rozhlas, bylo to už jasný úplně" začala Elena s vysvětlením. Lucifer si všechno poctivě zapsal a když byl vrah spoutaný informace, byli zjištěny, alespoň ty co se probíhání týkají, odvedla ho policie do auta.
Pak jelikož už byl večer jsme se vydali do pokojů, kde mi došlo, že mám hlad bez dalších čekání jsem si vlezla do lednice pro krev: „podej mi taky prosím umírám hlady" řekla Car a já rovnou podala všem, téměř hned jsme to otevřeli a začali pít, ale někdo zaklepal na dveře: „bezva kdo je tam?" „jsem váš spolužák můžu dovnitř?" „řekla bych ne, ale malý hlásek mi říká, že musím být milá" usmála jsem se na ostatní a Katharina schovala rychle krev zpátky do ledničky „je otevřeno" ozvala se Rebeka „Musím se zeptat co přesně se stalo na tom sále" „to je důvod, proč rušíš moji večeři? Mrtvola?" „Nechtěl jsem rušit večeři, ale vystřelil po tobě a ty si řekla, že si tribrid, nic ti to neudělalo" „Víš zapomeň na tribridy a žij zcela obyčejný život" ovládla jsem mu mysl, ale on odsekl: „jo tak to nepůjde, jak mám na to zapomenout, když tě nezabila kulka přímo do srdce" „fajn, tak jinak ..." „zapomeň na vraždu celé té záležitosti o tribridech dělej jakoby se absolutně nic nestalo" „fajn, tak jinak ..." nadechla jsem se a pokračovala: „zapomeň na vraždu celé té záležitosti o tribridech dělej jakoby se absolutně nic nestalo" „nic se nestalo a nikdy jsem neslyšel o tribridech" „výborně tak se mi líbíš" usmála jsem se na něho a dodala: „tak a teď utíkej a nikdy si tady nebyl" on se zvednul a odešel „no to by bylo, ještě to by mi chybělo" „jak si to udělala?" zarazila se Elena „stejně jako tobě, když přišel Eliáš, mám moc tribrida a po letech zkoušení tohle k tomu zkrátka patří" „to se mi líbí, mohl by nás snadno odhalit" „Můžeme si promluvit?" zeptala se mě Rebeka a já ji přikývla: „jasně, že oč jde?" „víš jistě, že je to stálý" „ne" „uklidnila si mě" „poslouchej, když jsem takhle ovládla Elenu, šlo to jako po másle sice se ji vrátila paměť, ale oddání ne, což znamená, že i on by to tak mohl mít" „jo můžeme doufat" „no pokud ne odskáče to i Rick s Jo jsou to taky upíři, to samé se týká Finna, je tu hodně upírů a doufám, že týpek nic netuší ..." zarazila jsem se „co se děje?" zeptala se Lexi „Někdo poslouchá ..." dodala Katharina a já bez váhání otevřela dveře, když jsem tam zahlédla dva týpky rozhodla jsem se je zatáhnout dovnitř: „Co máte za problém?" „Nic přísahám" „nechej si ty planý sliby a řekni co máš za problém!!" „poslali jsme sem Huga, ale když přišel tvrdil, že nic o ničem jako tribrid neví" „zapomeň na tribridy, zapomeň, jakmile se něco tokového zmíní nebudeš chápat" ten druhý to sledoval, když to po mě jeho spolubydlící zopakoval vydal se na útěk, ale Katharina ho včas chytla a já mu taktéž vymazala vzpomínky: „nebylo by rovnou lepší si z nich udělal svačinku?" „no úplně nemůžeš zabít tři lidi" dodala Rebeka „já jo" „ne ani ty ne Viky" „dobře, přežijí, ale jestli mě ještě někdo vyruší při jídle, tak za sebe neručím"
Během noci se nic, až tak zajímavého nestalo vypili jsme krev a jedna na druhé, tak nějak usnuly. Místo budíku mě ráno probudil telefon, kdo jiný by to mohl být, než velký a starostlivý bráška Eliáš: „střičko nevzbudil jsem tě" „jasně, že ne, stejně by mi za chvíli zazvonil budík... je všechno v pořádku?" „jasně, že ... no i když" zamyslel se „takže co se stalo?" „pamatuješ, jak si říkala o otci?" „jo co uděl ten sobec s vražednými sklony, tentokrát?" „nevím jak, ale přišel do New Orleans ve svoji podobě, napadl Hayley ve snu a zkritizoval celou naši hygienu" „no to je kus ..." „jo, poslouchej já jsem ochotný akceptovat, že chceš dokončit rok, ale potřebujeme tady decentní pomoc" „jediný co nás brzdí je porod těch dvojčat, jakmile se tak stane vrátíme se to města snů" „to se mi hodně líbí, město snů ... Ach Caroline, už vyprdni ty děti" přidala se Rebeka „jo víš ráda bych to udělala ale blíží se to nezávratným tempem, podívej" postavila se a měla břicho těsně před porodem „Oooo to se mi líbí, takže za chvilku bude čas ... zůstanu tady dneska s tebou. Vy čtyři půjdeme normálně do třídy a všem řekněte, že Car onemocněla" vysvětlovala jsem, ale Rebeka, se rozhodla můj názor nerespektovat: „Ne? Taky nikam nejdu sestro" „fajn, tak my tři a vy běžte" objali jsme je na cestu a hlídali Car, párkrát jsme ji zkontrolovali a celý den s ní byli v pokoji, když odpoledne došli holky, přišel i Rick s Jo a Finnem, jako na zavolání Caroline praskla voda, tak nějak společně jsme je odrodili a nebudu tvrdit, že to byla lehká záležitost, ale nakonec se nám to povedlo a na světě byli dvě krásný holčičky. Plán byl však jasný" utajit co se tady stalo a držet dvojčat Saltzman od sebe ... já, Caroline, Finn, Rebeka jsme se vydali na letiště, Lexi nějakou dobu váhala, ale nakonec se rozhodla, že se přidá, Elena a Katharina se rozhodly vrátit do Mystic Falls za bratry, takže tak nějak jsme posbírali krev z lednice a využili toho, že byl konec a nikdo, nikde nebyl...
Na letišti, už čekal Daniel: „co tady chceš sledoval si nás?" pozdravila jsem otráveně „co ne?" „jasně že jo jak jinak by si byla přesně tady v tenhle čas" „Počkej přece, nesledoval jsem tě jenom jsem si řekla, že by bylo fajn letět do New Orleans za Marcelusem, volal mi o Jeremy, že tam je s Annou a chci se taky tak podívat" „co dělá Jery, chci říct Jeremy v Mystic Falls?" „nemám ponětí, ale let odjíždí za dvě hodiny mohly by jste si pohnout" probodla jsem ho pohledem, pak šla k okýnku a objednala letenky pro všechny. Těšně 30 minut předpolednem přiběhla Katharina a Elena: „bezva právě jsem zjistila, že mám bráchu v New Orleans on se úplně zbláznil" „koupím ti letenky, zatím se uklidni" řekla jsem ji klidně a za pár sekund jsem se vrátila s letenky i pro ně dvě: „zařídila jsem nám první třídu, takže tak nějak máme soukromý" usmála jsem se a vydali jsme se do letadla, kde nás letuška nasměrovala to naší části. Povídali jsme si a Finn s Lexi se dokonce políbili, kdybych řekla, že jsem nebyla překvapená, byla by to lež toho největšího kalibru, let ale utekl přes to všechno poměrně rychle a na letišti, už čekal Eliáš bez váhání jsem mu skočila kolem krku, Eliáš roztáhl ruce a přátelsky jsme se objímali nějakou dobu, pak nás teda vyrušila Rebeka, která ho taky chtěla obejmout ...