Mikael nám byl pořád v patách, jenže tentokrát jsme měli plán. Počítali jsme jednoduše s tím, že se proběhne poklidný rodinný večer, ale předběhnout Salvatorovi, se zdál jako fajn nápad, no nejradši bych si nakopala prdel ... Chtěla jsem utíkat lesem, ale to se zdálo příliš předvídatelné, protože mi byl pořád za zadkem musela, jsem vymyslet za běhu, jak Nik zvěstuje náš plán, co se matky týče, bylo jí úplně jedno, že se nás Mikael snaží zabít, vždycky jsme jí byli ukradený a v tuhle chvíli se to projevilo asi nejvíc.
Hlavou se mi honila jedna myšlenka, ale Eliáš mě zastavil jakoby by ji uslyšel: „nemůžeš zabít matku ať je jaká je, když odpustila Niklausovi, není potřeba jí zabíjet, přesto že by to vyřešilo náš problém, on má plán a já ti pomůžu ho zastavit ... VŽDY a NAVŽDY jsme v tom spolu" usmála jsem se na něho, ani jsme neměla sílu se ho ptát, jak mu došlo co se mi honilo v hlavě, pomohl mi zabavit Mikaela a Klaus zatím tvořil armádu svých hybridů, která nám pomůže v boji, Rebeka s Kolem zatím zastavovali Stefana s Damonem, kdyby náhodou se snažili přerušit náš plán.
Katharina se rozhodla, že se dá dohromady se Stefan a já si říkala proč ne, proč by dvě dvojnice nemohli mít dva bratry, rozhodla jsem to ovšem využít v tuhle chvíli byla jediná kdo na něho mohl dávat pozor, totéž platilo i o Eleně, spolčili se obě s námi a zabavili bratry, zatím co se Kol začal kamarádit s Jeremym, který zrovna měl jedno ze svých horších období, stál při něm stejně, tak i jeho přítelkyně Vicki.
Náš plán fungoval, náš rádoby otec nic netušil a, když Rebeka oznámila náš plán bratrům a Kol Jeremymu a Vicki, nečekaně všichni souhlasili, nezbývala nám nic než čekat na další den a zbavit se lovce jednou provždy...
Následující ráno, bylo potřeba jednat, když jsme s bratry a dalšímu lidmi co byli zapojeny do plánu vešli do místnosti téměř hned jsem začala mluvit: „jste součástí toho dle plánu, protože vám věřím a taky mě vytáčí ten neustálí strach z mého rádoby otce" Nik se ke mně bez jakéhokoliv zaváhaní přidal: „souhlasím, před tím šílencem utíkáme, už 1000 let a upřímně unavuje mě pořád utíkat" další promluvil Mason: „udělám co bude potřeba, přece jenom jsi můj stvořitel a je to moje práce" usmála jsem na něj a všechno nám hrálo do karet, dokud nepřišel k Salvatorům domů Mikael a prohlásil: „tohle má být armáda co mě zastaví" „přesně tak otče" ozval se první Eliáš „ale no tak, nebudete se přece zastávat, odporných zrůd" „tyhle „zrůdy" jak je hodláte nazývat mají víc lásky, než vy" zastala se Caroline „děvče, co si to dovoluješ?" „jenom, říkám jak to cítím, tihle všichni souhlasí, že jsou to dobří lidé" „fajn a jak mě hodláte porazit děti" „dost Mikaely neurážej moje přátelé" „co jsi jim slíbila, že jsou tady?" „co to plácáš?!" zařvala jsem „znám tě „dcerko" jsem si víc než jistý, že si je podplatila" „to myslíš vážně? jsem tady protože mi na Viky záleží, nic na světě nemůže zničit naše přátelství i po tolika letech nechápeš, že jsem na její straně" zastala se mě Katharina „Katharina? Přepokládám..." dodal Mikael podrážděně „přesně Mikaele, tak ráda tě vidím" usmála se přehnaně sladce „proč stojíte na jejich straně?" „mám pocit, že jediný monstrum jste tu vy" začal Damon a já jenom koukala jak se mě přátele zastávají „Salvator ... slyšel jsem o tobě a bratrovi" „dost otče, nemáme náladu na tvoje kecy, tihle všichni tady jsou, protože nám věří a ty shoříš v pekle" namítl Eliáš „tohle děláš synu proč? Není to tvůj bratr ani sestra a ty to víš ... zastáváš se jich kvůli pitomému slibu?" „přesně tak ... stojím na jejich straně, ať se ti to líbí nebo ne" Mikael se nad těmi slovy usmál a dodal: „vždy a navždy ... to je omluva na všechno ..." byl naprosto nečitelný a nikdo z nás nevěděl co udělá, on se však otočil a zmizel upíří rychlostí, pak Damon prohlásil: „No jasně tak zní ten slib... Ale proč se ho pořád držíte?" „nemusíš vědět všechno ... už tak víš moc" odsekla jsem mu a on se podíval ublíženým pohledem „víš je to slib co drží naši rodinu staletí pohromadě a díky němu si myslím, že jsme se nepozabijeli ... Alespoň ne úplně" vysvětlil Finn „dobře rozumím dál se v tom řešit nebudu, vím že se mi to vymstí" „moudré to rozhodnutí" řekla jsem naprosto chladně „co se děje?" zeptal se opatrně „máš teda odvahu se ptát" „omlouvám se" jeho omluva, byla nečeká a naprosto mě vyvedla z rovnováhy: „co ... cože?" vykoktala jsem „řekl jsem omlouvám se nesnesu, to jak se na mě díváš ... je to pohled zrady a to já nechci" „jo máš ten pocit ... páni Damone ... víš je to tak a teď nemluvím o Eleně, unesl si moji matku a chtěl si probudit otce, který si věděl moc dobře že mě chtěl zabít a to platí i pro Stefana, oba jste moc dobře věděli co je Mikael zač a chtěli jste ho vzbudit" začala jsem vysvětlovat, svoje pocity „proč jsme teda v tomhle plánu" odsekl povýšeně Stefan „víš rozparovači, to je dobrá otázka" odsekl mu Klaus a Stefan se na něj podíval vyděšeným pohledem a on se na něho jenom usmál „fajn byla to chyba, ale to vy jste ho probudili" „jo Damone přesně tak, ale pořád to byl váš nápad, takže teď nám pomůžete i kdybych vás měla zabít" „je to tady zase ... nedokážeš mě zabít" vysmála jsem se mu do ksichtu a opravila ho: „mýlíš se ... nedokázala bych tě zabít, máš pravdu, ale zradil si moji důvěru příteli a varuju tě neprovokuj, válku se mnou začínat nechceš, jsem schopná ti prorazit kůl srdcem, dřív ne stačíš mrknout" „nebojím se smrti" „gratuluju" zasmála jsem.
Tímhle jsme se vydali zvěstovat plán, jak zabít Mikaela a Esther, chtěli jsme si sice užít rodinou pohodu, ale okolnosti rozhodli jinak, když jsme vyšli na ples oba tam už byli přesně podle plánu a protože byla oslava moji přítelkyně Lexi vyšla jsem na podium a pronesla pár slov: „drahá Lexi, známe se ... pár let a mám pocit jako bych tě znala, celý život, jsi to nejlepší co mě potkalo, když nepočítám rodinu a Katharinu, která je jako moje sestra, ale dnešek je o tobě" usmála jsem se a Lexi se podívala spokojeně a vyšla na podium za mnou: „děkuju za tak krásná slova a víš naprosto chápu, Katharinu znám jenom pár měsíců, no skoro dva roky, ale je neskučně milá a dokáže pomoc v těžké situaci a víš co, když se přestěhujeme a do bytu chci abys tam bydlela s náma" v tom za námi vyšla Katharina: „souhlasím jste to nejlepší co mě v životě potkalo a to i přesto, že mi je 25 jste jako moje sestry, a já vám děkuju" pak jsme se přátelsky objali a vyšel tak Mikael: „páni ... tomu říkám pár dojemných příběhů ... víš má drahá si pořád stejná mrcha, jako když si umřela" „tohle o ni neříkej" začal Stefan a zatím všechno vycházelo přesně podle plánu: „snad nevěříš tomu, že se změnila ... je stejná mrcha jako moje..." ztratil slova „jako tvoje co Mikaely chci to slyšet" probodla jsem ho pohledem „dcera ... chtěl jsem říct dcera ..." dokončil a v očích mu byla vidět lítost, ale jenom na okamžik pak zase přešel k nenávisti: „víš máš pravdu, jsem sobec a upřímně měl jsem vás rád všechny stejně: „Freyu, Finna, Eliáše, Klause, Rebeku, Tebe i Kola, ale přestal jsem ve chvíli, kdy se z vás staly zrůdy a přestali jste řešit následky toho co způsobíte a fakt, že Niklaus s Viktorií jsou největší monstra a proč? Kvůli jednomu slibu, jste ubohý" zírala jsem na něho bez špetky soucitu a zamyšlení, můj pohled byl chladný, což Mikaela vyvedlo z rovnováhy: „proč nic neříkáš..." „Co ti mám říct? Mám ti snad padnout k nohám? Nebo připustit, že máš pravdu? O tom si nech zdát Mikaele" řekla jsem opět bez emocí a v jeho očích byl vidět náznak hněvu to, což pro mě znamenalo jediné, dát Nikovi znamení, který přivolá hybridy a Bonnie mezitím uspala všechny lidi, když to Esther s Mikaelem uviděli došlo jim, že nám spadli přímo to pasti, poprava byla rychlá a teď jsme se potřebovali zbavit těl, jelikož jsme do nich píchli kůly z bílého dubu, nemohli jsme čekat moc dlouho.
Druhý den ráno, jsme šli normálně do školy: já, Bonnie, Elena, Tyler, Caroline, Stefan a Vicki, kromě toho že k nám přišel nový spolužák se nedělo nic neobvyklého, naše první hodina byla s Alarickem: „přivítáme nového spolužáka: Lorenzo St. John" „Ahojte všichni stačí Enzo" než však stačil Rick promluvit, asi aby ho vyzkoušel vešli tři lidi do třídy jeden z nich prohlásil: „jsme tady kvůli vraždě, dvou osob. S kolegyní vyšetřujeme vraždy, pár stovek kilometrů od sud, byli jsme přivolaný sem" „to je úžasný, tohle město je plné záhadných vražd" odvětila jsem decentně hrdě „o ton nepochybuju" „to je fajn, stejně není na výběr, mimochodem jsem Viktorie" „Lucifer Morningstar, je moje jméno a moje kolegyně jsou: Ella Lopez a Chloe Decker" „fajn těší mě" „můžeme probrat to co se stalo?" „no můžeme no" zasmála jsem se a on přistoupil mým směrem a dodal: „po čem nejvíc toužíš?" „co to je za otázku? Jak mám na ni odpovědět? Po čem toužím? Aby byla moje rodina funkční" „jak je možný, že to nefunguje?" podíval se se jednu z kolegyň „to netuším" pokrčila řemeny Chloe „co má fungovat?" „co jsi zač?" „dost Lucifere nemůžeš odpovědět na moji otázku otázkou..." „měl bych ti ovládnout mysl" „jasně, rozumím ... víš musíš takhle" „co to děláš?" začal Stefan „víš tenhle zmetek si myslí že ví jak ovládnout moji mysl" „s kým mluvíš?" udivil se „se mnou, jsem Stefan Salvatore" „tohle město je zvláštní a to hodně" já se Luciferovi mezitím ovládla mysl a zeptala se ho na jednoduchou otázku: „co jsi zač?" „jsem ďábel" ucukla jsem a podívala se s hrůzou po třídě všichni koukali vyděšeně a i on byl zmetený: „jak si to udělala?" usmála jsem se jeho pohledem „jsem hybrid no vlastně teď tribrid" dodala jsem hrdě „co to znamená" začala Chloe „je to upír, vlkodlak a čarodějka" začala Caroline „to jste všichni takový" užasle se zeptala Ella „ne to ne je tady pár upíru a jeden hybrid" „fajn, takže kdo je všechno upír" postavili se: Caroline, Vicki, Stefan a Enzo „a ten hybrid?" postavil se jenom Tyler „páni to je ... zajímavý" v tom vtrhla do třídy Katharina, to Lucifera zmátlo ještě víc koukala hodně nepochopeným pohledem: „lidi, tohle je vážný. Po městě chodí jaký si zvláštní klub detektivů a snaží se zjistit co se stalo ..." „Ehm" přerušila jsem jí a ona teprve až teď pochopila, že přišla hodně nevhod a když tam tak stála jako opařený sloup Lucifer se ji zeptal: „jak je možný, že vypadáte stejně" zmatení mezi detektivy pokračovalo a Katharina vyblekotala první věc co jí napadla: „jednoduše Elena je moje jednovaječné dvojče" podívala jsem se šokovaně „dobře a ty si člověk" „ne jsem upír, ale moje sestřička člověk je" Elena se zapojila téměř hned to její hry: „jsem tak ráda, že jsi tady, ale říkala si že je ti špatně" chvilku Katharině trvalo, než pochopila její záměr, ale nakonec se chytla: „jo necítila jsem se nejlíp, ale teď je mi fajn musela jsem tě vidět" Luciferovi něco nehrálo do karet, bylo mu to vidět na očích, jakoby vycítil lež, nebo tak něco, chvilku mlčel a pozoroval dění kolem sebe pochvilce však řekl: „dobrý pokus, ale ďábla nelze obelhat" „máš ten pocit, ale můžu tě zabít" řekla sebejistě Bonnie a hodila po něm Alarickovu propisku a niž by se zvedla, on uhnul se zasmál se: „páni asi se sem přestěhuju, jsou tady i čarodějky tady mají Chloe vidíš to?" „no nejsem expert, ale musí mít dobrý reflexi... že by byl opravdu ďábel?" zamyslela se Bonnie „no jediný ďábel, kterého znám je Niklaus a opravdu se nepodá tomuhle pošukovi" dodala jsem hrdě a Lucifer se toho chytil: „Jaký pošuk? Hele moje drahá to já fakt nejsem a kdo je ten Niklaus? Chtěl bych poznat dalšího ďábla" „je to můj skoro přítel" řekla na hlas Caroline „cože je tvůj?" udivila jsem se „dalo by se říct, že jsme se s Klausem dali dohromady na Matově pohřbu" řekla skromně „počkat cože? Dala si se dohromady s tím magorem a pohřbu mého bratra?" začala Vicki „jaký magor? Moje drahá. Chápu tvůj hněv, ale můj bratr není magor a ještě jednou ho tak nazveš skončíš s kůlem v srdci a tentokrát se trefím" „tvoje výhružky si můžeš strčit do prdele" „opravdu? Výhružky?" zaměřila jsem magii a Ricka tašku, až se vytáhl kůl z bílého dubu z batohu a bodl ji vší silou do nohy „jak?" „Esther je mrtvá pokud vím, takže nepokoušej moji trpělivost" „no nechci úplně rušit tuhle atmosféru, ale bohužel musím, takže kdo je Esther? Do toho dalšího se míchat úplně nechci" začala Chloe „líbíš se mi, víš to? Nemám ráda lidi co strkají nos kam nemají... každopádně Esther Mikaelson je moje matka, ale bohužel záhadně zamřela" „neříkáš to, že by ti ji bylo líto" „to protože není ..." „ale byla to tvoje matka" „jo právě, byla a to je ten problém, snažila se mě ponížit za každou cenu a když se mě otec snažil zabít co udělala? Nic a to je ten problém já a Niklaus jsme ji byli úplně u prdele"
Jakmile jsem chtěla pokračovat otevřeli se dveře a do třídy vešel Kol s tím, že chce učitelka jeho třídy vidět Alaricka, když Rick odešel Kol bez čekání řekl: „bože řekni proč jsem s tímhle souhlasil? Je to voprus, sedět a držet hubu" „bráško?" oslovila jsem ho a on se, až teď podíval kolem „je zdravím jdu nevhod?" „decentně" Lucifer ukázal pochvilce na Kola svou pravou tvář, ale on se jenom zasmál: „hej tak to je hustý" „co vy jste za lidi?" Kol neodpověděl a místo toho prohlásil: „krev... cítíte ji taky?" „dobře Kole je čas vypadnout a to hned" s těmi slovy jsem ho vzala a odvedla pryč upíří rychlostí, Stefanovi hned došla kam jsem s ním šla a proto řekl: „šli k nám domů, půjdeme tam?" detektivové na to kývli a společně vyrazili k nim domů, tam byl někdo koho jsem opravdu nečekala: „Bože Danieli?" on se hned otočil a poznal mě upíří rychlostí ke mně přiběhnul a zvedl mě do vzduchu „bože Viktorie to je doba" „jo to mi povídej, co tady děláš?" „no, chtěl jsem navštívit Zacha, ale někdo jménem Damon ho zabil" „no aspoň si tady" „odkud se vůbec znáte?" zeptal se Damon „ona mě proměnila v roce 1854" „cože? Ale přišel si na zámek, když si byl upír to otci nepřišlo divný?" „přišlo, proto jsem utekl, přesto jsem věřil, že Katharina moje přání vyplní, i když to trošičku popletla, je fajn, že jsme tady spolu i v 21 století" „víš Dane není jednoduchý proměnit člověka co pohrdá upíry" „nemusela si se ho ptát" „bral sporýš" „páni, možná nebyl tak úplně blbý" „chtěl si proměnit otce?" docvaklo Stefanovi a Lucifer opět jenom poslouchal, beztak doufal, že se dozví něco se vraždy týče „Enzo jsi to ty?" řekl najednou Damon, když ho zahlédl „jo jsem to já, Damone" objali se a já se zeptala: „jak je možný ty ho znáš a já ne?" „byli jsme spolu v té laboratoři ve 20 století" hned mi došlo co tím myslí: „och bože promiň to jsem netušila, moc mě to mrzí já ti to nechtěla připomenout, já, já" „v pořádku nemluvme a o tom, je to dávno, ale teď mě zajímá co tady chtějí tihle nezvaný hosti" „přišli jsme vyřešit vraždu dvou osob v lese" „páni to byla fajn sprcha" jenom tak najednou přišla Lexi a já se zasmála „kruci" dodala a zmizela upíří rychlostí.
Po chvilce vrátila normálně oblečená do civilu a bez špetky zaváhání dodala: „vím proč jste tady, poslouchala jsem ... tak nějak, taky znám jejich jména" „fajn Lexi, ticho buď" přerušil ji Nik „že by konečně někdo kdo o tom něco řekne" „no fajn víte co s pravdou ven. Jsou to naší rodiče" dadal Eliáš „zabili jste svoje rodiče?" Zarazila se Ella „ne my se bránili ... chtěli nás zabít" „to je hnusný, naprosto chápu můj otec, mě kopl do pekla" začal Lucifer „můj otec mi udělal peklo" „to je podobný... já bych to dál nehrotil, byla to stupidní nehoda" „to myslíš vážně? jsou to vrazi" „no v tom musím souhlasit, ale nezabili jsme tě" vysmál se Kol „to je výhružka?" začala Chloe „ale prosím tě ... fakt se snažím se ti nezakousnout do krku" „to je ten mladší bráška, holt na ně musíme pořád dávat pozor, takže jaký je váš závěr?" „jak se to stalo?" „to vážně?" on přikývnul a tak jsem mu ukázala přesně to co se stalo, on se pak podíval překvapeně a dodal: „tomu říkám super plán, já si myslím, že byli zabity v sebeobraně" Chloe se tvářila dost překvapeně, ale nenamítala nic, jakoby se ho nějak bála, ale takovým zvláštním způsobem, měla jsem z nich celkově zvláštní pocit, když ale konečně odešli rozhodli jsme se užít si vítězství se všemi příteli. Netušili jsme však, že Mystic Falls ještě neopustili.