Potom rozhovoru s otcem jsme odešly do svých pokojů. Bylo to rozhodnutí našeho krále a s tím jsme nic udělat nemohly, ale ze strany našeho rodiče jsme tohle nedokázaly pochopit. Do naší země jen tak nikdo nejezdil a teď? V nejbližší době jich přijede plno. Bude to velký nezvyk pro nás, i pro náš lid. Den se vlekl za dnem, s otcem jsem od té doby nemluvila. Věnovala jsem se hlavně tréninku a jízdě na koni, abych zapomněla na všechny strasti.
Projížděla jsem lesem a narazila na krásný strom s mohutnou korunou. Koně jsem uvázala opodál a přiblížila se k tomu starému dubu. Sedla jsem si a opřela se zády o něj. Zavřela jsem oči a přijmula jsem všechnu jeho energii. Nemohla jsem se soustředit, pořád jsem přemýšlela nad tím, proč se otec takto rozhodl a co mě v budoucnu čeká. Bála jsem se... Bála jsem se toho, že se zasnoubím s někým koho neznám a nemiluji. Co když bude na mě zlý? Co když bude starý a ošklivý? A co když mi zakáže všechno, co mám ráda ? Už nikdy nebudu šťastná a proto si musím užít posledních pár dnů svobody. Bylo mi do breku. Neplakala jsem často, ale tentokrát jsem dala svým slzám volný průchod. Když začalo zapadat slunce, rozhodla jsem se vrátit do zámku.
Přecházela jsem po pokoji a rozhodla se jednat. Mám dvě možnosti.... Buď uteču ze zámku, vzdám se pozice princezny a následnice trůnu a odjedu ze země někam daleko s tím, že opustím sestru i otce, nebo se zúčastním turnaje já a porazím všechny prince. Ta pravděpodobnost, že vyhraji je opravdu nízká, ale i tak to musím zkusit. Plán se mi zalíbil a ještě tu noc jsem stačila domyslet všechny podrobnosti a najít si i převlek, ve kterém by mě nikdo neměl poznat. Musím to alespoň vyzkoušet! S touto větou v hlavě jsem tu noc usnula.
Nastal den, kdy se do království měli sjet všichni účastnící a zároveň naši nápadníci. Naira se od rána těšila. Nakonec zhodnotila otcův plán jako skvělý nápad, při kterém získá toho nejlepšího muže. Přípravy zahajovacího plesu již probíhali v plném proudu a k večeru bylo již všechno připraveno. Král nám opět nechal ušít nové šaty tentokrát podle jeho výběru. Nelíbily se mi, byly na mě moc přezdobené a tak jsem se rozhodla tu noc neuposlechnout krále a vzít si své jednoduché zelené šaty s knoflíčky. Ples začal, otec seděl na trůnu a nechal uvítávat všechny hosty ze všech zemí. Nakonec do sálu vstoupila i sestra se mnou. Dveře se otevřely a my vešly. Kráčela jsem vzpřímeně a hrdě. Hned si všiml, že na sobě nemám slavnostní šaty. Tvářil se velmi naštvaně a já věděla, že po plese mě čeká rozhovor v jeho pracovně. Došly jsme před krále, uklonily se a stouply si za trůn. Hudba začala hrát a pro sestru chodili princové s prosbou o tanec. Nechtěla nikoho odmítnout a urazit, a tak všem vyhověla. Pro mě zatím nikdo nepřišel a já byla víc než ráda. Došla jsem si ke stolu a od služebných si vzala skleničku s moštem. ,,Rád vás opět vidím princezno" ozvalo se mi za zády a já se trhnutím otočila. Nedopatřením jsem vylila skleničku se svým nápojem na člověka před sebou. Nedokázala jsem se mu podívat do očí a jen rychle vzala ze stolu ubrousek a začala čistit jeho košili. ,,To je v pořádku, nic se neděje" řekl, a já se mu poprvé podívala do obličeje. Ty oči, ty jeho tmavé oči jsou tak povědomé. ,,Vaše tváře se červenají, je mi líto pokud jsem vás přivedl do rozpaků." Co mu mám odpovědět no tak Arwen mysli! ,,Moc se vám o-o-omluvám už musím jít" dořekla jsem a rozhodla se odejít z místnosti. Na chodbě byl o dost chladnější vzduch. Z nervozity jsem začala chodit od stěny ke stěně. Byla jsem tu jen já a pár pochodní, které místnost osvěcovaly. Dveře od sálu se otevřely a z nich vyšel ON. Nestačila jsem se ani vzpamatovat a stál v mé blízkosti.
šaty Arwen
Šaty Nairy ( velmi podobné si měla vzít i Arwen)
https://pin.it/1Qm9tgO
https://pin.it/1SbUU57
https://pin.it/41YdTDO