Pohled Anny:
Probudila jsem se poté ráno a cítila jsem se moc dobře. Do hlavy mi skočily vzpomínky ze včera. Koukla jsem vedle sebe a královna tam už nebyla.
Vstala jsem a převlékla jsem se. Vzala jsem si meč a šla jsem do královniny pracovny. Typuji, že bude tam.
Došla jsem k její pracovně. Mám zaťukat nebo tu jen jako debil čekat?
Zaťukám. Natáhla jsem ruku ke dveřím a zaťukala jsem. ,,Dále." Ozval se hlas královny.
Vešla jsem a zavřela jsem za sebou dveře. Uklonila jsem se. ,,Proč se furt klaníš?" Zahihnala se a vstala ze své židle. Šla ke mně a políbila mne na rty. ,,Spalo se ti dobře? Mě upřímně úžasně. Dlouho jsem tak spokojeně nespala."
,,To jsem moc ráda Ev. Upřímně. Taky jsem tak dlouho dobře nespala."
,, Výborně." Chytla mě za ruku a táhla mě k židli. ,,Posaď se. No mám tu nové adepty na vojáky. Velitel nemá čas, takže jestli se mnou na to koukneš a vybereme ty nejlepší?"
,, Jistě. Ráda ti pomůžu s čímkoliv Ev."
S královnou mi čas utíkal dost rychle. Stihly jsme vybrat dost nových vojáků a probraly jsme nové zabezpečení hradeb. Evelyn je dost chytrá a má úžasnou představivost.
,, No měla bych jít další věci. Přijdeš večer?" ,,Asi ne. Promiň, moc nechodím na výcvik a dnes je nějaký speciální, ale ráno určitě přijdu Evelyn." Usmála jsem se na ní a ona na mě. ,, Dobře, tak ráno."
Vstala jsem a dala jsem královně pusu na čelo. ,, Ráno Ev." Začervenala se, když jsem tak učinila a zamávala mi. Odešla jsem a šla jsem teď směr kuchyň.
,,Ahoj." Objala jsem kuchařku. ,,Ahoj Anno." Usmála se hodně na mne a hned mi dala jídlo. ,,Děkuji, dnes jdu na pořádný výcvik, takže jídlo se teď hodí." Mile jsem se usmála a pustila jsem se do toho.
Poté jsem se rozloučila a šla na výcvik.
Pohled Evelyn:
S Annou jsem se rozloučila a šla jsem do své komnaty. Měla jsem tam ještě dost práce a papírování. Budou tam určitě i další dopisy, jak každý chce se mnou sňatek.
Každý den to tak je. Jednou, ale budu muset, pokud chci následníka. Jednou to budu muset vydržet, ale potom, co se stalo s Annou. Hned mi do hlavy skočila ta vzpomínka na to.
Povzdechla jsem si nad papíry a pustila jsem se do toho. Čas u toho ubíhal překvapivě rychle a už byl večer. Jak se asi má Anna? Ráno určitě přijde úplně unavená. Mohla bych pro ní něco připravit. Třeba vanu a snídani. To zní dobře ne?
Vyšla jsem směr kuchyň a domluvila jsem, ať mi donesou bohatou snídani ráno do pokoje a rovnou jsem si odnesla večeři a sedla si zpět k papírům. Asi pošlu dopis tamtomu princi a zkusím se s ním domluvit. Bude to výborný spojenec a jestli spává s muži, tak snad pochopí i mou situaci.
Bylo už pozdě, když jsem dodělávala poslední papíry. Úplně vyčerpaná jsem si šla lehnout. Probrala jsem se docela brzy, tak jsem šla začít připravovat vanu a trošku jsem poklidila. Už jsem se na Annu tak moc těšila.
Sedm hodin.
Osm hodin.
Deset hodin.
Snídaně už byla dávno na stole a Anna nikde. Třeba nechce přijít. Povzdechla jsem si trošku a vstala jsem z postele.
Půjdu se za ní kouknout.
Ihned jsem vyšla z pokoje a vydala jsem se směr její pokoj. Nebudu ji otravovat? Co když mě prostě nechce vidět, ale když se loučila, tak vypadala, že fakt bude chtít přijít.
Natáhla jsem ruku ke dveřím a zaťukala jsem. Slyšela jsem zevnitř ránu, tak jsem hned vešla a naskytl se mi pohled na Annu. Ruce měla od krve, všude modřiny a to ještě nevím, co má pod košilí a byla úplně špinavá.
,,Anno?! Co se ti stalo?" Vyběhla jsem k ní a hned jsem ji položila ruku opatrně na tvář a prohlížela jsem si ji.
,,To nic královno. Jen výcvik." ,, Výcvik? Asi si promluvím s velitelem."
Vstala jsem a šla jsem do koupelny popadla jsem ručník, namočila jsem ho a hned jsem šla zpět k Anně.
,,Tak šup ukaž." ,,Ev já to zvládnu." Bylo slyšet, jak se jí blbě mluví i dýchá.
,,Ruce nad hlavu opatrně." Koukala jsem na ni se starostí v očích. Tohle je moc.
Zvedla opatrně ruce a já ji svlékla košili.
,,Bože." Začala jsem ji i opatrně sundávat obvaz, kterým má staženou hruď.
Hlavu měla sklopenou a nekoukala na mě. Bylo ticho, ale ne to nepříjemné. Začala jsem ji opatrně otírat ručníkem.
Vypadala hrozně. ,,Opři se. Otřu ti záda." Usmála jsem se na ní a opřela se o mé rameno čelem.
Měla krvavé rány na zádech. ,, Bič?" Jen lehce přikývla. Takhle to vážně nejde. Velitel bude někdo jiný. Tenhle skončí a hned.
Opatrně jsem ji zase posadila a chytla ji za bradu a donutila ji tak hledět na mě. Opatrně jsem ji otírala obličej. Měla ránu přes tvář.
,,Díky Ev." Usmála se na mě. ,,Za nic měla by jsi si odpočinout." Přikývla a já jí pomohla do postele.
,,Lehneš si se mnou prosím Ev?" Koukala na mě. Ach ty její oči. Přikývla jsem a lehla jsem si k ní. ,,Zkus spát." Dala jsem ji pusu na čelo a lehce se přitulila.
Po chvíli usla. Takhle už ji nechci nikdy vidět. Tohle nebylo poprvé, co takhle skončila.
Pohled Anny:
Probudila jsem se u sebe a bez královny. Kam asi šla? Nějak jsem vstala, ale celé tělo mě při tom bolelo. Oblékla jsem si na sebe čistou košili a kalhoty, vlasy jsem si nějak upravila a opláchla jsem si obličej. Nevypadalo to vůbec hezky. Nic z toho. Povzdechla jsem si. Popadla jsem pásek s mečem, který jsem si zapla okolo a vyšla jsem na chodbu.
Strážní na mě koukli a hned se dali do pozoru. Do pozoru? O co jsem přišla? ,,Co blbnete?" Koukala jsem na ně zmateně. ,,Královna vás hned brzy ráno jmenovala na velitele vojsk hradu, madam." CO!? ,,Cože udělala?"
Hned jsem vyběhla k její pracovně. Doběhla jsem tam s lehkou bolestí těla. Zrovna z nich vycházel velitel. Tedy bývalý. ,,Ty mrcho!" Vyšel ke mně a ruku měl na rukojeti meče. Dala jsem ruku na svůj meč radši. ,,Ustup dál od ní ano? Pokud vím, je to teď tvá velitelka nebo taky můžeš odejít, na hradě tě nikdo nedrží."
Koukla jsem se za hlasem a stál tam můj adoptivní otec. Co ten tu zase chce? Bývalý velitel hned odešel. ,,To nebylo potřeba." ,,Občas se své dcery musím zastat ne?" ,,Nejsem tvoje dcera. Na to nezapomínej." Prošla jsem okolo něj blíže ke dveřím. ,,Anno pojď dál." Hlas královny se ozval z pracovny a já vešla zavřela za sebou. ,,Co to má být Ev?" ,,Co myslíš?" Vstala ze židle a šla ke mně. ,,Co asi Ev? Jak jako velitelka? Co si o tom teď všichni pomyslí?" ,,Notak Anno. Čeho se bojíš? Vojenských zkušeností máš dost a zvládneš to. Jestli se bojíš, že tě nebudou poslouchat, tak to taky zvládneš. Navíc v tobě mám veškerou důvěru." Dala mu opatrně pusu na tvář.
,,Ev tady jde o to, že každý tady ví, co se říká o mé rodině. Každý ví, kdo je můj adoptivní otec. Můžou si myslet, že mi kvůli tomu nadržuješ." ,,Když si to někdo bude myslet, tak je neposlouchej. Navíc, teď je to potřeba. Odmítla jsem jednu žádost o ruku a vyhlásili nám válku. Vím, že dokážeš ochránit hrad, ale snad to nebude potřeba. Vojska máme dobrá na hranicích, ale pro jistotu ať je víc strážných na hradbách a na chodbách. Napsala jsem tamtomu princi a někdy přijede a dohodneme se na spojenectví a tak a popíšu mu naši situaci." přišla ke mně, stoupla si na špičky a dala mi pusu na tvář.
Válka? Jen kvůli odmítnutí? To je magor. ,,Válka Ev?" ,,Ano. A trošku se i bojím, věřím, že to nějak zvládnu vyřešit." Byla vidět ta bolest v očích. ,,Takže tamtoho si chcete vážně vzít?" ,,Asi ano. Ale stále chci být s tebou Ev. On to pochopí určitě. "
Stoupla si na špičky znovu a políbila mě a já jí to začala oplácet. ,,Ale potomka ti nedám Evelyn. To s ním chceš vymyslet jak?." ,,Tohle zatím nijak." Objala mě. ,,Asi bych tedy měla jít plnit své povinnosti. Večer přijdu Ev." Políbila jsem ji a odešla jsem.
Pohled Evelyn:
Ten Anny výraz se mi nelíbil. Nechci jí tím ublížit.
Sedla jsem si na židli a povzdechla jsem si. Asi jsem na ni tu pozici neměla házet. Co když tím o ni přijdu? Je na mě dost naštvaná asi. Jdu mu napsat dopis a snad mi porozumí a hned vyjede na pomoc a musíme udělat rychlou svatbu, protože tamten může zaútočit každou chvílí. ,,Prosím doneste mi džbán vína." Vyšla jsem na chodbu a odchytla jsem služebnou.
Pohled Anny:
Šla jsem hned zařizovat, aby bylo dost vojáků na hradbách a u bran. Svoji královnu nikomu nedám. No, teď budu muset tamtomu, ale tak ten by mohl být s námi snad v pohodě. Cestou jsem si prostě musela praštit do zdi. Zasraná láska. Proč sakra musí být královna? Bylo by vše mnohem snazší. Tohle bude ještě dlouhý den.
Musela jsem všem vysvětlit, že já jsem jejich nový velitel, že naše království je v ohrožení a za cenu všeho musíme ochránit královnu. Hlídky u bran, u vchodů, na hradbách, u komnat královny. S tím, že jsem velitel překvapivě nikdo problém neměl, ale taky nadšený nebyli.
,,Anno, vím, že mě z celého srdce nenávidíš, ale když budeš potřebovat pomoc nemám s tím problém. Pojďme aspoň nějak vycházet. Aspoň teď, když hrozí nebezpečí." Můj adoptivní otec přišel na cvičiště a natáhl ke mně ruku. Jsem zbytečně naštvaná speciálně na něj, ale to dětství fakt jednoduché nebylo. Dokážu si představit, že s někým jiným by mohlo být i horší. ,,Dobře, ale neber to jako samozřejmost na furt." Natáhla jsem také ruku a potřásli jsme si rukami na usmířenou.
Šli jsme do pracovny velitele. Tedy už vlastně do moji pracovny a začali jsme probírat rozdělení a střídaní vojsk. Otec se zmínil i o tom, že pár generálů je už na cestě k hranicím.
Pohled Evelyn:
Jedenáct večer a Anna ještě nikde. Zase. Asi mě nechce vidět. Nedivím se jí. Navíc teď má dost práce. Povzdechla jsem si a dopíjím láhev vína. Už je to dost cítit.
Půjdu za ní. Popadla jsem něco přes sebe a šla jsem ji hledat.
Šla jsem po chodbách hradu. Buď bude u sebe nebo u vojáků. Všude na chodbách jsou strážní. Anna začala hned jednat, to se mi líbí. Snad není u žádné služebné. Nebylo by to poprvé, co bych ji tak viděla. Po tom, co mi řekla, že spala s ženami.
Šla jsem chodbami pozdě v noci směr kuchyň. Měla jsem hlad. Šla jsem okolo pokojů služebných a z jednoho bylo slyšet vzdychání. Mají zakázané mít s někým blízkým vztah tady na hradě. Moje zvědavost mi nedala a musela jsem zkusit tajně nakouknout. Šla jsem pomalu ke dveřím a chytla za kliku. Neměla bych. Jsem ale zvědavá. Opatrně jsem začala otevírat dveře a nakoukla jsem a měla jsem tu možnost vidět oblečenou Annu, jak si užívá s úplně svlečenou služebnou. Hned jsem zavřela a srdce mi bušelo jako o závod. Opravdu tomu tak je. Proč je mi takové vedro? Anna u toho vypadala tak bezcitně ale.
Povzdechla jsem si a zkusila nakouknout do pokoje Anny. Nebyla tam. Tak půjdu zkusit jít na cvičiště. Hlavou se mi honily myšlenky, hlavně ať není a nikým jiným.
Vyběhla jsem ven z hradu na cvičiště. Byla sama a trénovala s mečem. Měla na sobě košili bez rukávů a díky tomu jsem mohla vidět její svalnaté ruce. Musela jsem se koukat. Stala jsem tam a pozorovala.
Anna se ohlédla a její pohled padl na mne. ,,Ev copak tu děláš? Pročpak nespíš?"
,,Řekla jsi že přijdeš a ty nikde." Povzdechla jsem si a už se mi po alkoholu motal jazyk a byla jsem dál od ní.
,,Ty jsi pila Ev? " Zahodila meč a šla ke mně.
Pohled Anny:
Evelyn byla stoprocentně opilá. ,,Ty jsi pila Ev?" ,, Možná malinko, ale ty jsi furt nešla a nešla, tak jsem se musela nějak zabavit." ,,Nepij zbytečně. Bylo toho na mě dost teď. Tahle funkce je dost významná pro mě a teď se snažím udělat vše, abych tě ochránila." Šla jsem k ní a objala jsem ji. Hned mě taky objala a přitiskla se na mě. ,,Moje rytířka." Zamumlala mi do hrudi.
,,Vím, že jsem ti dala těžký úkol, ale ty to zvládneš." Usmála se na mě a více se přitiskla. ,,Pojď si už lehnout. Cítím se hrozně sama. Nechci usínat sama." Koukala na mě smutnými očky.
,,Půjdeme. Už tě nikdy nenechám samotnou." Dala jsem ji pusu na čelo. Vyrazily jsme tedy k ní do ložnice. Celou dobu mě držela pevně za ručku. Byla tak roztomilá.
Byly jsme už u ní. Byla tak unavená. ,,Ev jdeme spinkat ano?" Jen přikývla a hned hupsla do postele. ,,Půjdu se lehce opláchnout. Hned budu tu ano?" ,,Ale hned se vrátíš, že?" Bože byla tak roztomilá. ,,Jistě, neboj." Zmizela jsem v koupelně. Snažila jsem se být opravdu rychlá. Když jsem vylezla ležela tam nahá a přes sebe měla jen přehozené prostěradlo. ,,Ev copak vyvádíš?" Byla tak krásná. ,,Hrozně moc tě chci Anno." Klekla si a prostěradlo spadlo k jejím kolenům. ,,Ev neblbni. Jsi unavená a opilá." Pousmála jsem se a sedla jsem si k ní na postel. ,,Anno notak." Hned mě svalila pod ní. Tak takhle ne. Hned jsem ji povalila pod sebe a trošičku vyjekla a zahihnala se. ,,Jsi až moc velké pokušení. Ani říci ne ti nedokážu."
Pohled Anny:
Políbila jsem hned Evelyn a zapojila se. Svou rukou jsem ji začala hladit po těle. Začala dýchat více zhluboka. ,,Jsi tak krásná Ev." Začala jsem ji líbat na krku a rukou jsem jela níže po jejím těle až dolů. Byla tak vlhká. ,,Až tak mě moc chceš?" Zahihňala jsem se a ušklíbla. Začala se červenat. Vnikla jsem do ní dvěma prsty a začala jsem s nimi hned hýbat. Ev začala hned vzdychat . Oddálila jsem se od ní a posunula jsem se níže a začala jsem ji dělat i ústy. ,,Anno~," zavzdychala. Pokračovala jsem a užívala jsem si to, co jsem poslouchala. Přidala jsem i třetí. Začala mě ihned tahat za vlasy a vzdychala ještě více. ,,Ev buď trošku potichu~," zasmála jsem se a hýbala jsem prsty dál. ,,To nejde Anno~."
Ušklíbla jsem se a přidala jsem trošku na rychlosti. ,,Ještě chvíli Anno." Snažila se nevzdychat tolik. Je tak nádherná a roztomilá.
Takhle jsme pokračovaly nějaký čas a pak jsme šly spát. Ani jedna z nás, ale nevěděla, že tohle bude naše poslední noc.