To, že nebyla včera jediná, která to na gauči zalomila, zjistila při ranním dlouhém probouzecím průzkumu. Ráda by tvrdila, že důvodem jejího probuzení byly sluneční paprsky, které ji začaly lechtat na tváři a svojí vřelostí ji vítaly do dalšího dne. Tuto alternativu musela merlinžel z mysli vymanit a znovu zapátrat, co že ji to vlastně vyrušilo z tak krásného spánku, kterého se jí za posledních několik dnů nedostalo. Po chvíli konečně zjistila, že se nejspíš jedná o nějaké podrážděné mručení, ale dál se jím nezabývala, představa spánku byla mnohem lákavější. Proto se znovu, upadajíc do dalších snů, na své krásně vyhřáté měkoučké matraci zavrtěla. Ze spánku ji ale znovu vyrušilo další zamručení, které se snažila zahnat stejným pohybem, jako před chvílí.
„Ještě jednou se zavrtíš a přísahám Merlinovi, že budeš příště jako matrace sloužit ty." Ozvalo se jí tentokrát mnohem hlasitější zavrčení kdesi za hlavou, které svým hlubokým tónem rozvibrovalo okolní vzduch.
Až tato slova jí nadobro překazila vytoužený delší spánek. Konečně se tedy přemohla a pomalu otevřela očka. Jen s velkým sebeovládáním se pořádně neprotáhla, jelikož jí začala postupně docházet celá situace. Ta velice pohodlná matrace pod ní nebyla její postel, ani pohovka. Bylo to tělo jejího dlouholetého přítele, na kterém byla rozvalená jak široká, tak dlouhá. Přesněji řečeno se chudák Severus celou noc kroutil na nepohodlném nábytku, zatímco Kate se na břichu rozvalovala na jeho maličkosti. Museli se totiž během spánku nějak překopat, jinak by asi mladší z nich byla už dávno velice nepříjemně zavrtaná v zemi sklepení. Zelená pohovka totiž neoplývala rozměry pro dvě osoby. Pro lektvaristu to nemohlo být nic, co by mu přivodilo smrt, právě díky její drobnosti a malé váze. Ovšem, kdo by chtěl spát celou noc na nepohodlném gauči s velkým vrtícím se klíštětem na sobě. Až po delším přemýšlení jí docvakl úplný význam slov.
„Říkáš tedy, že bude nějaké příště?" Pozdvihla s rošťáckým úsměvem hlavu, díky čemuž se jí dostal přímý pohled do jeho obličeje. Nezapomněla při tomto gestu ještě párkrát zakmitat s obočím a mrknout. Musela ovšem také zadržovat pobavený úsměv, který se jí při zjevu před sebou dral do tváře.
„Pokud chceš vypadat po zbytek života jako palačinka, tak klidně." Pohodil lhostejně rameny a odhrnul si z obličeje pár zrzavých vlasů, které se mu tam díky rozcuchu dívky na jeho hrudi dostalo. Lhostejnost ale po pár sekundách vyměnila podmračená grimasa, která se mu na tváři začala rýsovat ihned, co zaregistroval, že zelenoočko zadržuje smích. „Je tu něco k smíchu Scamanderová?" Zamručel uraženě. V ten moment se Kate rozesmála naplno.
„Nic, jen máš krásný ranní rozcuch. Vidět tě takto jako student, jmenovka 'bradavický postrach' by opravdu vymizela. Hlavně, když máš teď plnohodnotného růžového soupeře." Chechtala se dál. Při pohledu na něj to opravdu nešlo zastavit.
„Být tebou tak ihned přestanu, nebo se stanu tvým profesorským postrachem." Pohrozil jí ihned a sláva, to zabralo opravdu dobře. Ač by si nikdo nedokázal představit Snapea, který někoho lechtá, Kate si byla plně vědoma jeho vědomostí ohledně její lechtivosti a účinných místech, stejně jako jeho pomstychtivosti. Raději se proto uklidnila a párkrát mu pro usmíření jeho vlasy prohrábla a upravila. Však ona moc dobře věděla, jak moc nemá rád, když se mu někdo v havraních kadeřích vrtá. Dále si také nedokázala odpustit jedno pořádné protáhnutí, které se nemohlo obejít bez několika ostrých poznámek.
„Mně se nechce." Zahuhlala mu kamsi do hrudi, když svůj první pokus o vstání prohlásila za neúspěšný. „Prosím, nemůžeme dnes prostě neučit." Vydechla a znovu se ho chytila ještě pevněji než před tím.
„Tvá nabídka je sice lákavá, opravdu se mi mezi ty dutohlavce a další kontrolu nechce, ale pokud se okamžitě nezdvihneš, tak přijdu jak o své záda, tak i o pracovní místo." Odpověděl nesmlouvavě a pokusil se ji ze sebe dostat sám.
„Udělám ti masáž." Prohodila nevšímajíc si jeho dalších důvodu a jeho snahy ji dostat pryč zdatně odrážela.
„Scamanderová slez a to okamžitě." Pohrozil jí naposledy, než zahájil atak velice lechtivých míst zrzky.
„Ne!" Stihla ho okamžitě zarazit, vyšvihla se do sedu a oboje ruce zarazila v pohybu. „S tebou není vůbec sranda." Zamrmlala, když zvážila své možnosti a nakonec se rozhodla kapitulovat. Při jejím pokusu o konečné vyhrabání se ozvala rána dopadající knihy na zem, která si musela přes noc ustlat někde na nohách mladé profesorky. Ta za to věnovala černovláskovi jeden nevinný úsměv a raději se odebrala do koupelny.
Svatá kouzla a svatá Minnie z přeměňování. Díky nedostatku času by se totiž nestihla jít převléct, no a jít v tom stejném co včera... to by u studentů určitě vyvolalo mylné myšlenky protkané bujnou pubertální fantazií. Jakmile byli oba konečně upravení, mohli se společně vydat na snídani. Ano, lektvarista si v hlavě stanovil takové pravidlo, že bude slečnu Scamanderovou doprovázet ke každému jídlu, aby si ji pořádně zkontroloval. Koneckonců ji všechny tyto starosti víc než dlužil.
„Seve?" Ozvalo se ještě dřív, než stihl zabrat za kliku. „Moc ti děkuji, že jsem tu s tebou mohla být." Dokončila větu, jakmile se k ní natočil a při velkém balancování na špičkách mu věnovala letmou, ale laskavou pusu na tvář. Nečekala na žádné jeho reakce a neohlížejíc se vyšla z kabinetu. Díky tomu propásla jeden malý, ale upřímný úsměv na Severusově tváři.
Snídajícím studentům se o pár minut později opět poskytl pohled na neobvyklou dvojici společně vcházející dovnitř Velké síně. To již nebylo tolik šokující. Co ale šokující bylo, byl obličej sklepního postrachu. Obvykle totiž každé ráno – a nepřekvapivě i celý zbytek dne – všem věnoval samé zlé, podmračené výrazy. To ovšem dnes se nic takového nekonalo. Ne že by se usmíval, to nehrozí! Ale vypadal poněkud odpočatě a nekonfliktně. I slečna profesorka dnešní ráno zářila plna energie. Přesně jak se obávala, že by ji mohl někdo díky stejnému oblečení podezírat, bujným fantaziím studentíků bohatě postačil jen tento zjev.
Celý den díky všem bohům utekl celkem rychle. Kate se neviděla jinde, než zahrabaná v přikrývkách s knihou v ruce a nějakým tvorečkem u sebe. Byla si vědoma toho, že se určitě nevyspí tak dobře, jako v něčí přítomnosti. I tak ale díky zahnaným chmurům vyhlídky na špatné spaní neměla. Proto ihned po velké večeři, při které na ni černovlásek dohlížel, zamířila do svých komnat. U skupinky čtyř zrzavých, jedné knihomolky a vyvoleného se díky nepřítomnosti růžové ropuchy zastavila a tiše oznámila, že je o víkendu bude všechny čekat u sebe v kabinetě.
Sotva se ale dostala ze sprchy a připravila černý čaj s knihou o ohrožených druzích draků, na okno jí stejně jako včera začala ťukat malá černá sovička. Na tváři se jí rozlil potěšený úsměv – aniž by to tušila – a zamířila ji konečně pustit dovnitř. Samozřejmě, že jí přichystala výborné pohoštění vlastní výroby. Jakmile na obálce se známým rukopisem uvádějícím její jméno zahlédla včerejší datum, trošku se zhrozila.
„Moc se ti omlouvám zlato, že jsi se tu musela dobývat tak dlouho." Povzdechla si hlasem protkaným lítostí a tvorečka omluvně pohladila. Sovičku to ale nejspíš nijak netrápilo. Bezstarostně zahoukala a mrkla na znamení, že je to v pořádku. To bylo pro Kate znamení, že se může konečně zahrabat do nějaké příjemné deky a počíst si již den starý dopis. Sovičce ještě před tím oznámila, ať u ní přespí a zavřela se v ložnici. Tentokrát si dokonce i zapomněla do postele přitáhnout nějakého nebohého hrabáka a plna nedočkavosti dopis konečně otevřela.
•
Ty jedna měnivá, zakrslá, otravná (věř tomu, že bych pokračoval dál, ale nesmím ztratit myšlenku) Scamanderová!
Nejprve, abych nezapomněl, ti odpovím na tvoji minulou otázku. Samozřejmě, že jsem se od Harryho již více detailů dozvěděl (ohledně školního případu, ale i něčeho jiného, o tom později). Já si jsem více než jistý, že bys obě alternativy zvládla bravůrně! Zaprvé, kdyby ti měla ta nechutná růžovka chodit do hodin, určitě by proti tvé výuce nic neměla! A zadruhé, v tvé nynější situaci, se nemáš čeho strachovat. Určitě to oproti ostatním není nefér a vím, že by si to ani nikdo nedovolil myslet! Naopak, všichni tady i v Bradavicích musí sednout na zadek, jak úžasně se ti vede! Rozeznat veritasérum? To neumí jen tak někdo! Neměj tedy pochyby, že by jsi to neměla zvládnout, nebo že by to mělo být pro ostatní nefér.
Proč a s kým jsi se na nějaký výborný oběd dostala, se raději ptát nebudu. Spíš ti nabídnu jeden společný, mnou vařený, nejlepší, který bys kdy v životě měla! Budu čekat na odpověď v příštím dopise.
Každopádně k současným věcem. Jsem tak neskutečně rád, že jsem si psaní dopisu odkládal až do dneška a ještě jej rychlo-sovou poslal! Nemysli si, že by se ke mně informace nedostaly od mého kmotřence a takovou věc bys před námi zatajovala! I když mám pocit, že to byla spíše zásluha Hermiony. Každopádně k tomu hlavnímu. První z věcí je, že tvému přítelíčkovi podle slov Harryho vyhazov nehrozí – to mě mrzí. Druhá, ta důležitější, se týká tebe samotné! Opovaž se ty jedna ženštino nejíst! Když si i Ronald (po vysvětlení Mii) všiml, že jsi pohublá, to už něco znamená! Máš jediné štěstí, že se nemůžu ukázat světu, to bys teprve viděla to hubování (vzkazované i od Remuse a Dory). Vím ale, jak moc jsem tě okouzlil a využiji svého neodolatelného šarmu. Musíš mi tedy slíbit, že se ve stravování polepšíš. Nemysli si, mám své bradavické špehy! Takže žádné podvádění. Jinak Merline přísahám, že ti budu každý den posílat balíčky s jídlem jako nějakému školáčkovi.
Doufám, že to bereš vážně, jelikož tu o tebe máme opravdu strach.
U nás žádné větší novinky nejsou, zdá se, že to mezi Remusem a Tonksovou začíná pořádně jiskřit a já si jako vždy užívám nudy, kterou mi tito dva dopřávají. Uklízím, zlepšuji se ve vaření – samozřejmě kvůli tobě, abych tě mohl pozvat na to výborné jídlo – a doháním četbu. Dokonce jsem včera dočetl jednu zajímavou knihu o zvířatech právě od jednoho pana Scamandera... možná ho znáš. Čekám tedy pořádnou pochvalu!
Pořádně jez, piš mi a nezapomeň na důležitou odpověď!
Okouzlující kuchař Sirius.
•
A tak si dívka zavrtaná v posteli tato slova několikrát za sebou pročítala. Nedokázala totiž uvěřit, že jí zrovna tento člověk bude kdy v životě přinášet štěstí.
Opět vás zdravím mí nejmilejší. Mám radost, že se vidíme u další kapitolky!
Nevím, co víc dodat, jedině vás poprosit o trpělivost v následujících dnech, jelikož nevím, jak moc budu stíhat.
Opět budu moc ráda za všechny komentíky a hlasy!
Užijte si krásně zasněžený víkend.
Zee ♡