Byla pátek 13. února a vzhledem k tomu, že jsme opravdu vážně dlouho nebyli nikde na chatě, Cal pronajal nějakou menší pro nás dva, Jess a Michaela, který měl mimochodem nově obravenou hlavu,( redheadka skončila a nastala opět galaxy éra) někde u nějaké sjezdovky nebo co (btw pátek třináctýho, bůů). Chtěli jsme je k nim, ale tam už byli Hoodovic rodiče, takže jsme s tím nic nezmohli. Měli jsme tam strávit celý pátek a co víc- sobotu, tudiž Valentýna (v sobotu večer jsme ale už měli jet domu, čistě pro info).
Vyjížděli jsme pomalu do takového prudšího kopce, jednu dobu jsme museli Caluma tlačit, protože jseho autíčko je něco jako angličák a vážně nyblo pravděpodobné, že by to vyjel sám. Zaparkoval na takovém malém plácku u sjezdovky (ale ta nebyla moc velká, přece jenom se tam ale pár lyžařů najde) a na bobech (ano, brali sme s sebou boby) jsme táhli věci po cestičce až k chatě, kde jsme měli bydlet. Byla to nádherná menší roubenka, dvoupatrová s velkým kamenným komínem.
"Tak jsme tady." vtrhl Calum dovnitř, když horkotěžko otevřel dveře. Měl ruce plné tašek a nešlo mu to zrovna nejlíp. I já se nemotorně dobelhala až k němu a rozhlédla se kolem sebe- wau. Skoro všechno bylo ze dřeva, v rohu stály kamna a tahle místost byla v podstatě takový malý obýváček. Nebudu moc tu chatu popisovat celou, je to vcelku zbytečné. V horním patře teda akorát byly pokoje dva, v každém byl jeden pár (ačkoli Mikey s Jess vlastně pár nejsou, ale vy víte, jak to myslím).
My spali v tom větším. Byly tam dvě postele vedle sebe a naproti další něco, jako postel. Místnost byla vytapetovaná haluzními tapetami (vytapetovaná tapetami, kdo by to byl řekl, co?) se spoustou slunečnic křičících zešil z nás, zešil z nás, zešil z nás. Kýč jak bič. Ale pořád to byl poměrně hezký pokoj.
(btw. taky jste si všimli, jak dneska furt něco cpu do závorek?:DDDD)
Michael nás hnedka vytáhnul na procházku. Odkdy začal ten člověk bejt tak aktivní? Procházeli jsme vyšlapanými cestami ve sněhu a obešli tak slušný kus lesa a zase zpátky k nám. Během tohodle "procházení" jsme dělali různé blbosti, koulovali se, sjížděli kopce po zadcích, lezli po stromech a rádoby bruslili po zmrzlých kalužích. Zima byla neuvěřitelná. Sníh byl tvrdý, zmrzlý, a i přes to, že ho byla velká vrstva-nikdo se nebořil, neboť to bylo tak ztvrdlé mrazem, že nám to ten sníh neumožnil.
Taky to vypadalo, že jsme tam sami. Respektive nikde nebyla žádná auta a lidi jsme taky nepotkávali, takže to bylo víc, než dosti pravděpodobně.
Když jsme přišli zpátky domu, zahřáli jsme se u roztopených kamen (teda jakože nejdřív jsme je museli roztopit, no) a uvařili si pro sebe hrnky horkého kakaa. To byla ta super zimní idylka. Sníh se z oblohy neustále sypal a pomalu se stmívalo. Teď jsme měli v plánu se teprve pořádně bavit.
Tím pořádně bavit bylo myšleno to, že jsme tam někde vyhrabali starou krabici plnou her a zahráli si Člověče nezlob se, vážně super cool hra, cosi budem povídat. První hru jsem vyhrála já, pak už to šlo z kopce. Vyhrával Michael, jednu hru i Jessica. A pak tu byl Calum.
"Aspoň mám štěstí v lásce." pronesl hrdě a mrknul na mě. Dali jsme si eskymáckou pusu a přitulili se k sobě, protože dlouho nikdo nepřikládal, takže se místností rozhostila zima, zas a raz. Nakonec teda Mike usoudil, že by mohl něco do těch kamen přihodit, tak se na to vrhnul.
Bylo něco kolem jedenácté večer, my už měli trochu něco připito a mě napadla myšlenka, že vezmem věci, na kterých se dá jezdit a půjdeme tam na tu sjezdovku, v těhle dobách už tam vážně nikdo nebyl, a tak jsme měli celý ten svah jenom pro sebe, totálně.
Ve sklepě jsme vyhrabali staré dřevěné sáňky, vypadalo to, že toho měli už dost naježděno, ty si přivlastnila Jessica. Já měla boby a Mikey si sebou přitáhnul takovou tu plastovou lopatu. Ladila mu s vlasama. Ta modrá, musím uznat, mu neskonale slušela. Calum odmítal jezdit, jako mladší takhle jednou najel na krtinu a rozsekal se- a to dost. Otevřená zlomenina. Byla jsem u toho; humus.
Stál tam a roztlačoval nás, kdykoli se chtěl někdo rozjet.
Největší zlo bylo vycházet ten kopec zpátky nahoru. Zjistila jsem, že moje kondička upadá, silně upadá. Většinou nás to vyhodilo na takovém skokánku uprostřed, takže cesta nebyla tak hrozná. Ale pak nastaly závody. Vyjeli jsme a všichni se zprvu odráželi rukama, abychom nabrali určitou rychlost. Na skokánku, kde jsme většinou vypadla jsem tentokrát udržela zadek na bobech a vyskočila poměrně vysoko a daleko, myslela jsem, že se poseru.
Tenhle pocit přetrvával dýl- nešlo brzdit. Nohy jsem vystrčila ven a chtěla je zarazit do sněhu, ae bylo to tak namrzlé, že to nebylo fyzicky možné. Ale nebyla jsem sama, přede mnou se snažil mrzdit lopaťák Mikey a pod Jess, které jela zamnou se ty sáňky pomalu rozpadaly, ale nakonec jsme všichni přinejmenším uskopojivě dopadli do sněhu až úplně dole na konci sjezdovky. Koukli jsme se nahoru a povzdechli si.
"Teď by se hodilo, kdyby byl ten vlek funkční."
"On je funkční, jenom teď není v provozu."
"Tak ho někdo zprovozněte!" zařval Mike a plácnul sebou.
"Myslim, že to asi ne." těžce jsem se zvedala. Za chvíli byli i otatní na ohách a před námi nejméně osm minut dlouhá cesta do kopce. Pomalými kroky jsme našlapávali před sebe a zrychleně oddychovali. Nohy nám po sněhu klouzaly, o to těžší cesta byla.
Jednu dobu už jsme vážně nemohli, byl to masakr. Fyzička na bodu mrazu. Jedu chvíli jsem nabrala druhý dech- asi na pět vteřin. Nakonec jsme ale zdařeně došli nahoru, únavou jsme padli do sněhu, obličejem pěkně napřed. Super předvalentýn.
"Vstávejte, vy lemry!"
okřikl nas pan JsemSrabATakStojimNahořeANadáváVámŘíkejmeTomuKompenzace.
"Sklapni, Hoode." vydechla Jessica a vstala.
"Tak si jeď taky, když my jsme lemry." dodala jsem.
"To zas ne."
"No vidíš, tak drž hubu."
Po chvilce jsme zase všichni vstali a já šla poskakovat kolem Caluma, aby šel jezdit taky.
"Ale nemám tady nic na ježdění."
"Pojedeme spolu na bobech."
"Co když tam jsou zase nějaký výmoly?"
"Nejsou, snad si pamatuju, kudy jsem jela, ne?"
"Co když ne?"
"Calume...." nasadila jsem vražedný pohled, ten ho většinou přiměje ke všemu.
"Fááájn." protočil očima.
"Tak jedem."
Sedl si jako první a já si sedla před něj, držel mě za boky.
"Kdo bude poslední, bere všem věci!" vykřikl. Odrazili jsme se a pustili se do dalších závodů. Byli jsme těžší, a to se prvně zdálo jako nevýhoda, opak byl však pravdou. Ke konci jsme nabrali strašnou rychlost, oba jsme pištěli. Ale co; vyhráli jsme. Poslední byl tentokrát Michael. Víte, co bych nechtěla?
Když jsme byli znova nahoře, chvíli jsme jen tak seděli a koukali. Z toho kopce byl úžasný výhled- všude všechno svítilo a vypadalo to božsky. O to krásnější byly ty hvězdy, co osvicovaly oblohu. Bylo jih nesčetně mnoho. A byly krásné.
"Asi už půjdem, ne? Je mi strašná kosa." navrhla Jessica, vstala a oklepala ze sebe sníh.
"Jo no." následoval ji Mikey. Udělal to samé a pomalu vycházeli směrem k chatě.
"Jdete?" otočili se na nás.
"My vás doženem." mávl Cal rukou. Dozvěděli jsme se, že už byl Valentýn. Strávili jsme na tom kopci jednu celou hodinu. Bylo půl jedné a krajinou panovala tma přerušovaná jenom světly lamp z vesnice tam dole pod svahem a hvězdami. S Calumem jsme si šli sednout na kotvy zastaveného vleku. Nebyly tak daleko od sebe. Pohupovali jsme se a povídali si.
Měla jsem pocit, že bych mu to měla říct. Říct mu, že Luke přitahuje a že se s ním snažím zase sblížit. Nechtěla jsem mu ublížil, ale prostě jsem to tak cítila. Pořád jsem se rozhodovala, jestli mu to mám říct, přece jenom- je Valentýn, to mu mám vrazit kudlu do zad?
Pak vstal a přišel ke mně. Jak stál a já seděla, obmotala jsem si nohy kolem jeho pasu. Od mě držel za boky a koukal se mi do očí.
"Strašně tě miluju, víš to?" šeptl.
"Vím." nemohla jsem říct já tebe taky, protože to tak nějak nebyla pravda.
"Ale nemohl jsem si nevšimnout, že pořád chceš být s Lukem." on začal sám? Tím se situace značně vylepšila.
Nevěděla jsem, co říct, tak jsem prostě jen pokrčila rameny a pokývala hlavou.
"Jestli se mnou nejsi šťastná, nemusíš se mnou být." začal se odtahovat, ale přitáhla jsem si ho zpátky.
"Jsem šťastná." nelži
"Vážně?" řekl to trochu nejistě, podle mě mu to prost muselo být jasné.
"Jo. Uznávám, vážně bych asi teď zase chtěla být s ním, ale.. Vím, že to nikam nevede a ty seš úžasnej člověk."
"Já věděl, že to, že začne u tebe zas bejt, se všechno posere."
"Luke za ni nemůže. On je s Katie, já už ho nezajímám. Měla bych to vzdát." sklopila jsem hlavu. On mi ji však ukazováčkem zase nadzvedl.
"Hlavně se kvůli němu netrap."
"Mám tu tebe." přitáhla jsem si ho blíž k sobě a políbila ho. Možná, že bych to vážně měla vzdát? O co se vlastně snažím? Vrátit se zpátky ke slavnému klukovi, co mě už zavrhl a navíc má holku? To těžko, Sandersová.
**
Ráno jsem se probudila (logicky), šmátla jsem rukou vedle sebe, a když jsem nikoho nenahmatala, rychle jsem si sedla a otevřela oči. Koukla jsem na mícto, kde spal Calum. Nebyl tam. Mrkla jsem na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Deset, výborně. V kolik jsem šla spát? Jak dlouho jsem spala? Bože můj. Ten bude pravděpodobně už dole s ostatními. Převlíkla jsem se a učesala, vyšla jsem na chodbu a zaslechla z druhého pokoje ještě chrápání Michaela. Uf a já si myslela, že jsem se probudila jako poslední.
Sešla sem schody dolu, byly úzké a šlo se po nich blbě, ale naštěstí jsem to všechno ustála a ocitla se dole.
"Neviděla jsi Caluma?" přišla jsem do kuchyně, kde Jess připravovala palačinky na snídani.
"Ne, myslela jsem, že ještě spí."
"A já myslela, že je tady." sakra kam by mohl zmizet?
Asi deset minut se ještě neukázal, už jsem jedla, když tu se ozval dusot a pak otevření dveří, poněkud násilné. Hood dorazil. Oklepal se a šel ke kamnům, aby roztál. Vystřelila jsem od stolu a šla k němu.
"Kde jsi byl? Víš, jak jsem se bála?" vyjekla jsem na něj. Byl úplně červený a strašně roztomilý.
"Promiň, vstal jsem dřív a jel dolu do města ti něco koupit, veselej Valentýn, lásko." řekl na jeden nádech a strašně uspěchaně. Pak vytáhl ruku, co měl za zády a v ní držel puget krásných rudých růží, mohlo jich být tak dvacet. Docela mainstream, ale super gesto. U ní byla ještě bonboniéra ve tvaru srdce, s oříškovou čokoládou, kterou miluju, značka Milka. Víte, jakou myslim, ne?
"Děkuju ti." objala jsem ho a vlepila mu pusu na tvář.
"Miluju tě." zašeptal mi do ucha.
Dojedli jsme snídani a zrovna zezdola přišlo ospalé modrovlasé koťátko Michael. Bože, on byl tak sladký, když byl ospaný. Vážně kotátko.
"Pět let." zamumlal.
"Pět let, co jsem na Valentýna sám. Jebat tohle všechno." promnul si oči a zívnul.
"Ale, dobré ráno." odpověděli jsme mu sborově, trochu mimo téma, ale odpověděli.
"Ale notak. Tak zavolej Megan? Ona si beztak myslí, že jste pořád spolu jako pár." navrhla jsem mu.
"Víš, že to není tak špatnej nápad?" přimhouřil jedno oko a ušklíbl se.
"Copak já měla někdy špatný nápady?"
**
Zbytek dne se mě snažili dostat na lyže, avšak marně, kolem páté jsme si sbalili věci a jeli směr Upton. Teda oni směr Westhield, ale vyhodili mě doma.
"Děkuju za super oživení půlkdy víkendu." děkovala jsem Calumovi pusou a loučila se s ním.
"Rozhodně. Užij si zbytek dne, zlato."
"O to se neboj." usmála jsem se a ještě jim mávala když mizeli na konci ulice, přesně tam, kde bydlí Luke. Jakpak ten se asi má? Zajímalo by mě, jak slavil Valentýna s Katie.
Přivítala jsem se s našima a pak se uvelebila v pokoji a na facebooku se drala kupou valentýnských statusů. Luke měl pravdu s tím, jaké typy lidí ho slaví, bylo to úplně přesně tak, jak to říkal. Pak jsem otevřela youtube, už tam bylo to video se mnou. Rozklikla jsem si ho a šla si číst komentáře
Stejně se k tobě hodí víc, než Katie
jste spolu cuteeee
choďte zase spolu, chybí mi lope
Otevři oči, Hope je mnohem lepší
Notaaaak, proč už spolu nechodíteee?? :((
Ty komentáře mi dělaly neskutečnou radost. Věděla jsem, že Luke se vyžívá ve čtení komentů pod jeho videi a doufala jsem, že ani teď tomu nebylo jinak. Třeba si to uvědomí, třeba je tu ještě šance pro Lope.
U nás v Uptonu sníh nebyl. Seděla jsem na posteli a koukala z okna. Sem tam kolem prošel pár držící se za ruce a já si představovala mě a Luka. To by bylo super. Na fb mi najednou vyjela zpráva. Od.. Luka?
L: nudim se.
H: ty neslavíš valentýna?
L: to slovo mi leze krkem, je fakt všude
H: soucítím s tebou, bratře.
L: pojď ven:D:3
H: nejsi s katie?
L: odjela včera na měsíc do lázní, docela v píči. neměl jsem ani možnost s ní slavit
H: to je mi líto. ale tak ven bych mohla:/:)
L: jo?:O
H: jo.
L: tak super. připrav se, já se stavim xx
H: tak fajn:)
bože ano ano ano anoooooo
Chtěla jsem vypadat co nejlíp, takže jsem vytáhla nejlepší kousky mého šatníku a namalovala se až mo pečlivě. A to všechno v docela krátkém časovém úseku. Do půl hodiny už někdo zvonil u dveří.
"To je Luke, půjdu ven, jo?" oznamovala jsem našim, mezitím, co jsem se obouvala, na odpověď jsem nečekala a otevřela dveře.
"Ahoj." usmála jsem se na něj. Vypadal božsky, dokonce víc, než božsky. Ale počkat; proč má kytaru?
"Ahoj." úsměv mi opětoval. Asi jsem se zamilovala- znova.
"Co ta kytara?" podivila jsem se a ukázala na ni.
"Kytara? Chci, abys to slyšela."
"Slyšela co?"
"Posledních pár týdnů, co jsem nenatáčel, jsem se zase věnoval psaní. Chci ti zahrát, co jsem složil."
"Aha." pokývala jsem hlavou, "a kam chceš jít?"
"Nevim. S tou kytarou se mi nechce nikam moc daleko. Táhnout to s sebou je takový... chápeš, ne?"
"Jasně." zasmála jsem se.
"Tak můžeme jít k nám, tam mi to zahraješ a pak ven, ne?" navrhla jsem.
"To nezní vůbec špatně, víš o tom?"
"Vim. Tak jdem?" pobídla jsem ho. Kývl a vešli jsme dovnitř.
Sedli jsme si na postel, byl hned naproti mně.
"Mám zatím jenom refrén a sloku, zřejmě bude asi poslední, ta sloka. Můžu?"
"Můžeš."
Torn in two
And I know I shouldn't tell you
But I just can't stop thinking of you
Wherever you are, you
Wherever you are
Every night I almost call you
Just to say it always will be you
Wherever you are
Bylo to nádherný
You can say we’ll be together someday
But nothing lasts forever
Nothing stays the same
So why can't I stop feeling this way
.
.
.
"Tak? Co myslíš?"
"J-je to skvělý." neměla jsem slov. Bylo to o nás?
"Vážně?"
"Lucasi chce se mi brečet. Proč seš tak dokonalej?" vypadlo to ze mě vážně nechtěně, přísahám.
"Nejsem dokonalej." zakroutil hlavou a smál se.
"Ne? To bych se hádala."
"Dost hádek."
"Dost hádek." zopakovala jsem po něm tiše.
Pak nastala taková ta trapná chvilka ticha. Ona nebyla tak trapná, spíš jako strašná tí, že nikdo z nás nic neřekl a jenom jsme si koukali do očí.
"Půjdem?" přerušil to zdánlivě nekonečné ticho.
"Jo." vstala jsem a šli jsme.
Před domem mě chytil za ruku a šli jsme na takové staré hřiště, občas si na něm v létě děti hrávají, ale přes zimu bývá opuštěné. Držel mě za ruku, bože můj.
Došli jsme tam a přišli k houpačkám. Smetli jsme z nich sníh a sedli si. Pozorovali jsme západ slunce- mlčky.
"Hope?" vydechl najednou. Znělo to starostlivě, možná i trochu zoufale..
"Ano?" čekala jsem, co z něj vypadne.
"Promiň, mám strašnou potřebu, strašný nutkání to udělat." vstal z houpačky a přicházel ke mně. Myslela jsem si, že teď vytáhne zbraň a zastřelí mě, nůž a podřízne mi hrdlo nebo tak něco..
"Udělat c-" nedořekla jsem to. Místo vraždy mě políbil. Jeho rty se přisály na ty moje a oba jsme si to užívali. Tak strašně mi chyběla chuť jeho rtů. Tak strašně mi chyběl on. Tenhle Valentýn je top.
_____________________________________
TAKŽE
DNESKA JSEM CELEJ DEN STRÁVILA PSANIM ULTRADÍLU PÁČ VY SI TO ZASLOUŽÍTE
DÍKDÍKDÍK
ZA VŠECHNO:DDD
tenhle díl věnuju Snowflake♥♥
jinak juuj
líbil se vám aspoň?
jinak je to oficiálně to nejdelší, co jsem kdy napsala
a asi co kdy napíšu:DDD
taky si to užijte
miluju vás
strašně si vážim všech vašich komentářů.
prostě jste top
to je asi všechno
čistě pro informaci, tenhle díl má 2756 slov, když jsem ho dopisovala.
takže asi konec:DDDD
už
danke, vaše Elíí xx