heyhey || 5sos

9.- Halloween 3/3

"Co teda ještě chceš za tu půlhodinu stihnout?" ptala jsem se ho, jakmile se uklidnil.
"Já nevim, navrhni něco ty, já to tady neznám."
"Ale tys chtěl jít ven." 
"No jo no.." poškrábal se na hlavě.
Pak mi zase zapípal telefon, zase Mikey.

Viděl jsem to.. VŠECHNO! 

Víte, u něj člověk nikdy neví, je to můj nejlepší kámoš, přece by mi neudělal něco hnusnýho, na druhou stranu, je to dost dobrej akamrád i z Calumovy strany... Tohle nedopadne dobře.

"Nějaká moc oblíbená." řekl Luke, když jsem zase vyndala telefon.
"Ha, neřekla bych."
"To ti píše ten tvůj kluk, nebo co?"
"Né, kámoš."
"Jasně... Kámoš." kývnul hlavou, zvednul obočí a usmál se.
"Jo, kámoš!" strčila jsem do něj.
"Nech mě!" strčil do mě taky.
"Hej, kašli na to, jdem si někam sednout." navrhla jsem.

Nakonec jsme šli do parku, sedli jsme si na lavičku a užívali si přírody.. projednou.

Měla jsem pocit, že asi zmrznu. Trochu jsem to přecenila a kožená bunda byla dost málo. 
"Je ti zima?" zeptal se mě s trošinku vyděšeným výrazem.
"Né, v pohodě."
"Nelži mi, vždyť to na tobě vidim. Celá se klepeš." začal si sundavat tu jeho světle šedou Horsefeathers mikinu, která vypadala extrémně teple.
"Prosimtě nech toho, já to vydržim, stejně za chvíli jdu."
"To mě nezajímá, nehodlám pak vašim vysvětlovat, žes umrzla."
"Já fakt nepotřebuju mikinu."
"No a co? Já taky ne." řekl finálně a přehodil ji přeze mě. A abych pravdu řekla, bylo to asi to nejpohodlnější, co jsem na sobě kdy v životě měla. A voněla úžasně, po něm. 
"No tak díky, no." usmála jsem se a on se svým "Za nic." udělal z jednoho obyčejného dne zase ten nejlepší.

"Víš, vidim tě teď potřetí v životě, ale mám pocit, že tě znám celou věčnost." řekl Luke a nenápadně mi dal ruku kolem krku. Vážně opravdu nenápadně.
"Já na tom nejsem jinak." 
"Jsem rád, že jsme se potkali, Hope."
"Jo, i já." usmívala jsem se a zase měla pocit, že se rozletím štěstím na tisíc kousíčků.
"Ale teď..." začal a mě trochu zamrazilo.

Došlo mi, co má ten magor v plánu, když vytáhl zase ten jeho mobil. Už to začínalo bejt vážně děsný.

"HeyHey! Tady je Luke a další random vloooog s kámoškou Hope!" namířil mobilem na mě. Fajn, tohle by stejně jednou přišlo.  Zamávala jsem do objektivu a řekla jenom suché Ahoj.
"Takže proto, že jisté děvče mi přechozí video smazalo, jsem nucen to natočit znova, žejo?" podíval se na mě a tak děsivě vykulil oči."
"Ehm, jo, jasně." kývla jsem a smíchy jsem zase nemohla, byl tak vtipnej, když se na mě kouknul a celkově v tom videu ze sebe vždycky dělá největšího ichtyla.
"Právě jsme ve Westshieldu! Wooo!" zařval a tu ruku, kterou měl volnou zvednul do vzduchu. Páni, on to snad řekl i dobře.
Pár chvil ještě něco říkal, ale já ho ani nevnímala, teda jako jo, ale ty řeči ne.  Pak dodal jeho záverečné "Čusík!" a zakryl objektiv rukou, jako to měl ve zvyku vždycky na konci videa. Tentokrát mě poprosil, abych to udělala s ním. Bylo mi ctí, ale zároveň- to mě jako fakt uvidí tolik lidí? Jenom odběratelů má 178 000.
"Neboj, není to nic hroznýho." mrknul na mě, když si všimnul mojí nervozity mezitím, co ťuknul na Nahrát video.

"Hele Lukie, fakt jsem si to užila, ale já už budu fakt muset." začínala jsem vstávat z lavičky, sundala a vrátila mu jeho mikinu a prozváněla taťku, aby pro mě přijel. 
"Lukie, tak mi ještě nikdo neřek.."
"Mě se to líbí, takže ti tak budu řikat."
"Achjo, fakt už dýl nemůžeš?" 
"Fakt ne." 
"Tak nic no. Počkám tady, až pro tebe ještě táta přijede, neva?" 
Ne, strašně mi vadí, že můj crush se mnou chce bejt co nejdýl...
"Neva, díky." usmála jsem se.

Postavili jsme se ještě ke stromu u cesty a vyčkávali příjezdu taťky. 
"Já ti chci ještě jednou poděkovat. Jsem ráda, že jsem tě taky mohla poznat jako normálního člověka a ne jako toho kluka za kamerou."
"No vidíš. A já zas na chvíli zkusil ten normální život, nebo jak se tomu řiká..."
"A jakej máš názor na ten normální život?"
"Chci to zkusit provozovat častějc, dát si třeba teď na podzim pauzu od Youtubu a taky trochu vnímat ten svět kolem sebe, najít si holku, poznat nový lidi a trochu i v tý škole máknout."
"To je dobrej nápad." kývla jsem.
"Nějaký ty části toho budou asi horší, ale co už.."
"Ty se s tim určitě popereš." zazubila jsem se.