heyhey || 5sos

74.- Osudová

(guys jsetli máte nějakou fav smutnou songu, pusťte si ji, mě se žádnou nechce hledat, abych vám ji hodila do médií :'DDDD)

"Nemůžu uvěřit, že ses zase vyspala s Calem!" řval na mě Luke. Já zas nemůžu uvěřit, že jsem se mu sama přiznala.
"Zase? S tím jsem ještě nespala."
"Víš ty vůbec, jak moc jako děvka zníš?"
"Já nevim, kdo mi tady zbouchnul kámošku."
"Vždyť to už je stará kapitola.." mávl rukou.
"Stará kapitola?! Stará kapitola? Děláš si ze mě prdel? Šukali jste tady spolu, není to pomalu ani tejden, na MOJÍ posteli!"
"Naší." opravil mě.
"Ne, mojí." opravila jsem ho nazpátek.

"Sakra Sandersová, už mě fakt sere jak chrápeš s každym. Jednou to udělám já a jsem ten špatnej." cekl protivně. On zase pil? Střízlivý takhle nikdy nemluvil.
"Jenže tohle je něco jinýho, Lucasi!"
"A neřikej mi do píče Lucasi!" rozmáchl se a shodil pár věcí ze stolu vedle něj.
"Budu ti řikat jak chci. A teď mě pěkně sereš! Že ty sis něco dal?" nedalo mi to se ho nezeptat. 

"Jenom trochu." sklopil hlavu.
"Takovýho tě vůbec neznám, co se to s tebou stalo?" zakroutila jsem hlavou a podívala se mu do očí. Oči nás obou už se dávno leskly slzami, jenže teď by ani ty nejprůhlednější slzy nevyjádřily tu lítost.

"Se mnou nic. To jenom tys mě stáhla dolu." otočil se zády ke mně a já žasla.
"Nechce se mi věřit, že jsi právě řekl to, co jsi řekl."
"Ani mně. Ale je to pravda."

Tohle mě tam mrzí. Tak sakra mrzí. Hádka s ním byla jako kudla v zádech a další argumenty byly jakoby se ta kudla zarývala hloubš a projížděla mi kompletně celým tělem.

"Bež si radši za Calumem. Nebo Mikýskem. Ty dva věděj, jak ti udělat dobře, očividně. Tak na co bych tu byl já, žejo.."
"Co to řikáš, Lukey?"
"Jo najednou jsem zase Lukey, jo?"
"Hele jestli hodláš bejt takovejhle, pak to pro mě nemá smysl."
"To je to, o čem tady mluvim, jsem ten Luke, co když se napije, je úplně jinej."
"A spí s holkama." já prostě musela něco dodat, úplně to k tomu vybízelo.

"Ale ty s klukama spát můžeš, žejo? U tebe je to dovolený! Ty seš andílek, co ať udělá cokoli, je to jen pro dobro planety!"
"Přestaň na mě takhle řvát!"
"Nepřestanu!"
"Okamžitě přestaneš!"
"Ty mi nebudeš řikat, co mám dělat!"
"Pokud vim, seš to právě ty, kdo u nás bydlí. Taky tě můžu lusknutím prstu udělat zase bezdomov-"

plesk 

Nedořekla jsem větu, nemohla jsem, zastavil mě. On mi dal facku? Dělá si prdel? Vzápěztí jsem se na něj ublíženě podívala a rozbrečela se. Tohle nebyla ani tak fyzická, jako spíš psychická bolest. 

Chytla jsem se za tvář, která mi docela zrudla, vyběhla jsem ven z pokoje a před barák, naši byli zrovna na nákupu myslím a Ash venku, takže ty se nestarali. Sedla jsem si na schody před vchodem a brečela. To, že jsem tam seděla v krátkym triku v mínus pěti mi v tu chvíli bylo úplně ukradený. Za sebou jsem slyšela kroky. Byla jsem si stoprocentně jistá, že jde za mnou. 

"Hope, přísahám, že jsem ne-"
"Nech mě na pokoji!" zařvala jsem přes ulici a těžce vzlykla.
"Promiň mi-"
"Ne!" nenechala jsem ho dokončit jedinou větu. Teď by se hodila třeba pistole, jedna rána pro něj a pak jedna pro mě. 

Sedl si vedle mě. Taky brečel. Bylo zvláštní ho vidět v tomhle světle. Položil mi ruku na stehno, ucukla jsem.

"Nešahej na mě!" okřikla jsem ho,
Už mu asi došlo, že ho nenechám nic říct, takže jen beze slova sklopil hlavu. 

Tahle hádka se podle mě stala osudovou.

"Takhle to dál nejde." vzlykla jsem znova.
"Chceš se rozejít?" hned věděl, kam tím mířím. 
Kývla jsem.
"Já tě vážně nechtěl uhodit." přitiskl se ke mně, klepala jsem se zimou.

"No jasně. Ale co už. O to vlastně vůbec nejde. Vždyť se podívej, furt se hádáme."
"Protože ty seš prostě ... holka na rozdávání."
"Líp jsi to říct nemohl." mysela jsem to vážně, fakt mě skvěle popsal. Vstala jsem, protože mi byla kosa, jakože vážně hodně, zalezla jsem dovnitř a namířila jsem si to do horní koupelny, která je prostorově větší, zamkla jsem se a kecla si na zem s další mohutnou vlnou pláče.

"Hope otevři, ještě se můžem nějak domluvit." no ne, že by vystřízlivěl?
"Ne." cekla jsem a zezadu hlavou uhodila do dveří.
"Hope!" z toho řvaní už trochu chraptil a bylo to zastraceně sexy, musím uznat.

Začal lomcovat s klikou, ale oba jsme věděli, že je to marné.

Vyndala jsem ze skřínky žiletku a chvíli si ji prohlížela. Pomohlo by mi to? Pomohlo by to něčemu jinýmu? Odlehčilo by to situaci? Za pokus nic nedám. Rozmontovala jsem ji a do ruky si vzala jen tu ostrou část. Přejela jsem s ní po ruce a cítila, jak se dostává hloubš a hloubš. Jako když otevřete flašku s minerálnkou a zasyčí to. Trochu bych to tak porovnala, prostě že ta všechna psychická bolest unikla ven.

Udělala jsem jednu čáru, druhou, sykla jsem bolestí.

"Hope sakra tak otevři ty dveře!" dál se rval s dveřma a já přestala. Jo, bylo to fajn, ale od popisu emařů jsem čekala, že to bude lepší. Rychle jsem utřela nějaký ty kapky krve na umyvadle a dávala žiletku zase zpátky dohromady, pohodila jsem ji do skřínky tam, kde byla předtím a všimla si, jak moc jsou ty rány vidět. Sakra. 

Odemkla jsem a v tu chvíli se do dveří vyřítil blonďák.

"Co to děláš?"
"Nic." 
"Nic?"
"Jsem... zklamaná."
"Ale ty si to zasloužíš!"
"Já už na to sakra nemám!" dupla jsem.
"Tak proč to sakra děláš, když víš, jak nás to pak oba raní?"
"Já nevím. V tom momentu mi to přijde super."
"Tak to seš fakt vadná."

Otočila jsem se. Nemohla jsem se na něj dívat už ani vteřinu. Přišel ke mně a položil mi obě ruce na ramena. 

"Ukončíme tohle trápení." zašeptal mi do ucha. To bylo přesně to, na co jsem celou dobu čekala, když to řekne. A teď to tu bylo. A bolelo to víc, než by kdokoli řekl. 

"U- ukončíme?" vydala jsem ze sebe
"Hope já se s tebou rozcházím."

_______________________________________________

holky

pardon

strašně se omlouvám

já fakt dva dny nevydala díl

a cejtim se strašně

:'DDDDDDDD

jinak tady vám to vynahrazuju

lávuju vás :D

díky za 25K

jste fakt skvělý

jinak mám dotaz :DDD

napište mi do komentů, jestli jste #teamLope #teamCope or #teamMope :'DDD

#temHashe okamžitě ignoruju :'DDDDDDDDDDD

ne ale teď srsly

snad se vám díl líbil :'DD

kdyžtak dejte vote or smthng

já se s vámi loučím, zatím páčko a danke, vaše Elíí xx