heyhey || 5sos

21.- Příjezd

Radši jsem Luka odtáhla hnedka do hotelu. Neměla jsem chuť to s ním moc rozebírat, ne teď. 
Další ráno už byl v pohodě, jenom ho bolela hlava. Ani jsem se nedivila...

"Řekneš mi něco k tomu včerejšku?"
"Jako co?"
"Nechápu, jak sis to mohl nechat líbit!"
"Ježiš, myslíš Domi? Byl jsem na sračky,jak jsem se měl bránit?"
"Vy jste všichni stejný. Všichni stejně bezmocný, když se ožerete. Tak si to přiznej, líbí se ti."
"Bože můj ne! Jak tě něco takovýho mohlo napadnout?"
"To poznám, ne?"
"Ne."
Vlastně jsem mu ani nemohla nic vyčítat- protentokrát. Přece jenom jsem se vyspala s nejlepším kámošem. 

"Nebudeme se hádat, ukázalas jí, že to nikam nevede a hotovo, ano?"
"No jo." protočila jsem očima. 

Teď jsem měla ještě větší nechuť k tomu jít na tu blbou akci. Ale musela jsem. Přece bych ho tam nenechala samotnýho. No, "samotnýho".

Byla jsem v zákulisí a kecala s tou normální částí youtuberů, byla jich strašná spousta. Jenom při pohledu na Dominnie se mi chtělo blejt. Měla přelepený obočí nějakou náplastí, chuděrka.
Luke byl zrovna na pódiu a něco říkal, já ho neposlouchala, zakecala jsem se s Lessie, cosplayerkou. 

Tahle část není nijak zajímavá, takže bych teď s dovolením přeskočila na část, kdy jsme jeli domu.

"Nebudu s ní sedět v jednom kupé. To by jinak musela proletět oknem a projet se po kolejích." namítala jsem.
"Ale notak, hodina tě nezabije."
"Mě ne. Ale já zabiju ji."
"Hope." podíval se mi přímo do očí a nadzvednul jedno obočí.
"Lukey." dala jsem ruce vbok.
"Fajn, sedneme si jinam." protočil očima.
"Díky." vlepila jsem mu pusu na tvář a popadla svoji tašku. Zrovna jsme stáli na nádraží a náš vlak přijížděl. 

Nasedli jsme do prázdného kupé a Domi se přisrala k nám, teda spíš k Lukovi. Jenom jsem na něj koukla a on hned věděl.
"Ehm, jedeme s Bryanem a prostě tady chceme víc místa, nemyslíš, že....?
"Jasně, já si sednu támhle na zem." naštvala se a odklapala si na podpatcích ven.
"Děkuju." usmála jsem se na Luka a po chvíli Bryan fakt přitáhl. Sedla jsem si vedle Lukeyho, abych mu udělala víc místa a opřela si hlavu o Lukovo rameno. Měl na sobě tu světle šedou tlustou mikinu, kterou jsem milovala. 

Měla jsem radost, že jsme dojeli, měla jsem klid od toho chaosu a hlavně od tý svině. 
"Zlato, asi tě zklamu, ale já na tohle prostě nemám. Nejsem zvyklá na tolik lidí a prostě asi budeš muset jezdit beze mě." začala jsem, když už jsme dojeli na nádraží. Ještě jsem to ukecala na to, že u nás Luke přespí. Mamka je hodně tolerantní žena. 

"Chápu, že ti to asi nesedí, ale já tam fakt někoho potřebuju. Pak příjdou lidi jako Dominnie a víš, co se pak děje."
"No tak snad víš, co máš dělat, ne?"
"Potřebuju tě jako bodyguarda." uchechtl se. 
"Tohle není sranda. Já se fakt nasrala." řekla jsem ale i přesto se usmála.
"Jako nebudu tě nutit, ale když budeš dělat problémy, nebudu se s tebou srát, hodim tě někam do kufru a odvezu tě s sebou."
"Ty seš fakt idiot." smála jsem se.
"A proto mě přece tak miluješ, ne?" zazubil se na mě.
"Ha. Ty seš vážně dost namyšlenej." 
"Další z důvodů, proč mě miluješ." zvednul obočí a nasadil ten rádoby arogantní výraz.
"Úplně bezhlavě." křikla jsem a trhla hlavou, pak jsme se políbili a rozhodli se, že domu půjdeme pěšky, ačkoli jsme táhli bágly s věcma. Logika level Huke... Nebo Lope... Nebo nevim, jak bych náš ship nazvala.

Najednou mi začak vyzvánět mobil. Kdo jinej by mohl volat, že jo...

"Ahoj." ozvalo se z telefonu.
"Ahoj." odpověděla jsem.
"Nechceš ven?"
"No, vzhledem k tomu, že právě jdu domu s taškou velkou jak sloní prdel a jsem s Lukem, tak nevim hele."
"S Lukem? On u vás spí?"
"Hmm." souhlasně jsem zamručela.
"Aha. No tak nic. Pozdravuj ho." začal zase trochu smutně.
"Budu. Hlavně buď v kludu hej." 
"No jo, no.." 
"Vzponeň si na to video."
"Spíš na to po tom, na to se myslí líp."
"Mikey!"
"Joo, promiň. Tak zatim." zněl zas po hlase mnohem líp. Achjo.
"Ahoj." típla jsem to a mobil dala do kapsy.

"Michael?" otočil se na mě Luke.
"Jo."
"Co chtěl?"
"Jestli nejdu ven."
"Ne, nejdeš." řekl a chytil mě kolem pasu.
"Taky, že ne." zasmála jsem se. 

Došli jsme domu a začala jsem Luka představovat našim. Táta si to nemohl odpustit.
"Tebe my už dávno známe. Řekl bych, že naše Hope tě zná líp, než ty sám." zazubil se a vzal mě kolem ramen.
"Tati!" bouchla jsem do něj. Všichni se tak trapně smáli.
"No nic, mi půjdeme nahoru, měli jsme náročnej den. Tak zatím!" vzala jsem ho za ruku a táhla po schodech nahoru. Jo utíkat od problémů, to by ti šlo, Sandersová. 

Přišli jsme do mého pokoje a Luke rozhlížel všude okolo. 
"Máš to tady hezký." kývnul hlavou a sedl si na postel.
"Díky." zaculila jsem se a vzala si do náručí Bessie a začala se s ní vítat.
"Jé, ten je krásnej." prohlásil Luke.
"Krásná." opravila jsem ho.
"Pardon." zasmál se.
"To má asi po paničce." dodal po chvilce.
"Ale notak. Přestaň, budu jako rajčátko." zaksichtila jsem se.
"Hmm, rajčátko a cukříček.. Zajímavá kombinace." zamyslel se. Nebo spíš dělal, že přemýšlí. 
"Co by z toho asi vzniklo?"
"Já nevim. Tak to pojď zkusit." přišel ke mě a začal mě líbat. Bylo to skoro stejný jako předtim, to byla jenom nešťastná náhoda, nebo spíš nehoda. Ale co bylo, to bylo a já se tím nehodlám zaobírat.

Rozepnul si mikinu a přistáli jsme spolu na posteli. Ta už toho taky dost zažila. Ještě, že byla tak velká. Co bylo dál snad ani nemusím detailně popisovat. 

Pokud si pamatuju správně, hned po všem jsme usnuli, byli jsme z celýho toho dne vyřízený a víc spánku nám prospělo. 

_____________________________________

Ahooj :D
Další dílek vám přináším a k tomu i omluvu, že teď asi nebudou vycházet tak často :D
Je to znát i na ději, kterej čim dál tim víc ubírá na zajímavosti a díly délkou už taky moc neoplývají :D
Řeknu to jednoduše- docházej mi nápady :'DDD

Nicméně víte, co po vás chci- vote, comment nebo tak :D

Tak zatím páčko, vaše Elíí xx