heyhey || 5sos

75.- Kráva, co si ho nezaslouží

Pryč. Všechno bylo pryč. Jedna věta. Jedná posraná věta.

"Lukey, to-"
"Ne. Jdu pryč. Tohle už mě nebaví."
"Lukey prosím, přece ještě-"
"Ne!" okřikl mě, až mi přeběhl mráz po zádech. 
"Nebudu tady s tebou už ani minutu!"

Přišel do pokoje a vytáhl svoji tašku. Začal si balit věci, házel ledabyle svoje oblečení dovnitř a pak tu tašku finálně zavřel. Popadl ji a nemotorně dodupal až ke vchodovým dveřím, kde na sebe hodil bundu. Doběhla jsem ho a natáhla po něm ruku.

"Přísahám, že už to víckrát neudělám!"
"To jsi říkala i předtím."
"Notak! Musíš mi věřit!"
"Teď," nadechl se, přerušil veškerou svou činnost a podíval se na mě s kamenným výrazem ve tváři, "právě teď jsem tě přestal mít rád, Hope."

Zabouchl dveře. Byl pryč. Úplně pryč. Propukla jsem v pláč. Vyběhla jsem schody nahoru a vlítla do pokoje, chtěla jsem si lehnout do peřin a brečet. Taky jsem to málem udělala, jenom na posteli ležel ten debilní tučňák. vzala jsem ho a vzteky do něj začala drápat nechtama, udělala jsem na něm spoustu děr a trhlin. Máchala jsem tam sebou na posteli a rvala se s obrovskou plyšovou vzpomínkou na Luka. Sen každý holky. 

A pak jsem udělala to, co jsem plánovala. Kompletně celá pod peřinou jsem tlumila svoje i tak hlasité vzlyky do polštáře, který jsem pevně svírala. 

Pak jsem zvenku slyšela zvuky. Přijíždějící auto, bouchání dveří, otevírání vchodových dveří, zaboucnutí, hlasy. Naši přijeli domu. 

"Hope! Pojď nám pomoct s odnášením!" přijeli z nákupu, většinou už bývám dole, odnáším věci a při tom kontroluju, jaký mňamky mi koupili. Tentokrát jsem si jen zamručela a převalila se na druhý bok.

"Hope notak!" ozval se protivnější hlas.

Za chvíli bylo slyšet dupání po schodech. Teď si vyslechnu jak jsem hluchá nebo něco v tom smyslu.

"Pojď nám pomo- Co se stalo, proboha?" vyjekla mamka, když mě viděla, teda spíš neviděla, když jsem byla celá pod peřinou. 

Zamumlala jsem něco, čemu jsem nerozuměla ani já a odkryla se. Musela jsem vypadat jak živá mrtvá. Opuchý oči, červenej nos, neschopna normálního slova,..

"Zlato, co se děje?" pohladila mě po vlasech.
"Je pryč." smrkla jsem a zabořila hlavu do polštáře.
"Proč? Vy jste se rozešli?"
Kývla jsem hlavou, díky další intenzivnější vlně pláče jsem zas nemohla mluvit.
"To je mi líto, beruško." vzala mě a objala, přičemž mě konejšivě hladila po vlasech. Objetí bylo fajn, jenom by se mi teď hodilo od někoho docela jinýho. 

**

Další dva dny jsem netrávila jinak. Byla neděle a končily prázdniny,to znamenalo můj návrat do reality. Kde byl Luke? Nikdo neví. Kde jsem byla já? V pokoji. Místnost, ze které už jsem víc jak 50 hodin nevylezla. Buďto jsem spala, nebo jsem brečela. Ani jsem pořádně nejedla. Jednu chvíli mě napadlo zase zkusit žiletkovou metodu, ale nakonec jsem usoudila, že je to moc mainstream a nic bych z toho neměla. Už takhle mám na zápěstí pár jizev. 

Někdo zaťukal na dveře. S doměním, že je to mamka a její výchovný kecy o tom, jak bych se měla najíst jsem otráveně protáhla "hmm, pojď sem," a převalila se na druhý bok, směrem ke dveřím, abych na ni viděla.

Ale byl to Ash. V bratrské náladě. Přišel za mnou a sedl si na kraj postele.

"Vážně se chceš chovat takhle?"
"Jak jinak." protočila jsem očima.
"Jako dospělej člověk, Hope, tak se máš chovat."
"Vždyť nejsem dospělá." zamumlala jsem a zase se před světem obránila pomocí peřiny.
"S tímhle přistupem taky ani nikdy nebudeš." uchechtl se. 
"Ty mi tak řikej něco od dospělosti." nebyla jsem si jistá,jestli mi je tam odtud vůbec rozumět.
"Já ti chci jenom pomoct. Seš moje ségra, myslíš, že mě to taky neštve? Luke byl fajn týpek a tys vypadala spokojeně."
"Jenže jsem kráva, co si ho nezaslouží."
"No jasně. Koukej se sebou něco začít dělat. Zejtra je škola a ty vypadáš, jak kdybys teď vylezla z hrobky."
"Já vim. K čemu to? Už nepotřebuju bejt pro nikoho hezká." 
"Tak to jsem jakože neslyšel."
"Ale notak. Něřikej, že nemám pravdu." plácla jsem sebou a ten krypl mě začal šimrat.

"Přestaň!" začala jsem se.. smát. 
"Ne, dokud nezačneš bejt zase normální Hope!" smál se taky a převalil se na mě. 
"Seš malej otravnej skrček, víš to?"
"Jsem jenom o rok mladší než ty, víš to?"
"No a co, stejně tě nesnášim, víš to?"
"Vim." vyplázl jazyk a trhnul s peřinou.

"Padej z mýho pokoje." vykřikla jsem po chvíli a strčila do něj. Spadl.
"Ty svině! Za to se ti pomstím." skočil zpátky a znova mě začal lechtat.
"Táhni už fakt do prdele, Sandersi!" odstrčila jsem ho znova a se smíchem pozorovala, jak se nemotorně zvedá z podlahy.

"Už jdu.. ale udělej sakra laskavě něco se sebou, jo? Nebo na tebe pošlu policajty!" pohrozil ukazováčkem, když stál ve dveřích a pak finálně odešel. Nezavřel.

"Ty dveře maj kliku!" zařvala jsem po něm a šla je zavřít. Cestou k nim jsem prošla kolem zrcadla. No jo, fakt jsem vypadala úděsně. Asi bych se sebou- ale hovno. Nemá to cenu cokoli dělat, když už je pryč. A i sebemenší myšlenka na něj mě zase rozbrečela. Měla jsem pocit, že se rozteču, jako, odkdy má člověk tolik slz? Myslím, že bych za těch pár dní naplnila tak pět plaveckejch bazénu.

Takže od dveří jsem zase pálila do postele a brečela dál. Tahle příjemná chvilka s Ashem byla jenom moment. Dostavení smíchu na pár minut. V porovnání s brekem tak 1:30000. I tak to bylo fajn.

Měla jsem už dokonce sílu vstát z postele a zavřit dveře, tak jsem si řekla, že už bych rovnou mohla zkontrolovat mobil. 5 nepřečtených zpráv na fb. Super.

C: Ahoj, nemáš dneska čas?:3

M: Chyběj mi ty časy, kdy jsme spolu trávili každej den. Pojď se mnou dneska někam
M: ale neignoruj mě:((

N: Hope je mi fakt líto, co se stalo. Chci, abys věděla, že mě to vážně mrzí a taky že si to malý nechám vzít, ačkoli to nedělám úplně ráda, ale prospěje to věci ze všech stran. Mám tě ráda xx

C: Hopeeeee jsi taaam? 

Takže nic. Nic tak zajímavýho. Oddechla jsem si a podivila se nad zprávou od Nicole. Čas nemám a ignorovat budu. Následovala další depresivní hodinka, tentokrát za doprovodu hudby ze sluchátek.

__________________________________

ahoj ahoj ahoj :D

asi jste si všimli, že aktivita klesá :/

je mi to líto, ale už to není co to bejvalo :D

navíc teď řešim problémy s kompem -_-

dejte vote nebo koment, lávuju vás a tenhle díl věnuju Sany_Bieber, je skvělá ♥♥

(btw tu fotku v médiích jsem dělala sama, na 2 verze, druhou mám na tumblru:D a tahle je strašně rozmazaná:((()

to je asi vše, zatim páčko a danke, vaše Elíí xx