jílku, zas tě to popadá.
řežu dvě žíly tenuře,
neboť má tři.
ocúny nad našim hrobem usychaj,
a lilie zapomínaj,
že jsou ze zlata.
zas mě to napadá, drahý modřenče.
ty srho, jsi zbraň, ty zbabělče!
v kruštíku schovaný,
v narcisu hledá sám sebe,
kouká se na mě jak na krásku.
psárka, co viděla nebe.
běhej okolo hyacintů,
k ničemu ti to nebude.
bojínku, bojíš se?
řemenem proti řemenatce,
ty zbabělče,
proti květině...
legenda hlístníků praví,
že topí se v kořenech bledulí,
a že vraní oko ho nemine.
ČTEŠ
bláznova poezie
Poetryjsme umělci. ztracené duše v bloudící v řádcích. jediná možnost, jak náš můžeš najít, je poezie. básně, povídky. myšlenky sepsané na papír. city které nám drásají duši. chceš to najít a ponořit se do světa bláznovy poezie? 19.12.2020 - 7. poezie 19...
