bláznova poezie

sen

půlnoc.
a každou noc je to stejný,
vzbudí mě tlukot vlastního těla
a pot na jeho povrchu.
každý den,
kdy jsem tě chtěla,
zdá se mi sen.
furt dokola.
že na mě čekáš v kavárně pod oknem,
pokuřuješ marlboro,
zapalovač s jelenem.
já ti donáším lungo,
a ty mě napínáš úsměvem jako tenkrát
za domem kultury,
před našim polibkem.
nemůžu pomalu ani stát,
ale vím,
že je to jen jedna šichta
a já to musím dodělat.
a vím že tam sedíš a že na mě čekáš,
a vím že zas to bude jen o těle
a že v tomhle nebude změna,
ale úplně vždycky se probudim dřív,
než skončí moje směna.