ničíš mý srdce zavázaný otakárkům.
že prej je miluju trochu moc,
že kvůli tomu pro moje oči den je noc,
že tak moc jsem zaslepená.
nemyslím si to.
vlastně's to nikdy napřímo neřekl.
ale přemýšlíš nad tím.
protože kdykoliv mluvím o motýlech
začneš prokrucovat pohled na druhou stranu,
pro zchlazení dáváš mi horkou vanu,
a z mého domu vylítneš k ránu.
výčitek kvůli lásce k motýlům mraky
a v srdci nám necháváš ránu.
možná to nemělo být zlý,
vím, že jedinej důvod tý nenávisti
k mý závislosti
bylo to,
že s motýlama mezi mraky
by chtěls ty
vyletět taky.
PS.:
miluju otakárky.
neber mi je, nejsou tvý.
s nimi jsem svá,
s tebou jsem tvá.
YOU ARE READING
bláznova poezie
Poetryjsme umělci. ztracené duše v bloudící v řádcích. jediná možnost, jak náš můžeš najít, je poezie. básně, povídky. myšlenky sepsané na papír. city které nám drásají duši. chceš to najít a ponořit se do světa bláznovy poezie? 19.12.2020 - 7. poezie 19...
