Tell me reason why..

Part #12

Musel na nás být úžasný pohled.

------

Po snídani, jsem Kris oznámil, že si půjdu lehnout a bez otálení jsem se vydal zpět do pokoje.

Jakmile jsem vešel dovnitř, padl jsem na postel. Chvíli jsem jen tak ležel s rozhozenýma rukama a bez jakékoliv myšlenky v hlavě, kterou bych se měl zabírat, jsem se líně koukal na bílý strop.

Nevěděl jsem n co myslet a byl jsem líný o čemkoliv přemýšlet.

Sprcha.

Po tomhle slovu, znějící v mé hlavě, jsem se zvedl a třemi rychlými kroky jsem došel do koupelny. Nebylo to tam nijak vychytané, jako zbytek domu a místnost neobsahovala ani žádné zbytečné vymoženosti. V útulné místnosti, posázené bílými dlaždicemi stala v rohu jednoduchá sprcha, naproti dveřím umyvadlo, s mojí skromnou hygienou a v zákrytu dveří stál záchod.

Jedním krokem jsem byl u sprchového koutu a už jsem ze sebe shazoval oblečení.

Vlezl jsem pod sprchu a nechal jsem na svoje tělo dopadat oteplující se kapky vody.

Vymáčkl jsem si do ruky šampon a koupelnou proletěla vůně kokosu. Rychle jsem si vetřel šampon do kůže, spláchl ho vodou a vylezl.

Omotal jsem si tělo ručníkem letmo na sebe pohlédl do zrcadla a vyšel z koupelny.

"O.. Bože."

Na posteli seděla Kris, rudá až za ušima a rukama si zakrývající výhled na mě. Tomu jsem se musel uchechtnout, ale přesto jsem se vrátil zpět do koupelny.

"Hele.." ozval jsem se,"nechtěla by jsi třeba odejít a počkat přede dveřma.."

Nechal jsem otázku vyznět do ticha a doufal že pochopila.

Odpovědí mi byla malá rána a Krisino tiché zaskučeni, jak si pravděpodobně narazila nohu o prádelník, a konečně zavření dveří, doprovázené tichým mumláním.

Když už jsem byl zpátky v koupelně alespoň jsem si vyčistil zuby a nějak si prohrábl mokré vlasy.

Pořád jenom s mokrým ručníkem okolo pasu jsem vyšel z koupelny, nečekajíc, zr bt někdo mohl v pokoji být.

“No ty vole další." vypadlo ze mě, přičemž jsem měl chuť si omlátit hlavu o zeď. Nebo ji spíš omlátit dotyčnému 'vetřelci', tlemící se na mojí posteli.

--------

P.a. - Takže, další díl zase o trochu dýl než jsem slibovala (a pořád krátkej, ačkoli se snažím donutit se psát delší), ale aspoň něco.
Tímto se vám vážně srdečně omlouvám, že to teď bylo tak trochu přeházený, ale jak jsem vám dávala vědět měla jsem teď trochu osobních problémů(které, jako skoro každé problémy, nikdy nezmizí), ale to nejhorší už je za mnou.

Celkově vám mockrát děkuju za reads, votes a komentáře, a budu ráda když se k téhle slátanině (čímž myslím celou povídku) jakkoliv vyjádříte. Upřímně budu ráda i za negativní ohlas, aspoň by mi někdo řekl, jestli dělám něco špatně..

Btw, tak nějak jsem chtěla začít s novou povídkou, která byla něco úplně jiného než je tohle, ale nejdřív si ji rozepíšu na papíry nebo do počítače ať nezačnou přidávat zase něco, co mě v půlce přestane bavit a nebudu vědět co dál. Ale nevím co z toho nakonec bude, tak si toho moc nevšímejte. :)

Jestli jste dočetli až sem, hluboce se vám klaním!!

No nic, zase kecy delší než díl, takže Ádié!
-Sxx