Tell me reason why..

Part #2

"Destire" vydechl těžce.

Zalapala jsem po dechu, kterého se mi dostávalo jen velmi málo a zamrkala jsem. Ještě o krok jsem ustoupila, ale jakmile jsem to udělala můj vlastně zachránce, popošel o dva kroky blíž. Ve chvíli kdy ode mě stál asi jen metr, jsem konečně měla možnost si ho prohlédnout. Byl.. No zkrátka byl mi povědomý. A nutno říct že byl taky moc pěkný, hnědé vlasy, sportovní postava, vysoký. Nádherné hnědé oči orámované tmavými řasami na mě udiveně,ale s náznakem úlevy hleděly. Na tváři se mu vyloudil nepatrný úsměv, se kterým ke mne opatrně natáhl ruku, čekajíc, až mu gesto opětuji, což se stalo jen pár okamžiků poté. Očividně si oddechl a upozornil mě, že už musíme jít, díky čemuž jsem si uvědomila že budova je vlastně pořád v plamenech. Mlčkya s vytřeštěnýma očima, jsem se podívala na, pro mě ještě pořád neznámého. Rozešel se pryč a vzhledem k tomu, že mě ještě pořád držel za ruku, mě chvíli táhl za sebou, ale po chvíli jsem se vzpamatovala a zrychlila jsem tempo. Právě jsme prošli dveřmi vedoucí do jídelny, a já jsem zpozorovala že u umyvadla někdo stojí.

"Dylane!" vykřikl další muž a vrhnul se neznámému, za kterým jsem se doposud krčila, okolo krku. Dylan, jak jsem nyní zjistila, pustil mou ruku, a muže také na oplátku objal.

"Tohle je ta Dawsnová?" kývl hlavou směrem ke mě. Dylan se, jakoby si znovu uvědomil, že stojím za ním, otočil, s lehkým úsměvem na tváři mě jednou rukou objal a posunul více před sebe.

"Ryane, tohle je Destire." ukázal na mě a prohrábl si hnědé vlasy, " Destire, Ryan." s ukázal na muže přede mnou, jenž mě skenoval zelenýma očima. Přikývla jsem a se strachem v očích jsem pohlédla na ruku, která mi byla nabízena. Když jsem nijak nereagovala, Ryan svou ruku stáhl zpět k tělu, a pokynul nám at jdeme za ním. Na chvilku se otočil ke dřezu, a podal nám mokré kapesníky, přičemž si také jeden vzal a přitiskl k puse. Dylan mě znovu vzal za ruku, a rozešli jsme se k východu. Náš tichý odchod přerušila obrovská rána, při níž jsem sebou trhla a stiskla Dylanovi ruku.Ta budova se za chvíli zbortí!

Vyděšeně jsem pohlédla na Dylana a Ryana, kteří mi zděšený pohled opětovali. Rozešli jsme se, tentokrát svižnějším tempem. Zem po které jsme šli, se začala otřástat. Zastavila jsem se.