Tell me reason why..

Part #5

Sakra.

Zalapal jsem po dechu. Zajíknutí se mi sotva podařilo zadržet.

Naskočil jsem a z úst se mi vydíral přidušený výkřik. Ruka, která neuvěřitelnou rychlostí vystřelila zpoza klece, mě teď pevně držela za nohu. Ryan si mě všiml, ve vteřině byl u mě a pomáhal mojí nohu dostat z něčího sevření.

Jakmile se nám to podařilo, klekl jsem si na kolena a snažil se prohlédnout skrz tmu uvnitř klece, abych viděl kdo je uvnitř. Pořád jsem se přibližoval, protože jsem stále nic neviděl. Ryan s Destire si už hleděli svého a prohlíželi si ostatní klece a cedulky na nich. Už jsem byl obličejem asi deset centimetrů od klece, když se proti mě něco obrovskou rychlostí vyřítilo. Úlekem jsem přepadl na záda a s vytřeštěnýma očima zíral jak se zachrastěním osoba narazila do části klece, u které jsem ještě před chvíli klečel. S bolestným úšklebkem ve tváři se na klec lepil muž, jen nepatrně připomínající člověka.

Když si všiml mě, ležícího na zemi a jen tupě na něj zírajícího, znovu se vrhl proti mě, jakoby si ani neuvědomoval, že ho od toho, aby mi nehty rozsápal hrdlo, dělí klec. Po tupém nárazu se mu obličej z znovu zkřivil do bolestné grimasy, ale oči mu pořád hořely po mé smrti.

Nechal jsem Ryana, pomoct mi se znednout, a pohlédl jsem na Destire. Otřeseně stála proti mě a ústa si kryla rukama, aby ji z nich nevyšel nějaký nežádaný zvuk. Letmo jsem se na ní pousmál, jakože je mi fajn. Protože to nepřesvědčilo ani mě samotného, věděl jsem že to nepřesvědčilo ani jí

Zhluboka jsem se nadechl, a postavil jsem se pevně na nohy. Prošel jsem za stálého podepírání Ryana mezi ostatními klecemi, ze kterých ještě pořád visely ruce umazané od krve a špíny.

Ve prostřed prostoru za klecemi stál kovový stůl plný papírů a různých záznamů. Nad stolem se kývalo poblikávající světlo, což celé místnosti přidávalo na děsivosti.

Přešel jsem ke stolu a oči mi zakotvily na jednom jménu. Trhl jsem rukou a nenápadně dostal složku pod triko. Prudce jsem se otočil na Ryana a Destire. "Pojďme odtud vypadnout."

---------
p.a. - Vážně se omlouvám, že jsem nepřidala díl už v pátek, ale až teď , ale mám toho vážně moc. Pořád se učím, mám sporty, a do toho jsme ještě začali s mojí třídou zkoušet na předtančení na ples. Takže vážně pardon lidi :).

- Jinak jste vážně úžasní! Přes 100 reads! Vážně vám moc děkuju!!
Ale byla bych i radši kdyby jste mi tu nechali nějaký ten vote. Moc by mě to potěšilo:).
- Hope you like it.-Sxx