Tell me reason why..

Part #13

“No ty vole další." vypadlo ze mě, přičemž jsem měl chuť si omlátit hlavu o zeď. Nebo ji spíš omlátit dotyčnému 'vetřelci', tlemící se na mojí posteli.
-------

Povzdechl jsem si, a zatímco Ryan zády ke mně chytl záchvat smíchu, hodil jsem na sebe alespoň nějaké to oblečení. Posadil jsem se na postel vedle Ryana a s pozvednutým obočím jsem se s vážným výrazem díval na Ryana, jak se snaží uklidnit se. Sice mi trochu cukaly koutky, ale zvládl jsem nedát to na sobě znát.

„Dobře.“ Konečně začal, „chtěl jsem s tebou mluvit o tomhle.“ máchl rukama okolo sebe, „Respektive o celém tomhle domě. Není to totiž ani můj dům, jako dům, patřící státu a …“

Nenechal jsem ho domluvit.                           

„Tohle patří státu?! A to mě a Destire jenom tak necháš tu bydlet? Vždyť nás chytí!“ chrlil jsem na něj jednu otázku přes druhou. Zarazil mě prudkým pohybem jeho ruky před mým obličejem.

„Hej! Uklidni se, kámo… Nikoho nechytí, protože ačkoli to nechápu, tenhle barák jsme ještě s pár dalšíma lidma našli, vyřadili kamery… Nikdo o nás neví. Tohle patro asi dřív patřilo někomu trocu výš postavenýmu, takže tu moc lidí nebývá, ale jak už jsi si pravděpodobně všimlul ségra sem leze kvůli tý plazmocvce celkem často.“ Uchechtl se.

 Zatímco mi dal menší pauzu na vstřebání informací, zadíval se Ryan na čistě bílou zeď v pokoji, která musela být vážně zajímavá, protože mě nevnímal, ani když jsem mu mával rukama před obličejem. Až když jsem do něj šťouchnul, probral se a pokračoval.

„S námi je tu asi patnáct dalších lidí, kteří jsou v nižších patrech, jelikož jsme vás nechtěli dát rovnou mezi cizí lidi, ale jelikož ty už tu normálně funguješ a Destire už je taky vzůru,“ jakmile si všiml, že jsem pootevřel pusu, abych něco řekl, Ryan mě jen krátce utl rukou a pokračoval, „rozhodli jsme se s ostatními, že ty co tu dřív bydleli, sem dnes nastěhujeme zpátky a rovnou tě s nima seznámíme. Hlavně s Riley, ta je tu docela důležitá, lidí jí poslouchají…“

Na chvilku se odmlčel a zamyslel se, jak zpracovat následující věty. Olízl si rty, a chvíli očima putoval po místnosti, než promluvil.

„Musím tě připravit na Macka, ten už se na vás dva dost těší. Je dost zbrklý, takže se ho hned nelekni, ale jinak je přátelskej a je to hodnej kluk. Má nějaký psychický problémy, tak na něj nebuď moc hrr.“ Zatímco vysvětloval, divoce gestikuloval rukama, až omylem drknul do lampičky, stojící na nočním stolku.

Z urovnávání světla zpět na stolek, ho vyrušilo zaklepání na dveře. Do pokoje nakoukla Krisiina hlava a s jiskřičkami ve smaragdových očích a vyhledala v místnosti Ryana.

„Všichni už čekají, aby se mohli vrátit nahoru, Bro.“ Byla jediná věta, kterou vypustila z úst, přičemž potom jen čekala, jaký odpověď se jí dostane.

Ryan po mě hodil tázavý pohled, kterým se pravděpodobně ptal, jestli už jsem připravený. Ačkoliv, kdo by byl že jo, jsem připravený ani zdaleka nebyl, jsem oběma pokýval hlavou na souhlas.

P.a.-
Vážně se moc omlouvám, že jsem část nepřidala během týdne, ale k počítači jsem se dostala až teď, abych ji mohla přepsat, so here it is:)
Btw, moc vám děkuji za překonání 1K reads! Moc si toho cením, a když jsem to zjistila začala jsem skákat po pokoji jako magor :D
-Hope you like it:)
-Sxx