Oheň Magie [POZASTAVENO]

Kapitola 4.

Strach, který mi nedovoloval mluvit, mě měl lapenou ve svých spárech. Koukala jsem před sebe na káď, ve které jsem málem usnula a byla duchem zcela nepřítomná. Nevěděla jsem, co se to stalo. Okamžik, kdy se Cat v ruce objevil plamen ohně, který se několikrát proměnil a nakonec ve finální podobě fénixe se rozplynul u stropu. Cat dále bušila na dveře a něco říkala, ale slova mi splývala a vůbec nezněla jako slova. Najednou, jako by se ve mně cosi zvrtlo, jsem se rychlostí blesku vymrštila do stoje a lehce zavrávorala nestabilitou.

Ze strachu se stal vztek a mé emoce se mísily stejně rychle, jako těhotné ženské před porodem. Chtělo se mi řvát na všechny strany a rozbít všechno kolem sebe. Druhá část mě - ta více vystrašená - se chtěla jen schoulit do klubíčka a zalézt si do jednoho ze čtyř rohů koupelny. Bylo mi na nic. Chtěla jsem odsud pryč, ale byla jsem i zvědavá. Chtěla jsem odpovědi na své nevyřčené otázky, na které mi odpověď mohl poskytnout jen někdo odtud.

Byla jsem zoufalá a naštvaná. Přecházení po malé koupelně oproti obrovské šatně mě po chvíli omrzelo. Vztek vyhrál nad strachem a převládal v mé mysli. Zmocnil se vlády a vytěsnil vše, kromě nenávisti na tohle místo. Kdybych tady nebyla, mohla bych být doma s bráchou a mamkou. Larry by nám vyprávěl, co se všechno stalo na misi, ze které se právě vrátil. Ale hlavně bych netrčela tady. Nemusela bych řešit, jak se odtud dostat. Nemusela bych si lámat hlavu s tím, jak se budu chovat, jestli budu dostatečně přesvědčivě hrát roli nováčka nebo snad naštvu jednoho z těchto lidí, kteří umí očividně ovládat oheň.

Vztek mě ovládl a já popadla džbán z černého porcelánu se zlatými květy, který jsem hodila naproti mohutným tmavým dveřím. Nebyl tak lehký, jak jsem myslela, protože byl až po okraj napuštěn vodou. Džbán se roztříštil na malé kousky a voda se rozprskla do všech stran. Já jen ztěžka oddechovala. Byla jsem vyčerpaná ze všech těch informací a dění kolem sebe. Sesunula jsem se vedle umyvadla a snažila se postupně uklidňovat.

Někdo do dveří prudce kopl a já jen zvedla pohled. Hlava mě bolela z mého bídného pitného režimu a já se tu bolest snažila potlačit daleko do pozadí. Dál jsem seděla na studené dlažbě, která mne příjemně chladila.

V ruce jsem držela jeden střep ze džbánku a prohlížela si ho. Boty jsem měla mezi střepy a rozlitou vodou. Zbytky z nádoby byly všude kolem mě a já chtěla následovat spánek do růžové říše snů, kde bych hodila všechny problémy za hlavu. Pomalu jsem přivřela oči a ozvala se další rána.

Někdo zřejmě zanadával u dveří, které povolily, ale ten hlas byl tak daleko ode mě. Zdálo se mi, jako kdyby na mě někdo volal, ale bylo to tak daleko. Někdo se mnou prudce zatřásl a já nepříjemně na dotyčného něco zamumlala. Zavřela jsem oči úplně a poslední, co si pamatuju, byly něčí silné paže, které mě zvedly.

Můj vysněný spánek nebyl tak dlouhý, jak jsem si ho představovala. Někdo se mnou opět třásl a já - ač nerada - otevřela svá zelená kukadla, která mnoha lidem připomínala temný les. Svůj nehezký a naštvaný pohled jsem věnovala Lucasovi, který se nade mnou skláněl.

„Nech mě spát," oči jsem zavřela a přetočila jsem se zády k němu. Uchechtl se, ale jen tak se nevzdal. Strhl ze mě peřinu a já byla na to tata v sedu. Věnovala jsem mu další ze svých škaredých pohledů a chtěla jsem si jít zpět pro svou životní lásku - peřinu.

„Dělej, musíme na výcvik," otočil se ke mně zády. Přetáhl si přes hlavu tmavě červenou halenu a já si teprve uvědomila, že tady přede mnou celou dobu stál jen do půl těla.

„Dej bacha, ať nemusíš bradu hledat někde na zemi," uchechtl se a obdařil mě svým úsměvem, který mě měl zřejmě odzbrojit. Já na jeho doporučení přestala zírat a zavřela pusu. Opět se otočil a ustlal si postel, která byla naproti té mé. Já se zatím snažila propálit díru do jeho zad a sama vstala.