Setkání

551 44 3
                                    

„Dobré ránko, jak jsme se vyspali?" chechtal se. „Haha, moc vtipný." zvedal se ten druhý z gauče. „Kdyby jsi mě nechtěl znásilnit, nemusel by jsi spát na gauči Minnie." pokračoval se smíchem Han. „Já tě varoval abys mi tak neříkal!" řekl rozespale. „Jako jak? Dítě?"
„JEN POČKEJ!" zvedl se Min a začal honit Hana po celém baráku. Jenže Han narozdíl od Minha necvičil.

Hanův POV

Už nemůžu. Musím se někam schovat. Vyběhl jsem asi po páté schody a utekl do koupelny. Jenže Min mě viděl. PROČ TA KOUPELNA NEMÁ ZÁMEK!? Min měl mnohem větší sílu než já, takové to přetahování o dveře, bylo opravdu krátké. Rychle jsem po čtyřech dolezl k rohu sprchy a sedl si tam. „Ale ale... " Min vešel za mnou do sprchy a trochu se sklonil. Své ruce opřel o stěny a já neměl kam utéct. Teda.. Skoro. „Nějaká poslední slova?" šklebil se Min. „Jo. MĚ NEDOSTANEŠ!" zakřičel jsem a pustil na Minha vodu. Než se vzpamatoval stihl jsem utéct zpět dolů po schodech. Čekal jsem, že uslyším dupot ale ono nic. Přestal jsem se schovávat. Stále nešel. Po chvíli jsem to vzdal, hlad mě přemohl. Třeba ho přiláká vůně mnou připravené polívky... z pytlíku.

Hezky jsem prostřel stůl. Už jen hůlky a hotovo. „Minnie?" zavolal jsem. Pořád nepřišel. Dostal jsem strach že se mu něco stalo. Otřel jsem si ruce do utěrky a už chtěl vyrazit když v tom se tu zjevil. Jen s ručníkem okolo pasu. Ztuhl jsem. „Co je? Když už jsi mě namočil tak jsem se osprchoval."
„A proč jsi se neoblékl?" řekl jsem stále stuhlý. „Aby ses měl něco dívat." zasmál se a usedl ke stolu. „Tak to ne, nebudeš tu semnou jíst polonahý." bráním se. „Proč? Myslíš to kvůli tomu že je to neslušné nebo protože by jsi se stále díval na mě a nedokázal jíst."
„To je jedno." nemá cenu se s ním hádat, má pravdu. „Už jez, bude to studené." pobídl mě. Kdyby jsme nevstávali na oběd třeba bych udělal k snídani něco lepšího. „Už se těšíš až uvidíš rodiče?" po chvíli zeptal se. „Asi jo."
„Vidím to nadšení." řekl ironicky
„Já mám jen strach."
„To je normální, ale uvidíš že to bude dobré."
„Snad jo."

Authors POV

Když oba dojedli. Min sklidil stůl a nádobí. Han zatím pobral věci.

„Tak kudy?" zeptal se Min, když seděli v autě. Han mu to nastavil do navigace a vyrazili. Mohli letět letadlem ale Min nemá rád výšky. Ne že by měl fóbii, spíš se mu dělá pořád zle. To co by trvalo 2 hodiny letadlem jeli ty dva 14 hodin.

Oba byli nehorázně unavení. Když dorazili na místo, byla už půlnoc. Han nalezl staré klíče a začal odemykat, dveře však nebyli zamčené. „Hannie!" ozval se ženský hlas. „Mami! Ty jsi na mě čekala? To jsi nemusela." Ji začal objímat svoji mamku. „Jasně že musela, co bych to byla za matku!?" pobídla ho dovnitř. Za ním se hrnul Min s kufry. „Moc mě těší, já jsem Hanova mamka." hned ho přivítala. „Já jsem Minho, Lee Minho." podali si ruce. „Běžte se vyspat, musíte být určitě unavení a ráno nám povíš Hannie tu důležitou věc. Uh- Minnie, nevadí když ti tak budu říkat?" ptala se. „Ne, vůbec ne." odpověděl Min. „No chtěla jsem ti říct že bohužel budeš muset spát s Hanniem, my tu nemáme víc ložnic." odpověděla. Min se jen pousmál. „Nebude."

Odešli nahoru a po krátké sprše šli spát.

Ráno~

„Hannie? Zlatí, už je ráno." probouzel Min svého přítele. Han otevřel oči a protáhl se. „Dobré." řekl a šel si vyčistit zuby. Potom ještě zalezl k Minhovi. „Ty si zuby čistit nebudeš?" optal se. „Víš, já už je mám vyčištěné, jsem oblečený, dokonce jsem byl i na snídani. „Co? A to jsi mě tu nechal spát!?"
„Když ty jsi byl tak roztomilý."
„Ah, ach jo." Han vstal a začal se hrabat ve skříni. „Můžeš prosím odejít? Chci se převléct." řekl. „Proč bych měl, snad spolu jsme no ne?" protestoval stále sedící Min. „To sice ano, ale mohlo by to přijít rodičům divné."
„Máš v plánu jim to vše říct. Prostě se nevymluvíš Hannie." šklebil se Min. Ji si povzdechl a začal si pomalu sundavat triko. Min si myslel že se budou ještě dohadovat ale pak už ho nebude trápit a odejde, jenže Han to neudělal a teď tu Min sedí celý červený.
Han k němu stál zády. Styděl se. Sundané triko hodil na křeslo vedle postele, vyhrabal pak jiné a oblékl si ho. Nakonec si začal sundavat kalhoty. Ty spadli na zem. Han vysunul šuplík zabudovaný ve skříni aby si vzal boxerky. Než je však stihl nasadit, cítil jak Min k němu přistoupil. Objal ho ze zadu a začal mu líbat krk. Jedna z jeho rukou které měl na Jiho břiše se posouvala níže. „Ne Minnie, tady ne. Prosím." ne že by se to Hanovi nelíbilo ale byl by radši kdyby jim nehrozilo aby je jeho rodiče načapali. „Ani nevíš Ji... Jak strašně těžké je se kolem tebe ovládat." zašeptal mu do ucha Min, pak se odtáhl a odešel z pokoje. Hanovi bušilo srdce. Chvíli ještě jen tak postával, nakonec se rychle oblékl a šel dolů nasnídat se.

„Dobré ráno Mamko." řekl sedajíc si ke stolu a předstírajíc že se nic nestalo. „Ráno? Spíš odpoledne, prospal jsi půlku dne."dala ruce v bok. „Hups. Hm kde je Min? On není dole?" ptal se Ji. „Nevím, naposledy jsem ho viděla když tě šel vzbudit." odpověděla.

Minhův POV

Musel jsem hned pryč. „To snad není možný tohle!" ječel jsem sám na sebe do zrcadla v koupelně. „Proč je Han tak AHHHH." snažil jsem se dostat všechny nečestné myšlenky z hlavy. „A ty bys mohl taky povolit. Teď tě není potřeba." ječel jsem i na bouli co se vyrýsovala přes kalhoty. Po nějaké té chvíli přemýšlení nad svojí babičkou aby můj problém opadl jsem z té koupelny vylezl a sešel dolu za ostatními. Jo, jo já vím, nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.
Všichni už seděli u stolu. „Tak tady jsi, už čekáme jen na tebe!" řekl Hannie. Došel jsem k němu. „Kde jsi byl?" šeptal na mě. „Byl jsem vyřešit jeden problém co jsi způsobil." pošeptám zpět. „Co?" nepochopil. Odtáhl jsem od něho a naznačil mu očima který problém jsem myslel. „Aaah, myslíš ten za který si můžeš sám protože jsi neodešel." provokoval. „Já jsem chtěl odejít... po chvíli. Ty jsi se začal převlékat." zamračím se na něj. „Ale já ti neřekl ať si stoupneš za mě, líbáš můj krk, hladíš mé břicho a-" říkal to pomalu a s pěkně prohnaným úšklebkem. Přesně jsem věděl co chce aby se stalo. Kopl jsem ho do nohy pod stolem. „Au!" jekl, ale já měl jiný problém. Moje babička. Moje babička. Moje babička. Moje babička. Ono to nezabírá! Ještě se sedíme u stolu. „EHEM." ozvalo se odkašlání. Já úplně zapomněl že tu jsou i jeho rodiče. „O čem jse si tak špitali?" zeptala se Hanova mamka. „O NIČEM!" vykřikli jsme oba. „Jooo jasně." sjela nás nevěřícným pohledem. „Tak co se tu tedy děje." konečně promluvil Hanův táta. Hannie se nadechl a začal. „Mami, tati.. Já - " podíval se na mě. Já se díval zpět s pohledem který jasně říká ty to zvládneš, jsem tu pro tebe. Han jen kývl a pokračoval. „Mamko, taťko já.. Jsem gay a tohle je můj přítel.

My Perfect? LifeWhere stories live. Discover now