Zase ty, Weasley?! ✔️ FW

Epilog ☆

~O 19 let později~

Koukala jsem se na své dvě ratolesti. Běhaly po zahradě a nahlas se smály. Nádherný smích, ten mají po otci. Starší chlapeček, Nicholas Phoenyx Weasley a jeho mladší sestřička Laila Cassiopeia Weasleyová.

Dívenka má ohnivě rudé vlasy, zatímco její bratr uhelně černé. Oba mají zelené oči a pihovaté nosy. Chlapec má o něco bledší kůži.

Ze zadu mi na rameni přistála čísi teplá dlaň. Vzhlédla jsem a uviděla svého, usmívajícího se muže. Naše děti jsou nádherné po něm.

"Už jsou tady, půjdeš je přivítat?" zeptal se.
"Jistě. Lailo! Nicku! Pojďte přivítat tety a strejdy. Pak si můžete jít s ostatními zase hrát" zavolala jsem na děti. Okamžitě se vydali mým směrem a jako velká voda proběhli celý dům.

"Strejdo Rone! Strejdo Rone!" volala Laila.
"Ale kdopak to je? Snad ne, moje nejoblíbenější Weasleyová!" roztáhl mladý muž ruce a vzal do náručí malou holčičku.

"Teto Ginny! Máš pro mě tu knihu?" vrhl se Nick k zrzavé ženě. Ta se jen usmála a vytáhla z kabelky knihu Famfrpál v průběhu věků. Chlapec si ji nadšeně vzal, poděkoval a utíkal za ostatními.

"Ahoj všichni! Dáte si něco? Kafe, čaj, bábovku? Cokoliv na co máte chuť!" vykřikovala jsme jako nějaký obchodník. Všichni si samozřejmě něco přáli, tak jsem se vydala do kuchyně. Po chvíli přišla Beth.

"Tak jak se máš, Emmy? Co táta a Vera? Jak se mají?" navázala konverzaci.
"Mají se dobře, Finn si našel práci a slečnu, takže jsou šťastní i za něj" prohlásila jsem.
"A co ty? Co George a děti?"
"Tak znáš to, je to práce ale i potěšení. Za týden odjíždíme na Maledivy, tak snad nám bude Merlin přát" sdělovala mi Bethy.

Stále je to moje nejlepší kamarádka. Ale nesmím na to moc myslet, protože mi to vždycky připomene Lennyho. Také byl můj nejlepší kamarád.

Sice je to už 19 let ale stále někdy truchlím nad jeho ztrátou. Zemřel jen kvůli mě, chránil mě. Přijde mi to strašně nefér a proklínám se za to do teď.

Bethy mi pomohla všem odnést to, co si objednali. Sedly jsme si k velkému zahradnímu stolu za ostatními a zapojily se do konverzace.

Devět malých divokých dětiček běhalo po zahradě a já byla se svými přáteli a milovanými. Právě v těchto chvílích jsem byla šťastná.

"Tak Albus, Rose a Nick už jedou v září do Bradavic. Ten čas ale letí" prohlásil Harry. Ano, také jsem tomu nemohla uvěřit.
"Zajímalo by mě, v jaké budou koleji. Mají největší možnost do Nebelvíru a Zmijozelu. Ale také to může být úplně jinak" prohlásila Hermiona a napila se čaje.

Zamyslela jsem se. Ano, to je pravda.

Co bude v budoucnu nikdy nikdo nevěděl, nikdo to stále neví, a také nikdy vědět nebude.

☆ ☆ ☆

Omgg, nemůžu uvěřit, že tenhle příběh končí :( Strašně moc mě bavilo ho psát. Ale doufám, že i když jsem ho dopsala, nespadne do hlubin Wattpadu a nadále ho budou lidé číst :) Chci vám všem poděkovat za to, že to čtěte. Velká podpora od vás. Děkuju <3 No nic, see you soon u nového příběhu s Poberty. Mějte se pěkně a užívejte život. A taky přeju předem pěkný Vánoce ;)

Přepínám, Kate<33