Teror na zahradě

JOSEF SPEJBL - speciál

Byla to záhada. Byla tak nevinná, tak čistá. Přece ale bylo mým posláním zkazit všechny její sny, zkazit všechnu tu radost, kterou v životě měla. Když jsem poprvé zahlédl její růžové tváře, plné červené prokrvené rty a modré oči s jiskrou, věděl jsem, že pokud jí budu muset ublížit, ublížím i sám sobě.

Odbila desátá hodina večerní a já věděl, že je můj čas, abych začal konat své poslání.

Před očima se mi najednou objevil velký rodinný domek. Seděl jsem na střeše jakéhosi altánku naproti stavení. Vtom se rozsvítilo světlo v jenom z oken v druhém patře.

V okně se objevila překrásná dívka s modrýma očima. Tvavě blond vlasy měla stažené do rozcuchaného drdolu. Vážně to bude tak těžké.

O rok a něco později...

Zavedl jsem jí až sem, do mého sídla. Chybí mi už jen kousek a dosáhnu úspěchu, chybí jenom pár minut, pár vteřin. Ten kluk to ale celé komplikuje. Kdyby sem nepřišel, mohlo už být po všem. No nevadí, jen se budu muset vypořádat i s ním. Otevřu dveře, ale ani jeden z nich není připoutáný ke zdi. Když naje...

Už jsem nic necítil. Jen plameny uvnitř těla. Poslední co jsem zaslechl, byl mně velice známý hlas. Můj syn Hurvínek.