Teror na zahradě

A zahradě

O jeden rok později

Už uplynul rok od mé strašidelné zkušenosti s Josefem Spejblem. Bylo to období plné strachu s úzkosti. Dal mojí duši zabrat.

Kvůli Josefu Spejblovi jsme se museli dokonce přestěhovat na druhou stranu státu. Potom, co jsem skoro měsíc před sebou viděla jen Josefa Spejbla, jak krví píše 'R', jsem přestávala vycházet z pokoje, přestávala jsem komunikovat s okolním světem, se rodiče rozhodli dům prodat a přestěhovat se. Byla jsem ráda, to místo mi připomínalo Josefa Spejbla.

Nový dům byl mnohem krásnější a modernější než ten předešlý. Nikdy bych si nemyslela, že se zase budu moct v klidu s někým bavit. Potkala jsem ale Adama. Postupně jsme se hodně sblížili a stali se z nás dobří kamarádi. Adam si celou tu dobu myslí, že ho mám jen ráda. Já se do něj ale zamilovala.

Byl konec léta, konec prázdnin. Celé jsem je strávila s Áďou, ale to mi vůbec nevadilo. Všechno se zdálo být v pořádku, když jsem ho znova uviděla. Josefa Spejbla.

Kráčel si přes naší zahradu do lesa, který nám navazoval k pozemku. Nebyl tam plot, jen vysoká tráva a malé stromky, které teprve rostly. Plíce se mi sevřely a já ztrnula. Neveděla jsem, jestli se mi to jen zdá, nebo jestli tam opravdu byl.