Jezdkyně apokalypsy: Yves

Kapitola první - Nehoda

Měl to být obyčejný den. Místo toho se mi změnil celý život.

Jeli jsme na školní výlet, na který jsem ani tak moc nechtěla jet. Ale byla to odměna pro některé žáky. Já jsem se tam dostala, protože jsem loni v prvním ročníku byla nejlepší žákyně. Takhle jsem se ocitla mezi bandou školních sportovců, kteří školu někde reprezentovali. Mezi nimi I Jirka.

Autobus sebou trhnul a já jsem se probrala. Ani jsem si neuvědomila, že jsem usnula, ještě před chvílí jsem koukala z okna. Mikrospánek. Podívala jsem se přes uličku k Jirkovi. Seděl s kamarádem a bavili se o fotbale. Možná bych měla být uražená, že se mnou jako se svojí holkou nechtěl sedět, ale mě na tom nezáleželo. Vstávali jsme moc brzo a čekala nás hodně dlouhá cesta, kterou jsem chtěla hlavně prospat. Nejspíš by mi bylo i jedno, kdybych měla sedět vedle učitelky.

Namísto toho jsem se zase zadívala z okna. Vypadalo to na pěkný slunečný den, na obloze bylo několik mraků. Příjemné podzimní počasí. Člověk by ani nevěřil, že za necelé dva měsíce budou Vánoce.

"Teď si uděláme zastávku," ozvalo se z přední části autobusu. "Přijíždíme k novomlýnské přehradě, tak se tam zastavíme, můžete si dát svačinu nebo tak něco."

Sáhla jsem po svým batohu a uklidila do něj knížku. Zapnula jsem ho a položila ho vedle sebe. Výhoda toho, když sedím v autobuse sama. Autobus zastavil a já jsem vystoupila spolu s ostatními.

"Teď se vydáme všichni k přehradě a tam si řekneme, co dál, než dostanete pauzu," povídala učitelka.

Těmi instrukcemi se ukázalo být, že nás lákala, ať se jdeme podívat do hradiště na místo archeologických vykopávek. Ti kdo nepůjdou, tam budou čekat na jednom odpočívadle u přehrady.

"Půjdeš?" zeptal se mě Jirka.

"Ani ne. Ta historie mě nijak neláká," pokrčila jsem rameny a zamířila jsem k odpočívadlu. Posadila jsem k jednomu ze stolů a sáhla do svého batohu. Ale co jsem hledala, jsem nenašla. "Sakra, já si nevzala tu svačinu." A to mi jí brácha včera pomáhal připravit.

"Chceš místo toho tribitku?" nabídl mi.

"Ta mi moc nepomůže."

"Tak se můžeme jít projít," navrhl mi. "Po přehradě."

I odsud jsme měli docela dobrý výhled, byli jsme prakticky přímo u ní. Ale kousek od nás byla vedla silnice skrz přehradu. Nejspíš jedna z těch přehrazujících. Nevím, jestli si to nepletu s Lipnem, ale myslím že tahle přehrada má čtyři části.

"A můžeme vůbec?"

Koukla jsem se po učitelce, ale Jirka nad tím mávl rukou. "To bude v pohodě. Stejně budeme prakticky furt v dohledu."

Vzal mě za ruku a zavedl mě k cestě. Nikdo nás nezastavoval, tak to asi bylo v pohodě.

Bylo tu příjemně, s tím jak bylo slunečno. Akorát tu dost foukalo. Kdybych měla klobouk, už by mi jak dávno uletěl.

"Mluvil jsem s Petrem o dnešním večeru v hotelu. Klidně se vytratí na hodinku," začal po chvíli Jirka a já jsem se na něj zmateně podívala.

"Jak to myslíš?"

"Abychom mohli být sami."

"To jsme i tady," nechápala jsem.

"Ale moc na veřejnosti," podíval na jedno z projíždějících aut s úšklebkem. "Tady bysme si to rozdali blbě."

"Rozdali? Jako sex?" zastavila jsem se.

"Jo, sex. Tohle je ideální příležitost. Nemusím se bát, že nás vyruší některý z tvých bráchů. I Petr to říkal."