Divná Čarodějka [Harry Potter]

8. Kapitola

Hudba hrála, všichni se bavili, tancovali, bylo to nádherné, "Dojdu nám pro pití" řekl Draco a já přikývla. Stála jsem sama v rohu sálu. Najednou za mnou přišla Pansy, nevipadala na to že se chce kamarádit. "Ahoj mrcho." Neodpověděla jsem ji. Chytla mě pod krkem a vrazila se mnou o zeď. Držela mě až moc pevně, tohle nemohla být Pansy, ta nemá takovou sílu. Nikdo si toho nevšímal. Nemohla jsem dýchat. Pustila mě vzala za ruku a táhla pryč ze sálu. Snažila jsem se o to aby mě pustila, její sevření bylo ale příliš silné. Zatáhla mě do samotné uličky. Najednou se začala měnit. Byla to Belatrix. "Co po mě chceš?" "Urazila jsi pána zla, za to teď zaplatíš....... KRUCIO!" Vyslala na mě mučící kouzlo já padla na zem a ležela v křečích. Bylo to nesnesitelné. Křičela jsem. Nikdo mi ale nepřišel na pomoc. "Pokud se přidáš tak tě ušetřím." Neodpověděla jsem jí. Šla ke mě posadila mě, chytla za hlavu a hůlku mi přiložila na krk. Začalo to pálet. Opět jsem křičela. Vzala do ruky dýku a začala mě řezat do ruky. Mučila mě a užívala si to, i to že křičím. Najednou přiběhl Draco. "Nech ji být Belatrix!" Ona si stoupla. "Draco notak přece nechceš být s takovou míšeninou, nemá čistou krev, je napůl Mudl....... Je to mudlovská šmejdka!" "Vypadni odsut nemáš tady co dělat!" Jakmile to dořekl zmizela.
Draco běžel ke mě. Slzy mi tekly po tváři a ruku jsem měla od krve. "Už je to v pořádku, jsem tady." Držel mě v objetí. Proč se mi to pořád děje, proč mi někdo neustále ubližuje. Šli jsme ke mě na pokoj, šla jsem se převléct. Uklidila jsem si šaty a ošetřila se ruku. Obvázala jsem si ji. Oblékla jsem si zelenou mikinu a černé tepláky. Lehla jsem si do postele. Draco se šel převléct. Přiletěla ke mě Kristie, tulila se ke mě . Komunikovala jsem s ní pouhým dotykem.
Bolela mě ruka a na krku jsem měla popáleniny. Takhle už to dál nejde. Draco se vrátil. Lehl se vedle mě. Já se zvedla a šla ke stolu. Nevěděla jsem co dělat. Z očí mi začali téct slzy. Draco si sloupl za mě "Co se děje?" "Já nevím" podívala jsem se na něj. "Pojď si odpočinout." Řekl a lehli jsme si oba do postele. Usnula jsem.

Všechny koleje se shromáždili. Nevím proč. "Dobrý den studenti, rád bych vám představil naší novou učitelku obrany proti černé magii Dolores Jane Umbridgeovou." Nová učitelka? Vypadala jak bonbón. Celá růžová. Něco mi na ní nesedí. "Jsem moc ráda Albusi, že jsem tady. Pan ministr kouzel na tom trval." Falešně se smála.

Šla jsem na hodinu obrany proti černé magii. Když jsem vešla do místnosti Umbridgeová na mě začala mluvit "Co to máš na sobě? Kde máš uniformu své koleje?" Měla jsem na sobě zelený svetr, sukni no prostě jsem neměla hábit a další věci. "To jí jako musím mít?" Pane bože jednou si na sebe vezmu něco jiného a hned je problém. "Pokud dobře vím tak ji máte povinnou. " "Ne to teda není. Není povinná." "V mě přítomnosti ji ale budete mít. Běž se převlékbout!" "A proč? Zameškala bych vaši hodinu profesorko." "Po hodině se stavíš v mé kanceláři." "No to teda ne, mám další hodinu." "Prostě přijdeš!" "Omlouvám se madam ale neměli bychom se už učit? Akorát si tímhle zahazujeme čas." Všichni se začali smát. Slyšela  jsem jak Cedrig, Draco a Harry řekli "Dobře ty Sáro." Usmála jsem se.

Po hodině jsem tedy šla do jejího kabinetu. "Ale slečno neříkala jste že máte hodinu?" "Mám ale jsem z ní omluvena." "Dobře tedy sedněte si támhle prosím." Sedla jsem si ke stolu. "Napíšeš mi tady na ten papír 'Nikdy nebudu drzá na učitele' dokud si to nezapamatuješ." Vytáhla jsem svůj brk a chtěla jsem začíst psát. "Nenene piš mím." Vzala jsem si do ruky její brk a začala jsem psát. Byl začarovaný , cokoliv jsem napsala na papír vyrilo se mi na ruku. "Paní profesorko co to má být?" Přišla ke mě a zatáhla mě na vlasy "To tě naučí být slušná a ne takhle drzá a nevychovaná! Jak se vůbec jmenuješ?" "Sára Snape." Otočila se na podpatku a odešla ode mě.

Když jsem od ní odešla měla jsem na ruce vyritou celou tu větu. Zakrila jsem si to a šla na pokoj.
Během týdne jsme prošli třemi zkouškami, čekala nás poslední. Byli jsme na stadionu nebo kde si. Před námi byl obří Labyrint. "Dobrý den, dnes vás čeká poslední zkouška. Uprostřed labyrintu je ukrytý pohár, ten kdo ho najde první vyhrál celou tuto soutěž kolejí. Dávejte však pozor v labirintu se všechno mění, může to změnit i vás, kdyby jste to chtěli ukončit dříve vyšlete k obloze červené světlo. Ať se vám daří." Vydali jsme se do labirintu. Byla v něm tma. Když jsem ho procházela najednou se něco začlo dít. Za mnou se labirit začal zavítat. Musela jsem běžet. Najednou jsem vrazila do Harryho. "Promiň. Nevíš kde jsou ostatní?" "Cho to vzdala a Cedrig je někde tady." Běželi jsme dál, najednou jsme narazili na Cedriga. Koukli jsme se na sebe a uviděli jsme pohár. Rozeběhli jsme se. Cedrig zakopl začalo ho to vtahovat. Běželi jsme mi na pomoc. Společně jsme došli k poháru. "Společně se ho dotkneme." Řekl Harry a my přikývli. Všichni jsme chytli pohár. Přemýstili jsme. Byli jsme na nějakém hřbitově. "Je to přenášedlo." Řekl Cedrig nadšeně. Najednou se Harry chytl za hlavu. Přiběhla jsem k němu. "Co se děje Harry?" "Je tady." Cedrig se na nás koukl nechápavě. "Kdo je tady. " "Musíme vypadnou ihned." řekla jsem a chytla oba dva za ruce a šli jsme k přenášedlu. "Počkej počkej kdo je tady?"  "Voldemort!" Když jsem to dořekla a všichni jsme se natáhli v přenášedlu někdo ho ale odhodil kouzlem. Bylo pozdě. V tu chvíli dva ze srmtijedů chytli Harryho a Cedriga.  Když jsem se otočila stál tam on, Voldemort. Šla jsem k Harrymu a Cedrigovi. Vzala hůlku a natáhla ji na oba smrtijedi. Vyslala jsem kouzlo a odhodila oba smrtijedy. Stoupla jsem si před kluky a natáhla jsem hůlku na Voldemorta. "Notak Sáro, přece by jsi nezradila vlastní lidi. " "Já nejsem jedna z vás!" On se zasmál. "Sáro nebuď hloupá přidej se k nám. Přece by jsi nezradila vlastního otce." "Mého otce do toho nepleťte, když tu není!" Opět se zasmál. Přede mě přešel jeden ze srmtijedů a sundal si kapuci. "Tati?!" Stál tam Snape. "Počkej Sáro, Snape je tvůj otec?!" "Proč si nám to neřekla?!" Řekli kluci naštvaně. "Přidej se k pánu zla Sáro, nebuď hloupá." Řekl táta. "Tak asi hloupá jsem, ale já se k němu nikdy nepřidám!!" Zakřičela jsem. Najednou mě že zadu chytla Belatrix a dala mi hůlku ke krku. "Buď se přidáš nebo on umře!" Ukázali na Cedriga. "NE!" Řekl Harry, ale jeden ze srmtijedů ho chytl. "Ne prosím nechte ho!" Řekla jsem vyděšeně. "Tak se k nám přidej!" Zařvala na mě Belatrix. "Nedělej to Sáro!" Řekl Cedrig. Snažila jsem se dostat ze sevření.  "Takže jak se rozhodneš?" řekl Voldemort. Neodpověděla jsem. "Hmmmmm..... Dobře." "AVADA KEDABRA!"
"NEEEEEEE!!!!!" Vykřikla jsem. On ho zabil! Zabil Cedriga! Belatrix mě pustila. Běžela jsem k němu. Ležel na zemi. Z očí mi řekli slzy. "NEEEE!!!" Zakřičel Harry a já viděla jak mu z očí tečou slzy. Vstala jsem vzala hůlku do ruky a odhodila kouzlem smrtijeda, který držel Harryho. Pak jsem se otočila na Voldemorta a začala proti němu posílat různá kouzla. Harry se ke mě přidal. "EXPERIARMUS!" Řekli jsme "AVADA KEDABRA?" vyslal proti nám Voldemort. Naše kouzla se střetla , spolila se. Najednou se okolo nás vytvořilo pole. Objevili se okolo nás duchové. Byli tam Harryho rodiče a Cedrig. "Harry dokážeme ho zdržet ale ne na dlouho. " Řekl jeho otec. "Sáro, vezměte moje tělo domů. " Řekl Cedrig. "Běžte!" Řekla Harryho máma a my přerušili řetěz a běželi k Cedrigovu tělu. Někdo mě ale ze zadu chytl. Byl to táta. "Nech mě být!!! " Zakřičela jsem. Harry si toho všiml a kouzlem ho odhodil. Chytli jsme se Cedriga a Harry kouzlem přitáhl pohár k nám. Přemýstili jsme se zpátky na Stadion. Všichni tleskali. My, ale brečeli nad Cedrigovím tělem. Brumbál k nám přiběhl. "Voldemort ho zabil." Řekl Harry. "Je to moje chyba." Řekla jsem. "není to tvoje chyba, nemůžete za to." Řekl Brumbál. "Pusťte mě k němu, je to můj syn! Je to můj syn! můj syn." Řekl Cedrigův táta a klekl si k němu. "Je mi to líto." Řekla jsem a slzy mi tekly po tváři. "Je to moje chyba kdyby-kdyby nechtěli abych-abych se k nim přidala nezabili by ho." Vykoktala jsem. Brečela jsem # Harry taky. Přišli jsme o kamaráda. Brumbál odvedl Harryho. Za mnou přišel Draco chtěl mě odvést, ale já nechtěla. Nemohla jsem Cedriga opustit. Draco mě chytl ze zadu vší silou protože jsem vzdorovala. Odvedl mě do hradu. Byla jsem nešťastná. Draco mě odvedl do pokoje. "Je to moje vina." Říkala jsem pořád do kola.  "Není nemůžeš za to.... Notak pojď sem." Draco mě objal. Nemohla jsem přestat brečet. Nebýt mě tak se Cedrigovi nic nestalo. "On mě zradil Draco." "Kdo?" "Táta. Byl tam taky. Chtěl abych se k němu přidala." Draco mě pevně držel abych se uklidnila. Ale nešlo to. Byla to moje chyba.....

Udělali jsme na hradě Cedrigovi památník. Dali jsme k jeho fotce všechny možné květiny, zapálili svíčky. Když všichni odesli zůstala jsem tam sama. Padla jsem na kolena a začala brečet. "Promiň mi to. Je to moje vina. Kdyby nebylo mě nic by se ti nestalo." Řekla jsem. Věděla jsem že nedostanu odpověď. Přišel za mnou Harry. "Harry moc mě to mrzí. Omlouvám se." "Neomlouvej se. "  "Kdyby nebylo mě tak ještě žil." Vstala jsem a Harry mě objal.

Doufám že se vám další kapitola líbila.😁